Bezcílné posedávání v družině není nejlepším trávením času, když už děti nemohou domů. Družiny stojí většinou sto korun na měsíc a v rámci této sumy už je možné potomka přihlásit na tanečky, florbal, výtvarnou výchovu. Vychovatelky s dětmi jezdí na plavání či do keramiky, hitem jsou počítačové kurzy. V těchto případech však musí rodiče počítat s vyšší sumou, plavání může stát i 1600 na pololetí, keramika 30 až 50 korun za hodinu. Výběru kroužků by se měly účastnit i děti, není dobré je nutit. Hbitý kluk asi dá přednost florbalu před flétnou, u holčiček vítězí tanečky, pohybové hry, kreslení nebo šikovné ruce kroužky zaměřené na různé techniky. U prvňáčků je ošidné jejich množství.
Pokud však zůstávají v družině denně, mohou mít nějaký program i každý den. Opět je to lepší než křik, bitky a koukání na televizi, tak časté v družině bez cíleného programu. A co výuka jazyků? Univerzální rada neexistuje. V podstatě jde o dva názory co nejdřív, nejlépe ve školce, versus počkat, až je dítě zralejší. Pokud dítě chodilo do školky, která měla jazykovou průpravu, může pokračovat ve škole. Ale bez problémů také s jazyky i začít. V některých školách je výuka jazyka už od první třídy v rámci vyučování, jde však o školy speciální. Jinde probíhá v kroužcích po vyučování.
A ambiciózní rodiče patrně dítěti zaplatí kurz pořádaný jazykovou agenturou. I zde se však vyplatí používat selský rozum a zvážit, co ratolest skutečně zvládne. Pokud chtějí děti (ale často v tomto věku spíš rodiče) dělat něco pořádně, školní kroužky rozhodně nestačí. Zde přicházejí ke slovu základní umělecké školy, sportovní kluby, zájmové soubory. Mezi možnostmi ve městě a na vesnici už nejsou podstatné rozdíly. Ba dokonce často mají venkovské děti více možností než městské nebo je snazší zapsat je například do "lidušky".
Ve větších městech bývá zájemců mnoho a školy si skutečně vybírají ty nejtalentovanější. Stejně tak i na malé vesnici je běžně Sokol, kdežto městské sídlištní děti těžko někdy hledají sportovní vyžití. Pokud dítě chodí do houslí, baletu či fotbalového oddílu už od mateřské školky, plynule přechází s těmito zájmy i do školy. Jinak pokud platí rozvaha při volbě běžných kroužků ve škole, u těch mimoškolních to platí dvojnásob. Náročný program může dítě přetížit. A naopak, pokud se talentované dítě vášnivě věnuje svým zájmům, může se škola dostat na druhou kolej, a to také není žádoucí. Zjednodušeně řečeno by rodiče měli mít na mysli harmonický rozvoj dítěte a uvážlivě mu plánovat přípravu do školy, zájmovou činnost a také dbát na to, aby prvňáčci měli i dost času na běžné dětské hraní.
