Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vysoce rizikové deriváty? Ano i ne...(2.část)

  0:01aktualizováno  0:01
Zatímco v první části jsme čtenáře informovali o podstatě derivátových obchodů a jednotlivých druzích kontraktů, tak dnes přinášíme již konkrétní příklady. Futures na burzovní indexy jsou v porovnání se swapy nebo forwardy snadněji představitelnou variant
Zatímco v první části jsme čtenáře informovali o podstatě derivátových obchodů a jednotlivých druzích kontraktů, tak dnes přinášíme již konkrétní příklady. Futures na burzovní indexy jsou v porovnání se swapy nebo forwardy snadněji představitelnou variantou, neboť místo fyzické hodnoty, reprezentované třeba barelem ropy, hromadou cukru nebo dluhopisem, dostane držitel (teoreticky, pokud kontrakt neprodá ještě před vypršením) hodnotu zvoleného burzovního indexu, vyjádřenou např. v dolarech. Úvodní část najdete zde.

V praxi to vypadá asi takhle: Cena kontraktu v den nákupu přibližně odpovídá aktuální hodnotě podkladového aktiva, tj. indexu. (Cena kontraktu ve skutečnosti mírně převyšuje aktuální hodnotu indexu, což hlídají arbitražéři. Ti sledují, nakolik cena kontraktu zohledňuje očekávané dividendy, vyplacené jednotlivými akciemi za dobu trvání kontraktu, a aktuální úrokové sazby - pokud místo skutečných akcií v indexu koupím futures, peníze si zatím mohu uložit.)
Investor při koupi kontraktu zaplatí (místo plné ceny) jen zálohu „margin“, třeba 10% z ceny kontraktu. Burza mu pak každý den vyplácí nebo strhává částky podle toho, jak se mění cena podkladového aktiva, tzn. že jde-li burza nahoru a investor vydělává (koupil index levně, jeho hodnota stoupá), na účtu u burzy mu postupně přibývají peníze. Jde-li trh dolů, burza si denní rozdíly strhává. Pokud záloha, kterou investor složil na začátku, nestačí, a investor nemůže složit další, burza kontrakt automaticky uzavře a obchodní vztah končí. Burza se tak kryje proti případné insolvenci účastníků.

Protože v každém okamžiku záleží jen na investorovi, zda se rozhodne případnou ztrátu okamžitě realizovat nebo ji krýt přísunem dalších „margin“, může tak přijít o více, než byla jeho počáteční investice, tj. první složená záloha. Hezky o tom vypráví autobiografická knížka Nicka Leesona, díky jehož singapurské činnosti z britské Baring’s Bank zbylo jen jméno. Právě obchody na trzích futures, které účastníci uzavírají ze spekulativních důvodů, jsou často považovány za vysoce rizikové, zvláště dojde-li při jejich použití k větší škodě. To souvisí právě s tím, že investicí do těchto instrumentů investor získává nejen práva, ale i povinnost hradit dané závazky, které dostát se později může ukázat obtížné. (Do takové pozice se ovšem můžete dostat i jednodušším způsobem, jak dokazují například nedávné zkušenosti ČSOB s jinak velice důvěryhodnými americkými dluhopisy.) Každopádně u forwardů, futures a swapů v principu platí, že v okamžiku uzavření obchodu má daný obchodní vztah nulovou hodnotu – obě strany do něj vstupují dobrovolně a teprve dalším vývojem se pozice jedné ze stran začíná zhodnocovat (nehledě na marže a transakční poplatky).

Druhá skupina derivátů má svou charakteristikou blíž k obligacím a zejména k akciím v tom smyslu, že pro jednu stranu představují jen práva, žádné povinnosti. Druhá strana naopak na začátku instrument prodá a pak už jenom plní své závazky. Do této skupiny patří opce, indexové certifikáty a řada dalších strukturovaných produktů. Zatímco emitent těchto cenných papírů může být vystaven i značnému riziku, které vyplývá z možnosti nepříznivého vývoje ceny podkladového aktiva, držitel jednou zaplatí kupní cenu instrumentu (prémie za opci, cena index. certifikátu apod.) a tou je jeho riziko limitováno jednou provždy.
Pokud neuplatní svou opci, přijde o prémii, pokud se příslušný trh vyvíjí nepříznivě, hodnota investice může klesnout až k nule – jako u akcie. Ale nemůže se stát, že by investor musel doplácet jako v případě derivátů z první skupiny. (Riziko protistrany je v podstatě obdobné jako u derivátů první skupiny a protože tyto instrumenty zpravidla emitují seriozní instituce, můžeme je považovat za zanedbatelné – přinejmenším ve srovnání s rizikem našeho státu.)

Mohlo by se zdát, že riziko ztráty celé investice, např. prémie za prodejní opci, je ve srovnání s rizikem dluhopisů či akcií nepřijatelně vysoké. To záleží na úhlu pohledu. Zaplacená prémie vlastně představuje pojistku proti ještě větší ztrátě, kterou investor utrpí, pokud jeho akcie klesne víc, než očekává. Vlastně na všechny korporátní a kreditní instrumenty se ostatně můžeme dívat jako na kombinaci dlouhé pozice (tj. nákupu) bezrizikového aktiva a krátké pozice (tj. prodeje) prodejní opce na aktiva emitenta. Strike price, tj. cena, na níž je opce vypsána, se rovná nominální hodnotě závazků emitenta. Pokud pak hodnota aktiv klesne pod objem celkového dluhu, emitent zkrachuje a držitel jeho obligací přichází o svou investici.

Pokud nezvolíme tak kritický případ, ale srovnáme třeba indexový certifikát s akcií, podobnost lze opět vysledovat. Výstavce, např. nějaká banka, vydá akcii, jejíž cena se vyvíjí podle toho, jak se bance daří. Vydá-li táž banka indexový certifikát, odvíjí se jeho cena od toho, jak se daří zvolenému segmentu trhu, tj. například ne už jedné bance, ale celé skupině bank nebo podniků dané ekonomiky apod. Princip ale zůstává stejný, hodnota cenného papíru kolísá podle toho, jak si vede příslušný podnik, resp. skupina podniků, jaké od nich můžeme očekávat dividendy apod.
Při nižších transakčních nákladech můžeme získat rozsáhlejší diverzifikaci. K tomu ovšem neslouží jen indexový certifikát, za stejným účelem můžeme koupit podílový list indexového fondu, dluhopis s výnosem odvozeným od výkonnosti daného trhu či titulu a podobně.

Podobně lze strukturovaný dluhopis nebo i termínovaný vklad použít třeba místo kombinace cenného papíru denominovaného v cizí měně a příslušného měnového zajištění. Z hlediska teoretických možností není ani problém představit si dluhopis kotovaný na veřejném trhu některého z členů OECD (to je mimochodem požadavek, který plní jen málokterý z dluhopisů obchodovaných třeba na americkém trhu, což je diskvalifikuje z portfolií řady českých penzijních a podílových fondů, pojišťoven atd.), jehož výnos by přesně kopíroval cenu řekněme ropného kontraktu splatného v prosinci 2003. Nabízí se otázka, jestli by to mělo smysl.

Zároveň se nabízí další otázka, už ne jen akademická, totiž jak vhodně rozlišit, co ještě derivát není a co už je a jak použití jednotlivých instrumentů v konkrétních případech upravit, aby výsledné opatření nebylo kontraproduktivní. Pro řadu lidí z prostředí finančních trhů je to otázka docela důležitá. Všeobecnější závěr ale platí nejen pro profesionály: Neexistují jednoznačně „nebezpečné“ nebo „absolutně bezpečné“ investice. Jednotlivé finanční nástroje, včetně derivátů, mají svůj účel a míra rizika záleží na tom, kdy, proč a jak je využijeme.

Jaké jsou vaše zkušenosti s finančními deriváty? Myslíte si, že by je měli využívat pouze finančníci nebo jsou vhodné i pro ostatní? Těšíme se na vaše názory.

Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

ČSOB včetně Poštovní spořitelny má mobilní peněženku (Na Nákupy), kterou...
Revoluce v placení: Chytrým mobilem platí v obchodech už tisíce Čechů

Placení mobilem se v Česku stává hitem podobně jako placení pípacími kartami. Mobilní peněženku už využívá přes 15 tisíc Čechů a počty uživatelů každým dnem...  celý článek

Ilustrační snímek
Proč platit za něco, co je absurdní. Boj s poplatky v Česku pokračuje

Na poplatcích vydělávají banky nemalé peníze, ty největší miliardy korun ročně. Již řadu let ale dávají Češi najevo, že některé poplatky jsou absurdní a je...  celý článek

Ilustrační snímek
Spořicí účty: jak banky nyní zhodnotí vklad ve výši 100 tisíc korun

Pro lidi, kteří si nechtějí připustit žádnou finanční ztrátu, jsou určeny jen opravdu konzervativní finanční produkty. Místo investování budou prostě spořit....  celý článek

DUMREALIT
Nový obor podnikání - majitel nové pobočky

DUMREALIT
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.