Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jeho auto není jeho. Zjistil to po dvou letech

aktualizováno 
Když jezdíte ojetým autem, nikdy si nemůžete být jisti, že je opravdu vaše. Prolustrovali jste si jeho minulost v databázích? Jste zapsaní jako vlastníci v technickém průkazu? To vás sice šlechtí, ale vůbec nic to neznamená.

Pan Pelikus jezdil s vozem dva roky. Loni zatoužil po novém a ten starý že by dal protiúčtem. | foto: Profimedia.cz

Nezapomeňte si srovnat havarijní pojištění

Ojetá auta jsou náchylná k různým vadám, ať už technickým, nebo právním. Proto byl Bronislav Pelikus z Trutnova ostražitý. V roce 2012 se mu v autobazaru Trotina Auto zalíbil ojetý mercedes a nechal si ho prověřit ve dvou komerčních databázích na internetu, jestli si na něj nedělá nárok ještě někdo jiný. Všechno bylo v pořádku, takže pan Pelikus auto koupil.

Jelikož bylo v komisi, nekupoval ho od bazaru, ale od tehdejšího vlastníka Vlastimila N. Tomu zaplatil 176 900 korun a nechal se zapsat do technického průkazu jako nový majitel. V pořadí už třetí – po Karlovi K. a Vlastimilu N.

Dva vlastníci jednoho auta

Pan Pelikus jezdil s vozem dva roky. Loni zatoužil po novém a ten starý že by dal protiúčtem. Autosalonu se nápad přestal líbit ve chvíli, kdy zjistil, že se k vlastnictví mercedesu hlásí ještě akciová společnost Credium, o níž pan Pelikus nikdy předtím neslyšel. „Byl jsem tím samozřejmě velice nemile překvapený. Sice jsem zapsaný ve velkém technickém průkazu, ale vozidlo mně nepatří, je neprodejné, s tím vozidlem já nemůžu nijak manipulovat,“ stěžuje si pan Pelikus.

Bronislav Pelikus byl ostražitý, auto si nechal prověřit v komerčních databázích. Všechno bylo v pořádku, takže auto koupil.

Nejdřív zjistil, že Credium je finanční a úvěrová společnost. Pak se jí e-mailem zeptal, jak to budou řešit, a dozvěděl se, že není co řešit: na auto prý byla v roce 2011 uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, na jejímž základě se firma Credium stala vlastníkem auta. Kdo tu smlouvu uzavřel (a komu tedy vozidlo původně patřilo), firma prozradit nechtěla; prostě teď je její. Z údajů v technickém průkazu bylo jen patrné, že tím tehdejším vlastníkem nemohl být Vlastimil N.

Pan Pelikus z toho nebyl moudrý. Vyrozuměl, že někdo si na koupi auta vzal půjčku od firmy Credium a nesplácel ji. Proto vůz propadl Crediu. Společnost navrhla řešení – „Auto ocení soudní znalec, vy nám dáte půlku odhadní ceny a auto je vaše.“ To pan Pelikus odmítl: „Jak je možné, že mám znova platit nějakou věc, kterou už jsem jednou poctivě zaplatil?“

Kdo si to má pamatovat!

Vypadá to trochu zamotaně, ale ve skutečnosti je to ještě zamotanější. Firma Credium upozornila pana Pelikuse, že veškeré pokusy o převod vlastnictví auta jsou od roku 2011 neplatné; ovšem to nemusí být nezbytně pravda. Ano, platí, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má, ale taky záleží na tom, podle jakého zákoníku auto kupoval bývalý vlastník Vlastimil N.

Nepřehlédněte

„Pokud Vlastimil N. nabyl vlastnictví vozidla na základě smlouvy podle obchodního zákoníku, je možné, že se stal právoplatným vlastníkem vozidla, v případě, že byl v dobré víře,“ objasňuje advokát Lubor Šída. A pokračuje: „Pokud ovšem pan N. uzavíral smlouvu k nabytí vlastnictví podle občanského zákoníku, tak se pravděpodobně vlastníkem nestal a nemohl dále vlastnictví převádět na další osoby včetně pana Pelikuse.“

Stačí tedy zavolat Vlastimilu N. - jenže ten si prý nic nepamatuje. „Já už ani nevím, od koho jsem to kupoval, asi taky z autobazaru. Ono je to strašně dlouho, já už si nevzpomínám na ty podrobnosti,“ tvrdí.

Věřme technickému průkazu. Někdy

Technický průkaz má podle judikátů povahu tzv. veřejné listiny.

  • To znamená, že kdo do něj nahlíží, má právo očekávat, že zapsané údaje jsou správné.
  • Týká se to nejen vlastnictví, ale třeba i spotřeby vozidla.

„Nicméně to, že v technickém průkazu není uvedený nějaký vlastník, ještě neznamená, že opravdu není vlastníkem vozidla,“ tvrdí advokát Lubor Šída.

Rozhodnout, kdo a jak se stal vlastníkem, může jenom soud. Advokát je přesvědčený, že nižší soudní instance by auto přiřkly Crediu, ale nejvyšší stupně by se pravděpodobně zastaly pana Pelikuse. „Jeho situace je z neprávnického pohledu tak nespravedlivá, že pokud se mu podaří celý případ odtáhnout až k Ústavnímu soudu, je možné, že Ústavní soud rozhodne v jeho prospěch,“ říká Lubor Šída.

Podtrhuje ještě jednu důležitou věc: že pan Pelikus nic nezanedbal a postupoval s náležitou opatrností. Před koupí si prověřil vlastnictví vozidla v technickém průkazu, zkontroloval případné právní vady v internetových databázích, nechal si potvrdit od bývalého vlastníka i od autobazaru, že vozidlo nemá žádné právní vady, a sám byl nakonec jako jediný vlastník zapsán do technického průkazu.

Copak to nic neznamená? Ano i ne. Podle soudů sice máme údajům v technickém průkazu věřit, ale pokud nejsou správné, nic moc se neděje.

Viníkem je firma v likvidaci

Přesto je zvláštní, že společnost Credium vlastní auto a nemá ani technický průkaz, ani v něm zapsaný údaj o vlastnictví. Pokud někdo ručí vozidlem za úvěr nebo leasing, zpravidla odevzdává technický průkaz tomu, kdo peníze půjčil.

Tak to mělo být i v tomhle případě. Proč se nakonec stalo něco jiného, vysvětlila společnost Credium v písemném prohlášení. Nejmenovaná firma (říkejme jí X) si v roce 2011 půjčila od Credia peníze na koupi mercedesu, jímž zároveň ručila. Firma X ani její zástupce vůbec nejsou zapsaní v technickém průkazu. Průkaz měla předat Crediu, což neudělala. Na jaře 2011 přestala splácet a auto propadlo Crediu, jenže úvěrová společnost nedržela fyzicky ani auto, ani technický průkaz; domáhat se jich začala prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, ovšem bez výsledku. Firma X auto rychle prodala (patrně Vlastimilu N., který si nic nepamatuje) a dneska je v likvidaci.

Ale proč nebyl o nárocích společnosti Credium žádný záznam ani v jedné internetové databázi, kde pan Pelikus nechal auto prověřit? Credium sice do jedné z těch databází nechalo záznam provést, jenže později byl záznam vymazán a dneska je v úplně jiné databázi.

Auto s dvojím životem

Jak je vidět, auto už od roku 2011 vedlo dvojí život – jeden formální v kancelářích společnosti Credium, kterou nikdy nevidělo, a druhý skutečný, na silnici, kde vozilo Vlastimila N. a Bronislava Pelikuse.

Ale žádný z těch životů nebyl nudný: zatímco za volantem seděl pan Pelikus, společnost Credium (zřejmě v letošním roce) převedla vlastnická práva na úplně někoho jiného – na nového věřitele. „Aktuálně tedy nemůžeme navrhnout jakékoliv řešení, neboť toto musíme projednat s vlastníkem pohledávky,“ píše společnost Credium v prohlášení.

Pamatujeme si, že ještě loni chtěla prodat auto panu Pelikusovi za polovinu odhadní ceny. Nový věřitel se teď ukázal jako vstřícnější. Když mu firma Credium přednesla problém, vzdal se vlastnických práv a auto přenechal Bronislavu Pelikusovi úplně zdarma. „Samozřejmě jsem neskutečně rád,“ říká pan Pelikus. „Ale je vidět, že i když jste jako jediný vlastník zapsaný v technickém, nemusí to vůbec nic znamenat. A že může být vlastníků spousta a spousta a vy se to ani nemusíte dozvědět.“

Autor: pro iDNES.cz

Hypotéční kalkulačka

let %
Vypočítat
Měsíční splátka Zjistit přesnější výpočet


Schubert CZ spol. s r.o.
Obchodní zástupce - laboratoře, nemocnice

Schubert CZ spol. s r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj
nabízený plat: 22 000 - 50 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.