Stavební spořitelna musí mít zajištěnu návratnost půjčených prostředků, proto po nás bude chtít splnit ještě další podmínky:
1. účelové využití poskytnutých prostředků,
2. prokázání schopnosti splácet úvěr a
3. zajištění úvěru (záruky – ručitelé, zástava nemovitosti).
Pro poskytnutí úvěru je potřeba splnit všechny tři výše uvedené podmínky.
Účelovost
Účelovost použití úvěrů ze stavebního spoření je dána zákonem o stavebním spoření. Stát, který poskytuje podporu ke stavebnímu spoření, zároveň určuje, jak je možné úvěry ze stavebního spoření využít. Nejjednodušeji se dá říci, že úvěr ze stavebního spoření je možné použít na řešení vlastních bytových potřeb.
Bytovými potřebami se rozumí:
- získání bytu,
- získání stavebního pozemku za účelem výstavby stavby pro bydlení nebo stavebního pozemku, na kterém se nachází stavba pro bydlení,
- změna, modernizace a údržba bytu,
- stavební úprava nebytového prostoru na byt,
- úhrada závazků souvisejících s výše uvedenými účely.
A některé další účely, které najdete v § 6 zákona o stavebním spoření (zákon č. 96/1993 Sb.).
Bonita klienta
Stavební spořitelna nám půjčí peníze a očekává, že je budeme pravidelně měsíčně splácet. K tomu musíme mít nějaké příjmy, které chce banka znát a o kterých rozhodne, jestli jsou dostatečné. Aby banka měla jistotu vrácení peněz, požaduje, aby tyto příjmy byly pravidelně dosahované, a to po celou dobu splácení úvěru. Většinou se jedná o pravidelný příjem ze zaměstnání nebo z podnikání. U nich chce banka znát, jestli jich bylo dosahováno pravidelně v minulosti. Pak se dá předpokládat jejich dosahování i v budoucnu. Také banka hlídá věk klienta a požaduje, aby úvěr byl splacen v jeho produktivním věku. Kdyby odešel do důchodu a ještě neměl úvěr splacen, neměl by již potřebné příjmy. Tomu se banka snaží předejít. Výše příjmů musí být taková, aby stačila na splácení závazků a na obživu klienta. Navíc si banka ponechává jistou rezervu.
Stavební spořitelny většinou vezmou příjem klienta a odečtou od něho všechny jeho pravidelné měsíční závazky a měsíční splátky. Částka, která zbude, musí stačit na obživu klienta a jeho rodiny. To, jestli je dostatečná, se poměřuje životním minimem. Stavební spořitelny např. požadují, aby klient měl na obživu 1,5násobek životního minima a dále aby dokázal splácet ostatní závazky a splátky poskytnutého úvěru.
VYDĚLEJTE INVESTOVÁNÍMPříklad
Klient stavební spořitelny má smlouvu s cílovou částkou 300 000 Kč a stavební spořitelna mu nabídla úvěr. Splátka úvěru bude 1 950 Kč měsíčně. Životní minimum klienta s manželkou a malým dítětem je 9 410 Kč. Další závazky klienta jsou: leasing 3 000 Kč měsíčně, spotřebitelský úvěr 2 000 Kč měsíčně. Čistý příjem klienta a manželky je 23 000 Kč. Jsou příjmy klienta dostatečné?
- Příjem 23 000 Kč
- 1,5násobek životního minima 14 115 Kč
- Splátka úvěru ze stavebního spoření 1 950 Kč
- Splátky závazků (leasing + spotřebitelský úvěr) 5 000 Kč
- Po pokrytí všech výdajů zbývá 1 935 Kč
Příjmy klienta jsou v tomto případě dostatečné, protože ze svého příjmu dokáže pokrýt všechny své závazky, splátku úvěru a zbude mu dost prostředků na živobytí. Kromě požadavků stavební spořitelny na náš příjem bychom se měli sami ptát, jestli je náš příjem dostatečný. Stavební spořitelna nezná naši konkrétní rodinnou situaci, nezná detailně naše výdaje. Proto používá pro všechny klienty stejná měřítka (např. 1,5násobek životního minima). Sami bychom měli zhodnotit naši situaci a porovnat si svoje příjmy a svoje výdaje a zjistit, jestli máme na splácení úvěru. Často pro nás může přijetí úvěru znamenat dosti výrazné omezení v našich ostatních výdajích.
Zajištění
Každý úvěr musí mít „pojistku“, z které by byl splacen, kdyby vše ostatní selhalo. Kdyby třeba klient mohl splácet, ale nechtěl, nebo kdyby zemřel či přišel o zaměstnání, musí mít stavební spořitelna způsob, jak získat svoje peníze zpět.
K tomu zpravidla slouží:
- zástava nemovitosti, která se může případně prodat, nebo
- ručitel, který by začal splácet, kdyby dlužník sám nesplácel.
Některá rizika (úmrtí nebo trvalá invalidita) se dají řešit pojištěním a vinkulací pojistného plnění ve prospěch banky. Zajištění úvěru musí sloužit až jako úplně poslední možnost v případě, že by selhalo všechno ostatní. Banka má pochopitelně zájem na tom, aby klient splácel bez větších problémů a aby dostávala pravidelně zpět svoje peníze i s úrokem. Když dojde k nesplácení úvěru, má banka další náklady a problémy s upomínáním klienta a v nejhorším případě i se soudy. Je pravda, že za vše jsou velmi tvrdé sankce, nejjednodušší však je pro banku bezproblémový klient. Proto se banka snaží problémům předejít.
Zástava nemovitosti je brána jako jedno z nejjistějších zajištění. Stavební spořitelny ho používají pouze u vyšších úvěrů, zpravidla nad 300 000 Kč. Zajištění úvěru pomocí ručitelů je pro stavební spořitelny typické. Tohoto zajištění se užívá u nižších úvěrů – přibližně do částek 300 000 Kč. Konkrétní výše úvěru závisí na stavební spořitelně a počtu ručitelů. Jeden ručitel je vyžadován řekněme do 150 000 Kč, do 300 000 Kč chce spořitelna dva ručitele. Před použitím dané stavební spořitelny se vyplatí ověřit si, kolik ručitelů bude potřeba a jaká je maximální možná výše takto zajištěného úvěru.
Z hlediska splácení musí ručitel splnit podobné podmínky jako žadatel. I ručitel musí být v produktivním věku po celou dobu splácení úvěru a musí mít dostatečné příjmy na to, aby mohl splácet úvěr.
Úryvek je z knihy 
