Jednalo by se totiž opět o přechodné zákonné pojištění a je otázkou, na jak dlouho. Navíc rozhodně nejde o stabilní zákon fungující na principech obvyklých ve vyspělých evropských státech.
Stávající zákon nemá standardní podobu a nemotivuje zaměstnavatele, aby snižovali počty úrazů a více se starali o bezpečnost práce. Sazby pojistného jsou značně vyšší než skutečně vyplacené částky na úhradu škod při pracovním úraze nebo nemoci z povolání. Nespotřebované pojistné se zaměstnavateli nijak nevrací. Lze předpokládat, že skončí ve správní režii pojišťoven a státním rozpočtu. Při stanovení sazby pojistného se ani nepřihlíží ke stavu úrazovosti, sazba se určuje podle charakteru ekonomické činnosti organizace.
Úrazové pojištění ve vyspělých státech Evropy funguje v zásadě na principech neziskovosti (vyrovnané náklady a výdaje), příplatků a slev na pojistném (bonus - malus) a preventivní činnosti. Výše sazby pojistného se v naprosté většině stanoví podle úrovně rizik a stavu úrazovosti. Nositelé pojištění bývají vybaveni značnými pravomocemi - kontrolují dodržování předpisů, udělují pořádkové pokuty, vyšetřují příčiny úrazů. V rámci preventivní činnosti poskytují poradenské služby. Poskytují úvěry zaměstnavatelům na realizaci projektů v oblasti bezpečnosti práce, někdy je i dotují. Odměňují zaměstnance pojištěných podniků za dobré výsledky v oblasti prevence pracovních úrazů nemocí z povolání. To vše je ucelený systém, jenž se odrazil ve snižujícím se počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání, k němuž má však zatím Česká republika daleko.
