K. Zelený, Příbor
Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem a Listinou základních lidských práv a svobod. V současnosti je právo na stávku upraveno zákonem o kolektivním vyjednávání. Tento zákon však řeší kolektivní vyjednávání mezi příslušnými orgány odborových organizací a zaměstnavateli, což není váš případ. Absence zákona, který by vymezil podmínky, za nichž je možné stávkovat, neznamená, že stávku uskutečnit nelze. V takovém případě vztahy mezi zaměstnavatelem a stávkujícími zaměstnanci je třeba posuzovat podle zákoníku práce. Vycházíme z faktu, že jednou ze základních povinností zaměstnanců je povinnost pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci.
Patří sem i povinnost plně využívat pracovní doby a výrobních prostředků k vykonávání svěřených prací. Zaměstnanci jsou povinni plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly. Tím, že zahájí stávku, aniž jsou splněny zákonné podmínky, porušují ustanovení zákoníku práce a bude záviset na tom, zda dojde či nedojde k dohodě se zaměstnavatelem. V případě dohody může být jejím obsahem ujednání, že zaměstnavatel nepovažuje účast na stávce za porušení pracovní kázně a nevyvodí z toho důsledky. Pokud k dohodě nedojde, záleží na zaměstnavateli, jak bude postupovat dále. Stávkujícím zaměstnancům může odmítnout vyplatit náhradu mzdy a smí proti nim vyvodit i důsledky v porušení kázně. Může na nich požadovat i náhradu škody, kterou svým jednáním způsobili.
OLDŘICH CHODĚRA, Autor je právník
