Daňoví poplatníci se setkávají jak s odpisy účetními upravenými zákonem o účetnictví, vyhláškou č. 500/2002 Sb. a Českými účetními standardy (ČÚS), tak i s odpisy daňovými, které upravuje zákon o daních z příjmů (ZDP). Nás budou zajímat zajímají především daňové odpisy.
Přerušení daňového odepisování
Jednou z variant, kterou dává poplatníkům zákon o daních z příjmů, je možnost daňové odepisování majetku přerušit. Po opětovném zahájení odepisování poplatník pokračuje takovým způsobem, jako by odepisování přerušeno nebylo. To znamená, že celková doba odepisování majetku se prodlouží o dobu, kdy poplatník neodepisoval. Tato možnost poměrně významně ovlivňuje výši základu daně, zvláště u poplatníka, jehož aktiva jsou tvořena z velké časti hmotným majetkem.
Typickým příkladem, kdy je vhodné tuto možnost využít, je například situace, kdy poplatník vykazuje dlouhodobě daňové ztráty, resp. vykazuje nevyčerpané ztráty z minulých období. Je pro něj tedy výhodné, aby čerpal v co možná nejvyšší míře daňové ztráty, neboť doba pro jejich vyčerpání je zákonem omezena, zatímco daňové odepisování lze přerušit na libovolnou dobu.
Volba lineárních nebo zrychlených odpisů
Zákon o dani z příjmů zná odpisy rovnoměrné (lineární) upravené v § 31 ZDP nebo odpisy zrychlené popsané v § 32 ZDP. Tyto dva způsoby odepisování jsou nejčastější, dále se ještě můžeme setkat s odpisem časovým nebo s odpisy při leasingu.
V praxi většinou platí, že poplatník používá u veškerého majetku pouze jeden druh odpisů (rovnoměrné nebo zrychlené) pro zjednodušení práce účetních, kteří odpisy zpracovávají.
Volba mezi rovnoměrnými a zrychlenými odpisy bývá nejčastější volbou poplatníka a zároveň může mít značný vliv na průběh daňových nákladů v následujících zdaňovacích obdobích. Dále je třeba brát v úvahu technické zhodnocení provedené na majetku – v případě zrychleného odepisování se technickým zhodnocením prodlužuje doba odepisování, v případě rovnoměrných odpisů nikoliv.
JAK TELEFONOVAT:
Odepisovat drobný hmotný majetek?
Další rozhodnutí, které může významně ovlivnit daňový základ zejména u větších společností, je rozhodnutí, jakým způsobem bude firma uplatňovat v daňových nákladech majetek, který není hmotným nebo nehmotným majetkem podle zákona o daních z příjmů. Jedná se o majetek, jehož vstupní cena je nižší nebo rovna 40 tis. Kč u předmětů hmotného charakteru nebo 60 tis. Kč u nehmotných aktiv a zároveň má provozně-technické funkce nebo dobu použitelnosti delší než jeden rok.
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, neuvádí u definice hmotného majetku žádnou finanční hranici, hovoří pouze o době použitelnosti delší než jeden rok, výše ocenění je ponechána na vůli účetní jednotky. Takže například u hmotného majetku v pořizovací ceně 30 tis. Kč jsou dvě možnosti, jak jej uplatnit v daňových nákladech.
První je jednorázové uplatnění v nákladech v roce pořízení. Pokud si však účetní jednotka zvolila v účetnictví hranici pro hmotný majetek 20 tis. Kč, uplatní pořizovací cenu do nákladů postupně – daňovým nákladem budou účetní odpisy podle zvoleného odpisového plánu.
Výše uvedené příklady ukazují, jakým způsobem může volba odpisů ovlivnit základ daně poplatníka. Existují i určité výjimky, kdy zákon možnost volby odpisů omezuje, jako například při uplatňování výdajů paušálem, používá majetku pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu nebo pokračuje v odpisování započatém původním vlastníkem. Přesto je volba odpisové politiky zajímavým nástrojem při daňovém plánování.
