Z čeho musíte platit daně

Pronajímáte dům, prodáváte kosmetiku či hrušky ze zahrádky? Nejspíš budete muset tyto příjmy zdanit. Přiznání však nemusí podávat úplně každý.

Doklady o dalších příjmech k daňovému přiznání přikládat nemusíte, ale dobře si je schovejte pro případ kontroly z finančního úřadu

Máte hrůzu z toho, že budete muset platit daně?
„Člověk na příležitostný výdělek snadno zapomene, tak zapátrejte v paměti a vzpomeňte si na veškeré peníze, které vám někdo vyplatil,“ radí daňový odborník Vladimír Zdražil. Ke zdanění byste měli přiznat třeba i peníze, které jste dostali za štěňata od vaší fenky.

To, jestli budete muset ze svých peněz něco pustit státu, záleží také na tom, kolik jste si přivydělali a jakým způsobem. Zda šlo o příjmy pravidelné či příležitostné a také zda jste si přilepšili k běžnému zaměstnání, podnikatelské činnosti či důchodu.

Kdy se o daně starat nemusíte...
Z každého příjmu se daně neplatí, některé jsou od daně osvobozené. Jejich celý výčet obsahuje paragraf 4 zákona o daních z příjmů. Patří sem například veškeré sociální dávky, důchody do výše 198 000 korun za rok, peníze získané za dům či byt, ve kterém jste před prodejem bydleli alespoň dva roky (nebo ho pět let vlastnili). Také pokud jste třeba prodali nábytek, platit daně nemusíte. Osvobození se týká i toho, kdo prodal auto, které měl déle než rok od pořízení, nebo cenné papíry, ale až po šesti měsících od jejich nákupu.

O vyplňování daňového přiznání se nemusí starat ti, kdo pracují na některou z dohod (o provedení práce či o pracovní činnosti), daňové vypořádání jim provede zaměstnavatel, do částky 5 000 korun měsíčně zdaní srážkovou daní 15 procent.

... a kdy si musíte daně ohlídat
Pokud už víte, že vaše příjmy nepatří k těm od daně osvobozeným, stále ještě máte šanci, že se vás daňové přiznání týkat nebude. Existují tu ještě totiž určité hranice příjmů. Pro zaměstnance je to 6 000, pro ty, kdo zaměstnáni nejsou, 15 000 a pro ty, kdo mají takzvané příležitostné příjmy, 20 000 korun, do jejichž výše svůj příjem přiznávat nemusíte.

Limity však mají své přesné podmínky a rozhodně se nedá říct, že by byl každý příjem do určité hodnoty od daně osvobozen. „Daňový zákon je složitý, vyznat se v něm chce mít dost zkušeností,“ konstatuje daňový poradce Zdeněk Veselý. Pročítání tohoto dokumentu mnohdy připomíná bojovou hru. Vše je totiž nějak podmíněno, jeden paragraf odkazuje na druhý.

A naopak. Zaměstnanec, který pronajímá byt nebo garáž a utrží za rok třeba 60 000 korun, musí podat daňové přiznání. Své příjmy potom vyplňuje do přílohy 2 podle paragrafu 9. Výhodou je možnost uplatnění paušálních výdajů ve výši 30 procent.

Příklady (ne)placení daně z příjmu

• 6 000 korun
  Kdo je zaměstnaný a jeho další příjem nepřesáhne za rok 6 000 korun, nemusí nic danit. Muž třeba pronajímá přes léto chalupu a získal tak 5 000 korun.
• 15 000 korun
  Kdo nemá příjmy ze závislé činnosti, není tedy nikde zaměstnaný, může si za rok přivydělat až 15 000 korun, které danit nemusí. Například důchodce, který pronajímá místnost v domě jako kancelář za 12 000 korun ročně.
• 20 000 korun
  Kdo má příjmy z příležitostných činností a příležitostného pronájmu movitých věcí (tedy ne domu, bytu, chaty...), které nepřesáhnou za rok částku 20 000 korun, nemusí podávat daňové přiznání. Získali jste třeba provizi za finanční zprostředkování, prodej reklamy nebo jiných služeb či prodej kosmetiky.

Limit 20 000 se netýká činnosti v pracovněprávním vztahu, to znamená, že nesmíte pracovat na dohodu o provedení práce či pracovní činnosti, zde se daně strhávají srážkou. Srážkou jsou zdaněny i autorské honoráře do 3 000 korun měsíčně od jednoho zadavatele.

Pokud jsou vaše příjmy jednorázové a jejich součet přesáhne 20 000, pak je zdaníte jako ostatní příjmy podle paragrafu 10 a vyplníte přílohu 2. To například když jste pronajali míchačku za 8 000 korun, a prodali med za 16 500 korun, danit budete 24 500 korun. Jako výdaje můžete v tomto případě uvést pouze skutečné, tedy prokazatelně souvisící výdaje - nikoli paušál, ale nesmíte se přitom ocitnout ve ztrátě.