Že jde o hazard, odmítá mladá dívka slovy: "Musíte si stanovit limity a dodržovat je, vést si takové osobní účetnictví. Pak máte finance pod kontrolou."
Může se hoditNajděte si práci, která Vás bude opravdu bavit. Aktuální volné pracovní pozice na jobDNES.cz. |
Jaké limity jste si stanovila vy?
Především je nutné si vytvořit takzvaný bankroll, tedy finanční základnu, se kterou hospodaříte. Jde o to, aby se vám nestalo, že peníze, které máte na nájem, novou bundu nebo boty, prohrajete v pokeru. Není to ale jen o nějaké železné zásobě. Podle výše bankrollu se určuje i to, jakých turnajů se můžete zúčastnit. Platí, že výše bankrollu by měla být minimálně 50násobkem vkladu do turnaje. To znamená, že pokud bych měla bankroll 50 tisíc korun, tak mohu jít na turnaj, kde je vklad tisíc korun.
A jak dál vypadá pokerové účetnictví?
Po každém turnaji si zapíši, kolik jsem vyhrála nebo prohrála. Pokud se bankroll rozrůstá, můžu postupovat na dražší turnaje. Pokud bych prohrávala, tak se mi základna snižuje a měla bych se vrátit k turnajům s nižším vkladem. Je možné si najít také sponzora. Je to většinou majetnější hráč, který si vytipuje schopné lidi a zaplatí jim například cestu na nějaký světový šampionát. Z případné jejich výhry má stanovená procenta.
Je možné u pokeru dodržovat finanční disciplínu?
Spousta lidí je velmi soutěživá, a i když prohrává, jde dál. Říká si: "Už tam mám dost peněz, tak zkusím ještě jednu sázku, budu blufovat a třeba vyhraji." Ono to hrozně láká, sama jsem to několikrát zkusila, ale nemá to smysl. V dlouhodobém horizontu se to rozhodně nevyplatí. Pokud se chcete pokerem živit, musíte mít disciplínu.
Co říká o pokeru
|
Vyhráváte často?
Celkem se mi daří. Ale pořád se snažím zdokonalovat. Je to jako v běžném zaměstnání, pokud chcete být dobrý, musíte na sobě pracovat. Dokonce mám i svého kouče, který mi radí, co mám zlepšit. Proberu s ním hru, jak jsem sázela, na jaké pozici jsem byla, a on mi řekne, zda jsem to zvládla dobře, nebo zda jsem měla udělat něco jinak.
Už hrajete dva roky, pět dní v týdnu. A přesto taková sofistikovaná příprava?
Poker je otázka úvah, v těch se můžete pořád zlepšovat. Při hře analyzujete spoustu věcí. Sledujete, jak se který hráč chová, který z nich je například agresivní, který začátečník a kdo hraje jen dobré karty. Podle toho pak postupujete. V pokeru nezáleží ani tak na tom, jaké máte karty v ruce, ale na tom, co mají spoluhráči a jak to dokážete poznat.
Takže u všech osmi spoluhráčů u stolu sledujete, kdo má tiky, kdo se kouše do rtu nebo tahá za ucho, jako je to ve filmech?
Snažím se, ale ne vždy se to daří. Spousta lidí má sluchátka na uších, kapucu na hlavě a brýle, tak nic nepoznáte. Ale platí, že například když jsou dobré karty, mnoha lidem začne tepna na krku viditelně pulzovat. Dá se překrýt dlouhými vlasy nebo šátkem. Nebo když se někdo rozpovídá u stolu, znamená to, že má zřejmě slušné karty. Mluví, protože se uvolnil. Ale zase na druhou stranu, musíte brát v úvahu i reverzní psychologii, tedy že možná dotyčný začal mluvit záměrně, aby ostatní měli pocit, že má dobré karty. Přitom jen blufuje.
Tak to je dost náročné.
Proto se pořád učím. Přečetla jsem už velké množství knih o pokeru a hře všeobecně. Chci být dobrá.
Jak jste se k pokeru vůbec dostala?
Přes kamarádku, která pracuje jako manažerka v kasinu. Rozhodla se tehdy uspořádat turnaj ženy versus muži. Ale protože se přihlásilo jen minimum žen, hledala mezi svými známými možné adeptky, které by byly ochotny se hry zúčastnit. Byly jsme čtyři, pro které uspořádala školení, zasvětila nás do tajů hry. Já jsem u pokeru jako jediná zůstala.
Co jste dělala předtím?
Pracovala jsem ve stavební společnosti jako obchodní manažerka, ale nešlo to skloubit s večerním životem v casinu. Ráno jsem šla do práce, byla tam přes osm hodin, pak jsem běžela domů se převléknout a celý večer, někdy až do rána, jsem trávila na turnajích. To je dalších osm až deset hodin naprostého soustředění. Ráno jsem byla strašně unavená. Jednoho dne jsem si sepsala plusy a minusy práce a pokeru a rozhodla se podat výpověď.
Bylo to finančně zajímavější?
Nejenom to. Navíc to byl můj koníček. Přesto jsem se ale teď po dvou letech nočního života pokerové hráčky rozhodla, že si vezmu ještě poloviční úvazek. Jsem vystudovaná zahradní architektka a k tomu jsem se tak trochu vrátila. V jedné firmě pracuji jako bytová designérka. Mám tam volnou ruku, mohu si schůzky organizovat, jak potřebuji, takže když se mi nějaký turnaj protáhne do ranních hodin, naplánuji si práci až na odpoledne.
Stýskalo se vám po běžném zaměstnání?
Chci fungovat i normálně a tato nová práce mě drží v klasickém režimu, kdy prostě musím vstát a splnit nějaké povinnosti. Neválím se celý den v posteli.
Vraťme se ještě k těm penězům. Kolik si zhruba měsíčně vyděláte?
Částku vám neřeknu, ale je to rozhodně víc než průměrný plat v České republice.
A jaká byla vaše nejvyšší výhra za jediný večer?
Padesát pět tisíc korun. Je to úžasný pocit, když vyhrajete.
Jak to chodí při pokerových turnajích?
Každý turnaj má nějakou finanční garanci, tedy částku, o kterou se hraje. Podle té se rozhodujete, zda se přihlásíte, nebo ne, tedy zda je pro vás turnaj finančně zajímavý. Pokud zaplatíte daný vklad neboli buy-in, uvedou vás k některému z pokerových stolů. Na místě už máte připravené žetony, za které hrajete. V turnajových hrách mají všichni stejný počet žetonů, jsou ale i takzvané Cash Game, kde hrajete, za co chcete. Je tam pouze limit nejnižší a nejvyšší částky.
Vy máte ale raději turnajové hry.
Ano. Vyhovuje mi pevně stanovený vklad. Máte tedy žetony a hraje se. Vyhráváte čipy od soupeřů a lidé postupně vypadávají a tak se snižuje i počet stolů, až zůstane ten poslední s těmi nejlepšími. Prize pool se v turnaji dělí většinou mezi 20 procent nejlepších. Platí, že vítěz bere nejvíc, pak se výhra postupně snižuje. Každá turnajová struktura je jinak nastavená.
Kolik lidí chodí na turnaje?
Na ty běžné s garancí několika desítek tisíc chodí desítky hráčů. Na velké turnaje dorazí i několik stovek. Zrovna nedávno byl turnaj s garancí tři miliony korun a dorazilo tam přes 400 lidí.
Jaký je zájem o poker a kdo je typickým hráčem?
Zájem o poker je čím dál větší. Většinou ho hrají studenti, manažeři, ale najdete tam i takové trochu podivné existence. Žen je minimum, tak do deseti procent.
Říkala jste, že mají hráči kapucu na hlavě a sluchátka. Takže nějaký dress code v pokeru neexistuje?
Dříve se chodilo ve slavnostnějším oblečení, ale dnes už to není pravidlem. Potkáte muže v teplákách a vytahanou mikinou nebo v krátkých kalhotách a sandálech s ponožkama. A nedávno jsme dokonce jednu hráčku taktně upozornili, že by měla používat deodorant.
Jak se na váš noční život dívá rodina?
Fandí mi. Ale ze začátku byli všichni hodně překvapení, do čeho jsem se to pustila. Když jsem jim vysvětlila, jak to funguje, že nejde o žádný hazard v zakouřeném prostředí plném opilců, podpořili mě.
