Business, nátlak

Business, nátlak | foto: Profimedia.cz

Výběrová řízení: pomoci může záruka třetí osoby

Stále více podnikatelských subjektů se účastní výběrových řízení. Většinou jako účastníci, ale za určitých okolností mohou být firmy i v pozici zadavatele. Samotná účast ve výběrovém řízení se může stát noční můrou finančních manažerů, neboť ji doprovází požadavek složení jistoty. Kde na to mají brát peníze?

Orientace v problematice výběrových řízení se stává nutnou a základní informační výbavou každého manažera. Jen namátkou zmiňme mediálně atraktivní problematiku programů EU na podporu podnikání (strukturální fondy). Drtivá většina projektů, na nichž se finančně spolupodílí Evropská unie, podléhá povinnosti provést výběrové řízení. Kromě těchto evropských projektů se však setkáváme i s obrovským množstvím dalších investičních akcí, které bezpodmínečně podléhají této povinnosti (viz zákon o veřejných zakázkách).

Podmínky výběrového řízení se nachází v zadávací dokumentaci

Ve výběrovém řízení tedy na jedné straně stojí zadavatel a na straně druhé jeden či více účastníků. Podléhá-li konkrétní projekt povinnosti provádět výběrové řízení, pak je zadavatel povinen oznámit zadávací řízení a zpracovat zadávací dokumentaci. Zjednodušeně lze říct, že zadávací dokumentace poskytuje případným účastníkům základní informace o předmětu výběrového řízení, požadavcích na účastníka (odbornost, zkušenost, finanční zázemí apod.), lhůtách pro podání nabídek, složení jistot, formě nabídek atd. Jde o velmi široký výčet potřebných informacích, čtenář nechť se přesvědčí na adrese www.centralniadresa.cz pohledem na náhodně vybranou veřejnou zakázku (resp. obsah její zadávací dokumentace).

Jednou z  nepříjemných informací pro účastníky je určení takzvané jistoty. V podstatě jde o finanční garanci (něco jako složení kauce), kterou účastník jednoznačně deklaruje svůj vážný zájem nejen o získání zakázky, ale zejména také vážný zájem celou akci realizovat. Z pohledu zadavatele slouží jistota jako garance pro případ, že by uchazeč nedodržel podmínky kontraktu, anebo jednoduše odmítl smlouvu podepsat. Pokud se jedná o veřejnou zakázku, pak zákon připouští, že jistota může činit maximálně tři procenta z předpokládané hodnoty kontraktu. To sice může vypadat jako nepříliš významná částka, avšak u zakázek řekněme ve stamiliónových relacích jde již o několikamiliónovou záležitost se všemi negativními dopady na firemní finance. 

Existence jistoty je standardem – odděluje zrno od plev

Navíc je obvyklé, že firmy se účastní paralelně několika výběrových řízení, což bohužel celkově zvyšuje vázanost finančních prostředků. Zadavateli výběrového řízení přitom zákon explicitně nenařizuje, jak vysoká má jistota být, avšak stalo se již běžným standardem, že zadavatelé této zákonné možnosti využívají. Výhodou tohoto kroku bývá to, že méně kvalitní uchazeči se do řízení jednoduše nepřihlásí a zadavatel má na stole pouze nabídky silných uchazečů (zároveň se nemusí zaobírat zbytečně vysokým počtem nabídek).

Pro účastníka řízení je taková jistota něco jako zablokované peníze, neboť je musí včas převést na účet zadavatele uvedený v zadávací dokumentaci. Ten před vlastním posouzením nabídek nejprve prověří, že každý účastník požadovanou jistotu složil a teprve potom posuzuje jednotlivé nabídky (podle kritérií stanovených v zadávací dokumentaci). Poraženým účastníkům výběrového řízení pošle zadavatel oznámení výsledku výběrového řízení a zároveň do sedmi dnů uvolní složenou jistotu (vrátí jim ji na účet). Jistotu vítěznému účastníkovi uvolňuje zadavatel teprve až poté, co s ním podepíše smlouvu, která ho jednoznačně zavazuje k realizaci zakázky. Pokud by ovšem smlouvu vítězný účastník nepodepsal, pak by na vrácení kauce neměl právní nárok.

Většina firem si na jistotu půjčuje – klíč k alternativě mají zadavatelé

Jaké nástroje mají v rukách finanční manažeři podniků? Pokud disponuje firma dostatečně silným finančním tokem, pak to zpravidla řeší z vlastních zdrojů. Finančně méně silné firmy musí nejčastěji sáhnout k bankovnímu úvěru. Obvykle jde o nějaké formy kontokorentních úvěrů určených na provozní financování. Na druhé straně takovou službu banka nedělá zadarmo a vyúčtuje účastníkovi řízení smluvní úrok – jeho výše závisí na obvyklých proměnných (úroková sazba na trhu, výše jistoty, délka existence jistoty u zadavatele).

Poslední možností, která je zatím v ČR využívána málo, je záruka třetí osoby deklarující zadavateli, že účastník bude schopen uzavřít smlouvu v souladu s vypsanými podmínkami se zadavatelem. Této záruce se spíše říká bid bond a její hlavní výhodou na rozdíl od předcházejících dvou forem složení jistoty je neexistence finančního transferu a s ním souvisejícího umrtvení peněz na několik týdnů či měsíců. Takovou záruku vydávají specializované instituce a cena za tuto záruku by neměla překročit úrok placený bance za poskytnutí úvěru ve stejné výši a na stejnou dobu.

Vlastní využití této varianty ovšem plně závisí na pohledu zadavatele. Ten totiž rozhoduje o formě skládaní jistoty a pokud v zadávací dokumentaci nenabídne možnost využít této formy, pak účastník musí kauci složit finančním převodem na účet zadavatele. Jde tedy o to, aby samotní zadavatelé našli odvahu využít bid bond v podobné míře, jako je tomu kupříkladu v západoevropských zemích. Zatím totiž u nás stále převládá forma finančního převodu na speciální účet zadavatele, kde tyto prostředky nečinně leží a nemůže je využít žádná ze smluvních stran.

Účastníte se výběrového řízení, kde vám zadavatel umožňuje poskytnout záruku třetí osoby? Je vaše firma dostatečně silná, abyste mohli skládat jistotu na více výběrových řízení? Těšíme se na vaše názory.