Oblíbené české spisovatelce a ilustrátorce Lucii Seifertové přibylo do domácnosti nejen první mimino Tonda, ale také již šestá autorská knížka - vtipné leporelo Český ráj a jeho tajemství.
Lucčiným knížkám se opravdu daří. Za své leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí získala ceny Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003, Zlatá stuha za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatá pečeť za nejlepší polygrafický počin za rok 2003. Všech šest leporel není jen na pokoukání pro děti. Lucie se svým knihám vždy věnovala opravdu tak pečlivě jako miminkům. Knížky jsou inspirovány historií, jsou plné detailů a vtipných komentářů, takže se nad nimi ani dospělí nenudí.
Krušné začátky
O krušných počátcích podnikání vypráví Pancho: "Pro nás to byla asi největší životní změna, když jsme se rozhodli začít si vydávat vlastní produkty. V roce 2003 byla Lucie spisovatelka, malířka a já relativně úspěšný zpěvák s několika písněmi v rádiu. Přestože Lucie měla vydané dvě knihy, tak abychom se uživili, musel jsem tajně pracovat jako topič.
Nejslavnější Lucčina kniha - Dějiny udatného českého národa - byla zatím pouze maketa, kterou nechtěl nikdo vydat." Poslední vydavatelská nabídka pak padla, Lucii a Panchovi někdo vykradl byt a z auta vytekl olej - to vše v jeden den. Seděli v kuchyni a přemýšleli, co dál. "Z dlouhé chvíle jsem si prohlížel výpisy prodejů Lucčiných knih a najednou mi došlo, že to jsou bestsellery, za které inkasuje peníze někdo jiný než my. Rozhodl jsem se to změnit a změnil jsem to. Netušil jsem, že to změní i náš život od základu. Jako umělci jsme zůstali sice s hlavou v oblacích, ale s nohama pevně na zemi," směje se Pancho.
Od té doby uplynulo skoro pět let a Dějiny se staly opravdovým bestsellerem. Jejich zvětšená verze úspěšně brázdí knihovny, muzea a galerie České republiky jako výstava a anglická verze od minulého roku cestuje také po Spojených státech amerických. Do současnosti tak Lucie s Panchem prodali téměř dvě stě tisíc Lucčiných knih.
Proč zrovna leporela
K historii se Lucie dostala náhodou. "Když jsem studovala na AVU, dělala jsem zároveň grafičku dětského časopisu Ohníček. Pak se ale nějak přestaly rodit děti, časopisů se prodávalo méně, lidé z redakce odcházeli. Kromě úprav textů jsem proto začala také ilustrovat a psát. Šéfredaktorka pak jednou přišla s nápadem napsat dějiny na pokračování," vypráví o svých spisovatelských začátcích Lucie Seifertová. První vtipné dějepisné komiksy ale tvořila vlastně už na škole. "Nepamatovala jsem si data a jména, tak jsem si do sešitu kreslila různé blbinky - a ono to fungovalo," směje se Lucie.
Před Vánocemi do Českého ráje
Ve své poslední knížce si po odkrývání tajemství Prahy, Golema, hradů a zámků vykročila do Českého ráje. Prý si o zpracování přímo říkal. "Je tam nejvíc čertů, a přitom je to jedno z nejpůvabnějších míst, která znám. Zároveň jsem už asi před deseti lety slíbila radním z Jičína, že o tak krásném kraji jednou napíšu. Tak se mi to podařilo splnit," dodává Lucie Seifertová a jde se zas věnovat svému tříměsíčnímu synovi. O chůvě prý zatím neuvažuje, má totiž jednu přímo doma. Manžel Pancho prý nezvládá jen kojení.
