Je zřejmé, že úrokové sazby komerčních bank se odvíjí především od celkové makroekonomické situace země a potažmo od měnové politiky centrální banky. Manévrovací prostor centrální banky, popřípadě vlády u země, jejímž cílem je vstup do EU a následně i měnové unie, je ovšem značně omezen Maastrichtskými kritérii. Dříve nebo později budou naše úrokové sazby shodné s těmi, které jsou či budou v ostatních zemích EU. Poohlédnutí zpět do minulosti naznačuje, že tomu tak bude i v případě odložení vstupu do měnové unie na pozdější dobu.
Díky přísné měnové politice ČNB a relativní makroekonomické stabilitě (především nízká inflace) se ovšem naše úrokové sazby již velmi přiblížily úrovni sazeb v EU. Do budoucna však určité vychýlení a podoba s ostatními zeměmi, které v posledních 20 letech vstupovaly do EU, nejsou vyloučeny.
1986 – výrazný pokles sazeb na jihu Evropy
Španělsko a Portugalsko se staly členy EU při jejím v pořadí třetím rozšíření 1. ledna 1986. Podívejme se nejprve na graf zachycující vývoj komerčních úrokových sazeb na vklady splatné do jednoho roku v obou vstupujících zemích v porovnání s průměrnými sazbami bank v rámci států EU (mimo Lucemburska). Data jsou čerpána ze zdrojů OECD.
Jak lze z grafu snadno vyčíst, hodnota úrokových sazeb se začala u obou nově vstupujících zemí přibližovat k průměru EU již v průběhu roku 1984. Na tomto místě je třeba upozornit, že nevýhodou zde uvedeného grafu je nedostatečný počet pozorování, jelikož se řada skládá pouze z ročních průměrů (přesnější data se nám bohužel nepodařilo sehnat). Při větším počtu pozorování by totiž byla zřetelnější akcelerace přibližování úrokových sazeb k evropskému průměru zejména po podepsání asociačních dohod mezi EU a Španělskem a Portugalskem.
1995 – vstup Rakouska, Švédska a Finska
I v případě čtvrté vlny rozšíření EU k 1. lednu 1995 lze z grafu vývoje komerčních úrokových sazeb pozorovat určité přibližování úrokových křivek, i když zdaleka ne tak výrazné jako v případě Španělska a Portugalska. Pokud nebudeme brát v úvahu úrokové sazby ve Švédsku, které se v celém sledovaném období pohybují v těsné blízkosti evropského průměru, můžeme konstatovat následující: přibližně 2 až 2,5 procentní rozdíl mezi sazbami v Rakousku a Finsku a sazbami v EU platnými před vstupem do EU se během tří let po vstupu snížil na přibližně jedno procento.
Co tedy čeká Českou republiku?
Nominální úrokové sazby na vklady splatné do jednoho roku se podle průměrů ECB pohybují v současnosti v EU kolem hodnoty 3,2% p.a. V České republice je to přibližně 3,8%. Pro případné výraznější změny ve směru přibližování českých sazeb k sazbám v EU proto není příliš prostoru a nejsou ani pravděpodobné.
Žádné zemětřesení na poli úročení termínovaných vkladů či dluhopisů nelze tudíž moc očekávat. To pak samozřejmě platí i pro kapitálové zisky z držení dlouhodobějších obligací.
Tento scénář ovšem bude platit jen za následujících předpokladů:
-
absence nečekaných inflačních šoků ovlivňujících jen Českou republiku, např. deregulace a zachování makroekonomické stability (největší nebezpečí představuje pravděpodobně stále rostoucí veřejný dluh)
-
strategie přiblížení české cenové hladiny tzv. neobchodovaných statků cenové hladině v Evropě formou posilování koruny vůči euru při zachování nízké inflace (např. stejná cena u holiče či za nájem, které jsou v ČR stále výrazně nižší)
Jinou strategií sblížení cenových hladin je výrazně vyšší inflace v ČR při zachování relativně stabilního kurzu Kč/euro. Tato strategie by ovšem způsobila výraznější odchýlení českých úrokových sazeb od těch v EU.
Ať už bude situace jakákoli, bude nejdůležitější vývoj reálných úrokových sazeb (tj. po odečtení inflace) a měnového kurzu Kč/euro. Ten se však odhaduje velmi těžko.
Jaký vliv bude mít podle Vás vstup České republiky do EU na úrokové sazby tuzemských bank? Můžeme se podle Vás konečně těšit na kladné reálné úrokové sazby?
