Narodil se v roce 1980. Po dvou letech studia na ČVUT v Praze se rozhodl školu opustit. Nezbýval mu čas na vlastní obchodní aktivity. Ve volném čase hraje aktivně volejbal, má rád míčové sporty a počítače. Je bezdětný, svobodný.
Co nastartovalo vaši kariéru?
Svou kariéru jsem začal při studiu na vysoké škole. Tehdy jsem koketoval s internetem jako běžný uživatel. Ale pak jsem si uvědomil, že by internet mohl být zajímavý prodejní kanál.
Jaké největší chyby v práci jste se dopustil?
Patrně to budou takové chyby, které si do dnešního dne neuvědomuji nebo jim nedávám takovou váhu, jakou bych měl. Bohužel se však takové chyby projeví s odstupem času, když už jsou nevratné. Za největší problém či chybu považuji své nedostatečné teoretické i praktické zkušenosti a znalosti v začátcích. Začínal jsem od nuly jen se selským rozumem, vše ostatní se dodnes učím za běhu.
Váš největší konflikt v zaměstnání?
Žádný zásadní konflikt na pracovišti jsem doposud nemusel řešit. Pokud nebudeme brát v úvahu fyzický konflikt při přepadení naší prodejny lupiči. Tehdy jsem si poležel několik dnů v nemocnici.
Kolik hodin denně pracujete?
Nepatřím mezi workoholiky, kteří nevidí nic kromě práce. Denně to tipuji tak na devět deset hodin.
Co chcete dělat za pět let?
Bude to možná znít divně, ale pracovat. Již v současné době pracuji, protože mě to baví. Nikdy by mě nebavilo nic nedělat a rozhodně to není mým cílem.
Jakou radu byste dal tomu, kdo právě začíná svou kariéru?
Fandím lidem, kteří začnou podnikat při škole. Později je to o dost těžší. Nemůžu mluvit o kariéře zaměstnance, sám jsem jím nikdy nebyl. Šplhání se nahoru v nadnárodní společnosti je mi cizí. Rada na závěr: Zachovejte si rovná záda a věřte svým schopnostem.
14. května 2005
