Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Začlenit postiženého žáka do normální školy má mnoho problémů

aktualizováno 
P r a h a -
Stojí-li dnes rodiče handicapovaného dítěte před volbou, zda jej vzdělávat v běžné základní škole, či zda jej umístit v některé ze speciálních škol, nezískají pro svou volbu dostatek informací. Zkušenosti s integrací různě handicapovaných žáků nemají ani učitelé ani rodiče, přestože oficiální ministerské dokumenty a moderní teoretické pedagogické publikace jednoznačně integraci doporučují a podporují. Praxe se tak rozchází s teorií a politickými prohlášeními. Celé diskusi o takzvané integraci chybí především příklady.

JE LEPŠÍ SPECIÁLNÍ, NEBO BĚŽNÁ ŠKOLA?

"Když ve školním roce 1997 začal Lukáš navštěvovat první třídu, byl v Praze jediným nevidomým žákem, který šel do prvního ročníku běžné základní školy. Zkušenosti v Praze byly tenkrát pouze s integrací částečně zrakově postižených, a s několika přechody ze speciálních škol ve vyšším ročníku," sděluje Lukášova maminka Alena Hosnedlová. Rodiče se rozhodli dát syna do normální školy, protože Lukáš byl výborně připraven speciální mateřskou školkou, kterou předtím navštěvoval a ve speciální základní škole by tak hodně věcí musel znovu opakovat. Většina rodičů stejně postižených dětí se jim ovšem divila. Proč si komplikují situaci s veškerým zařizováním a voděním Lukáše do školy, když by mohl navštěvovat speciální základní školu pro nevidomé v Praze na Hradčanech? Lukášovi rodiče navíc bydlí v Praze, a tak nestáli před nejtěžší volbou jako jiní žijící mimo hlavní město: dát dítě do speciální školy a poslat ho tedy i na internát. "Na první schůzce v základní škole Táborská byl přítomen celý učitelský sbor s panem ředitelem a ptali se mě, proč chceme Lukáše dát mezi normální děti a co od toho očekáváme. Byla jsem zaskočena, ale nakonec velmi ráda, neboť jsem svá stanoviska vysvětlila jednou, učitelé je akceptovali, rozhodli se Lukáše zapsat a víckrát se mě nikdo na důvody neptal. Celá škola tak Lukáše přijala," říká Alena Hosnedlová. Příprava na Lukášův příchod si ovšem vyžádala více času. "Chtěla jsem se na Lukáše dostatečně odborně připravit, neboť o tyflopedii jsem nevěděla téměř vůbec nic. Lukáš dostal roční odklad. Dohodli jsme se také na tom, že pokud by při výuce nastaly vážnější problémy, přejde Lukáš na speciální základní školu," sděluje učitelka Zdena Dundychová.

HANDICAPOVANÉ DĚTI ZNAMENAJÍ PRÁCI NAVÍC

Během školního roku se tak učitelka musela naučit slepecké Brailovo písmo, psát na Pichtově psacím stroji a připravovala si materiály pro Lukáše, aby mohl dělat a učit se to, co všichni ostatní. "Společně s Lukášovou maminkou jsme zajišťovaly učebnice ve slepeckém písmu a přepisovala jsem vlastní materiály, se kterými v první třídě pracuji. Vynalezla jsem metodu "přepsání" obrázků, které v učebnicích pro nevidomé chybí, ale bez nichž se výuka v první třídě absolutně neobejde," popisuje učitelka Zdena Dundychová. Právě na tom, že v České republice zcela chybí jakákoli pomoc učitelům, kteří integrují handicapované dítě, se shodují téměř všichni. Učitelům tak přibývá velké množství práce, a přesto nemohou sáhnout po připravených pomůckách a materiálech, které by mohli ve vyučování rovnou využít. Učitelé, kteří zkoušejí učit postižené děti se zdravými, o sobě navíc téměř nevědí, takže si nemohou sdělit vlastní zkušenosti a rady. Jednou za rok sice sdružení rodičů nevidomých dětí pořádá pro učitele seminář, nikdo jiný ovšem, včetně ministerstva školství, akce nijak nezajišťuje. Učitelé si tak musí poradit sami, což pro ně znamená nejen časový ale i psychický nápor, který může vést k vyčerpání a i k tomu, že se nepodaří začlenit handicapovaného žáka mezi ostatní. O podpoře integrace na českých školách se tedy hovořit nedá. Ministerstvo vydává každý rok pouze nezávazný metodický pokyn, ve kterém doporučuje jistý postup při integraci, institucionálně ji ovšem prakticky nezajišťuje. O situaci vypovídá i fakt, že speciální základní škola dostane na jednoho nevidomého žáka výrazně vyšší finanční normativ, než běžná základní škola, která jej bude integrovat. Finanční částka navíc záleží na možnostech každého školského úřadu.

DĚTI LUKÁŠE PŘIJALY PO SVÉM

S tím, že do třídy bude chodit i nevidomý žák, byli všichni rodiče obeznámeni a nikdo nebyl proti. Spolužáci přijali Lukáše velice dobře. Rychle jej zapojili do všech činností, takže Lukáš hrál i na honěnou. Nepomáhali Lukášovi sice při všem jako dospělí, zato s nimi mohl zkusit téměř vše, co prováděli i oni. "Byli výborná třída a dobře se sžili. Myslím, že u nás Lukáš dostal a zažil více než ve speciální škole. Poznal životní realitu, která jej čeká. Setkal se jak s pomocí a vstřícností, tak samozřejmě i s tvrdostí a bezohledností, právě jako je tomu v životě," domnívá se Zdena Dundychová. Lukáš je velice bystrý a inteligentní žák s fenomenální pamětí. Počítat se naučil bez problémů právě proto, že mohl jako ostatní pracovat a učit se na konkrétních předmětech a obrázcích. S psaním to bylo úplně jinak. Část podpisu se Lukáš naučil. Diktáty a texty psal ovšem na slepeckém stroji, a vše pak v Brailově písmu četla a opravovala učitelka.

KDE JSOU HRANICE?

"Po dvou letech v základní škole jsem ráda, že ji Lukáš může navštěvovat se všemi ostatními dětmi, přestože příznivkyní toho, aby se postižené děti začleňovaly do normální školy za každou cenu, nejsem. Pokud by totiž škola nemohla vyhovět speciálním potřebám handicapovaných, které jejich postižení vyžaduje, musela bych Lukáše dát do speciální školy. Mám obavy, jak se bude moci učit fyziku nebo chemii v běžné základní škole. Na speciální škole mají učitelé za dlouhá léta praxe vlastní techniky a zkušenosti, které se k dalším učitelům dostávají jen velmi těžce," sděluje Alena Hosnedlová.


Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Tři věci, které nejvíce vytáčejí zaměstnance v kancelářích

Někdy je to v kanceláři o nervy a o zdraví. Zvlášť, když vypuknou hádky mezi kolegy kvůli relativním maličkostem. Horko, hluk, vyrušování, co teď nejvíce vadí...  celý článek

Ilustrační snímek
Nikdy dříve se nám nežilo lépe, vzkazují čeští milionáři

Nahlédnout do života bohatých Čechů, kteří mají na svých kontech miliony, není snadné. Už po několik let se o to snaží unikátní průzkumy bank. Přímým...  celý článek

Simone Giovannozzi
Netradiční zaměstnání: Se psy hledá lanýže a slušně vydělává

Říkají mu Simone Tartufi, tedy Simone Lanýž. To proto, že se živí prodejem aromatických hub. Dodává lanýže do špičkových italských, francouzských, německých...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.