J. Kovář, Plzeň
Výpověď je jednostranným způsobem rozvázání pracovního poměru, při němž může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec ukončit pracovní poměr bez souhlasu druhé strany. Zaměstnanec může přitom dát výpověď dle ustanovení paragrafu 51 zákoníku práce z jakéhokoli důvodu i bez jeho udání. Pro platnost výpovědi je nezbytné její doručení druhému účastníkovi. V případě výpovědi pak pracovní poměr zaniká až po uplynutí výpovědní doby. Ta je v tomto případě dvouměsíční a začíná běžet prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po doručení výpovědi (například bude-li výpověď doručena v měsíci listopadu, skončí pracovní poměr 31. ledna následujícího roku). Po dobu výpovědní doby pracovní poměr nadále pokračuje a zaměstnavatel i zaměstnanec musí plnit povinnosti, které jim vyplývají z pracovního poměru. Zaměstnanec je povinen vykonávat práci dle pracovní smlouvy a zaměstnavatel mu musí platit za výkon práce mzdu. V této výpovědní době může ale také zaměstnavatel nařídit zaměstnanci dovolenou na zotavenou.
A jak to bude s Vaší dovolenou? V případě, že pracovní poměr netrvá (vzhledem k výpovědi) po celý kalendářní rok, vznikne zaměstnanci nárok pouze na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Výměra dovolené bude činit jednu dvanáctinu roční výměry dovolené za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru. Má-li pracovní poměr, který například trval od 1. ledna, skončit výpovědí k 31. srpnu, má zaměstnanec nárok na dovolenou na zotavenou v délce osmi dvanáctin roční výměry dovolené. To bude v případě osmitýdenní výměry dovolené na zotavenou učitele činit dvě třetiny z osmi týdnů. Pokud zaměstnavatel nepřiděluje ve výpovědní době zaměstnanci práci, náleží zaměstnanci dle ustanovení paragrafu 130 odstavec 1 zákoníku práce náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
