Podle Milady Vondráčkové z občanského sdružení Rytmus, které se zabývá pomocí integrovaným dětem, záleží na rozhodnutí rodičů: Rodiče mají právo na volbu školy, a pokud chtějí, aby jejich dítě s postižením navštěvovalo běžnou školu, měli by oslovit ředitele a domluvit se s ním, co jejich potomek potřebuje. Vždy je potřeba obrátit se na speciální pedagogické centrum nebo pedagogicko-psychologickou poradnu pro odborný posudek možností dítěte. Doporučení na integraci je jedna věc, ale na druhé straně vždy záleží na ochotě školy takového žáka přijmout."
V praxi se stává, že některé školy tyto děti z nejrůznějších důvodů odmítají: kvůli nedostatku speciálních pedagogů, pomůcek a bezbariérovým přístupům do školní budovy nebo proto, že si učitelé netroufají na zátěž, která jim v běžné třídě přibude. Znám případ, kdy dítě do běžné školy nepřijali, a tak rodiče musí syna vozit do speciální školy vzdálené 50 kilometrů od bydliště," dokládá Milada Vondráčková.
Zdeněk Brož, ředitel Základní školy Jana Malíka v Chrudimi, říká: Máme u nás několik zdravotně postižených žáků. Vycházeli jsme z možností naší školy. Nejsme sice zařízeni bezbariérově, ale škola je přece služba pro rodiče, a proto když rodiče těchto žáků projevili zájem o naši školu, přijali jsme je. Nevyžadovali jsme ani žádné lékařské potvrzení, dali jsem jim šanci se u nás učit. Odborníci z pedagogické poradny vědí, že k nám docházejí, spolupracujeme s nimi." S integrací postižených
|
Právo dětí se speciálními potřebami vzdělávat se v síti běžných škol dokládají dva základní dokumenty, které Česká republika přijala: mezinárodní dokument Úmluva o právech dítěte (viz články 2, 3, 6, 28 a 29) a Listina základních práv a svobod (viz článek číslo 33 Každý má právo na vzdělání"). |
V Základní škole na Máchově náměstí v Děčíně pracují nejen podle projektu Zdravá škola, ale i podle programu Škola pro všechny, který se ověřuje na deseti školách v republice. Snažíme se být skutečně školou pro všechny, takže k nám kromě dětí z různých etnických skupin chodí i děti s postižením, děti, které jsou nějakým způsobem výjimečné," dokládá ředitelka Alena Zemanová. To potvrzuje i tatínek Terezky, který čeká na svou sedmiletou dceru. Vybral si tuhle školu proto, že tu Terezka mohla v místě svého bydliště navštěvovat tzv. přípravný ročník, protože jinak by musela dojíždět do speciální školy do vzdálených Teplic. Nyní chodí do vyrovnávací třídy, kde se učí děti, které už musí nastoupit do první třídy, ale ještě nezvládnou plnou náplň studia. Ve vyrovnávací třídě je méně dětí, proto může učitel volit jiné metody práce a zajistit, aby děti za dva roky byly schopny nastoupit do klasické třetí třídy. Tam, kde tuto možnost nemají, musí děti s postižením nastoupit do speciální školy. Pojem integrace zahrnuje specifické přístupy a způsoby zapojení postižených žáků do běžných škol Z více než milionu žáků studovalo loni na základních školách 68 640 zdravotně postižených žáků, na speciálních školách 42 617 a na školách při výchovných ústavech 1 410 žáků Pramen: UIV
Školám chybějí peníze
Úspěch nebo neúspěch v začleňování nezávisí tolik na charakteristice žáka jako spíš na představách, rozhodnutích a tvůrčích schopnostech rodin, pedagogů a státní správy. Škola podle paragrafu 4 zákona číslo 564/1990 Sb. dostává prostředky na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, ale ty jsou určeny na pomůcky a mzdy pedagogů a odborníků, kteří se zdravotně postiženými dětmi pracují. Tyto prostředky představují jediný příspěvek, na který má škola systémově nárok. Ostatní výdaje, jako je třeba plošina u schodiště, speciální lavice nebo upravený počítač, však stojí daleko víc. Financování se pak stává záležitostí improvizace a záleží na škole, jak dokáže získat peníze ve spolupráci s obecními či městskými zastupitelstvy, sponzory a neziskovými organizacemi.
Práci s postiženými dětmi rovněž nemůže vykonávat pedagog, který není v této oblasti vyškolen. Nenahraditelnými pomocníky integrovaných žáků jsou především asistenti ve třídách. Pomáhají svému svěřenci nejen ve výuce, ale řeší s ním i všechny jeho individuální potřeby pomoc s komunikací, toaletu, převléknutí v šatně aj. Kamenem úrazu bývá úhrada mzdy asistenta. Školám chybějí prostředky, a proto v současné nevyhovující legislativě musí vykazovat práci asistentů jako další pedagogické pracovníky, pomocné školníky či vychovatele, nebo pro ně úřady práce legálně vytvářejí kolonku společensky účelného místa. Mnohdy pomůže obecní zastupitelstvo, jež financuje asistenta ve třídě prostřednictvím místa veřejně prospěšného pracovníka. Nezbytní pomocníci integrovaných dětí se tak dostávají na legislativním žebříčku níže než školní uklízečky či kuchařky.
