Mikhail Kuchun je mladý inženýr z Běloruska. V České republice žije sedm let. Za tu dobu se naučil obstojně česky, našel si manželku, pronajal si byt. Na svého zaměstnavatele, který ho před lety přetáhl z Minska do Prahy, nedá dopustit.
Jak jste se dozvěděl o možnosti pracovat v Česku?
To byla náhoda...
Náhoda?!
Pracoval jsem v jedné běloruské firmě, která spolupracovala s českými partnery. Na začátku jsem sem několikrát přijel na služební cestu kvůli společnému projektu. A po čase mi česká firma navrhla, abych pracoval pro ně tady. Šéfové z mé původní firmy v Bělorusku proti tomu nic neměli. Tak jsem se dostal sem.
Jak se vám odcházelo z domova? Měl jste rodinu?
Byl jsem svobodný, mladší a připravený na nové zkušenosti.
Jaká je firma, u které pracujete?
Zabývá se projektováním průmyslových a informačních systémů. Já v ní pracuji jako konstruktér. Počítačová technika a telekomunikace - to je moje specializace.
Dávají vám kolegové najevo, že jste cizinec?
Naše firma zaměstnává hodně cizinců - jednou jsme při pracovním večírku počítali, kolik národností sedí kolem stolu. Bylo jich čtrnáct. Slováci, Jugoslávci, lidé z Pobaltí, Francouz i Kanaďan. Většinou jsou tam samozřejmě Češi. Žádný problém jsem tam nikdy nezaznamenal. Jen občas se někteří mladší kolegové zajímají, jak to vypadá v Bělorusku, protože tam nikdy nebyli. Než jsem začal žít v Praze, bydlel jsem v Benešově. Tam jsem byl za raritu -ani Rus, ani Ukrajinec. Lidi zajímalo, v čem se Bělorus liší od Rusů.
Měl jste problémy se získáním pracovního povolení v České republice?
Snad to bylo tím, že už jsem tady býval na služební cestě nebo že můj zaměstnavatel už řadu cizinců zaměstnával, ale problémy jsem neměl. Moje firma už s tím měla zkušenosti, znala případné problémy, věděla, jaké papíry vyplnit. Tehdy jsem jen podepsal plnou moc a všechno ostatní zařídila firma.
Jak často dnes vyplňujete žádosti o pracovní povolení?
Každý rok. Po deseti letech můžu požádat o trvalý pobyt. To samozřejmě neznamená, že mi ho udělí...
A chcete požádat?
Teď už ano. Na začátku jsem si myslel, že tady pobudu tak rok dva. Ale člověk míní a život mění.
Co se změnilo?
Oženil jsem se. Ženu jsem našel v Čechách, ale je to Běloruska.
Takže už vás to netáhne domů?
Ani ne... Ale pro někoho je to těžké. Kolega, také z Běloruska, odjel domů po zkušební době. Bylo to pro něj bez rodiny těžké. Já rodiče vídám dvakrát do roka. Častěji by to bylo drahé.
A co vaše žena? Pracuje tady?
Ne. Má vízum spojené s rodinou. Znamená to, že její vízum prodlouží vždy jen tehdy, pokud prodlouží moje pracovní vízum.
Je tedy doma s dětmi?
Ne, děti zatím nemáme. Shání práci. Je inženýrka ekonomka. Má to velmi těžké. Znalosti účetnictví nebo zákonů, které získala v Bělorusku, tady moc nevyužije. Ale její výhodou je znalost ruštiny i češtiny. Dnes byla na pohovoru. Všechno té firmě vyhovovalo, ale nevyšlo to. Nemá trvalý pobyt ani pracovní vízum. Žádná firma nechce čekat na vyřízení všech formalit.
Co je to za formality?
Pro firmu, která by o ni stála, to znamená, že nejdřív musí získat povolení na úřadu práce, že může zaměstnávat cizince. Teprve potom manželka napíše svou žádost o povolení na to konkrétní místo. Vyřízení trvá asi dva měsíce. Pak s povolením půjde na policii, že chce změnit vízum z rodinného na pracovní. To je další měsíc a půl. Pak může pracovat. Takže zaměstnavatel by musel čekat minimálně tři a půl měsíce - to se nikomu nechce.
A co tedy plánuje dál?
Nejspíš to dopadne tak, že bude muset vydržet, než dostane trvalý pobyt. Normálně by to trvalo osm let od chvíle, kdy získala vízum spojené s rodinou. Ale teď se nám naskytla šance tuto lhůtu výrazně zkrátit. Přihlásil jsem se do projektu ministerstva práce pro zaměstnance z vybraných východoevropských zemí, jako jsou Kazachstán, Moldavsko nebo právě Bělorusko. Tak se mi nabízejí různé administrativní úlevy. Můžu už za dva roky požádat o trvalý pobyt pro sebe i pro ženu. A až ho bude mít, většina nepříjemných formalit při hledání práce odpadne. Proto jsem se také do projektu přihlásil.
