Stav řeckých veřejných financí i nadále zůstává jedním z hlavních činitelů, které v poslední době velmi negativně doléhají na náladu na finančních trzích nejen v Evropě. Přestože se první vážné obavy ohledně schopnosti Řecka financovat obří deficit začaly opět vynořovat koncem loňského listopadu, dodnes se situace neuklidnila a naopak se neustále vyostřuje.
Příkladem může být poslední lednový týden, kdy výnos z řeckých státních dluhopisů skokově vylétl téměř o jeden procentní bod, aby se dostal nejvýše od vstupu Řecka do eurozóny. Zatímco Německo si nyní může na deset let půjčit s úrokem 3,21 %, Řecko musí počítat s vysokou rizikovou prémií.
Výnos z řeckých státních dluhopisů se totiž pohybuje těsně pod 7 % a je zdaleka nejvyšší v celém šestnáctičlenném bloku. Jak hluboká je propast mezi Řeckem a zbytkem eurozóny, je jasně patrné ze srovnání s irskými dluhopisy, které jsou v eurozóně druhými nejrizikovějšími, ihned po Řecku. Jejich výnos se nyní pohybuje kolem 4,8 %, a je tedy o 220 bazických bodů nižší než v případě řeckých státních cenných papírů.
Vysoký požadovaný výnos ale začíná řeckému ministrovi financí Papaconstantinovi komplikovat život. Ten si bude muset jen v tomto roce půjčit více než 50 miliard eur, což při současném zájmu o řecké dluhopisy nemusí být vůbec jednoduché. První aukce přitom jeho ministerstvo provede již v druhém čtvrtletí, kdy bude prodávat dluhopisy za 25 miliard eur, a mezi obchodníky již nyní existují vážné obavy, že se nepodaří přilákat dostatečný zájem ze strany zahraničních investorů.
Opička byla na burze úspěšnější než renomované investiční fondy |
Stejně jako při poslední aukci by pak ministerstvo muselo prodávat své dluhopisy s ještě vyšší rizikovou prémií. Výnosy dluhopisů by proto mohly znovu stoupat, což by ale značně navýšilo náklady obsluhy dluhu a celou situaci ještě více zkomplikovalo. "Pomalá smrt", kterou jako jeden z možných scénářů pro Řecko nedávno nastínila ratingová agentura Moody’s, by tímto dostala opět o něco viditelnější kontury.
Příčina rostoucí nedůvěry investorů leží v nízké věrohodnosti řecké vlády a jejího plánu na řešení současných problémů. Ve snaze uklidnit trhy se vláda koncem minulého roku zavázala, že do tří let sníží deficit z loňských 12 % HDP pod 3% hranici. Toho chce ale dosáhnout z více než dvou třetin opatřeními na příjmové straně a pouze z jedné třetiny prostřednictvím úspor.
Příjmy z vyšších daní, jejich lepšího výběru a obzvláště optimistické očekávání vyšších příjmů z postupného oživení řecké ekonomiky ale nakonec mohou zůstat pouze na papíře. Dokud se proto Řecko neodhodlá k drastickým škrtům na straně výdajů (cestu mu již ukázalo Irsko), důvěra v jeho dluhopisy bude i nadále velmi křehká a financování jeho deficitů komplikované.
Svou laxní rozpočtovou politikou Řecko nekomplikuje situaci pouze sobě, ale především celé eurozóně. Ta zatím nemá páky k tomu, aby Řecko donutila ke skutečně věrohodným reformám, a tak členské země zatím pouze nečinně přihlížejí tomu, jak klesá důvěra v evropskou měnu, která, z velké části právě díky Řecku, oslabila v posledních dvou měsících k dolaru o 7 %.
Důvěře ve společnou měnu v posledních týdnech nepřidává ani odtržení čelných představitelů eurozóny od reality. Zatímco totiž řecký premiér opakuje, že si Řecko své problémy vyřeší samo, a politici, včetně vedení ECB, vytrvale tvrdí, že Řecku pomáhat nebudou, je v poslední době stále více zřejmé, že se manévrovací prostor Řecka povážlivě ztenčuje a pokud se situace skutečně vyhrotí, eurozóna Řecku bude muset ve vlastním zájmu hodit záchranný kruh.
