Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mladí z dětského domova často nevědí, jak se chovat v práci

aktualizováno 
Vyrostli v dětském domově, vyučili se nebo vystudovali. První kroky v zaměstnání však pro ně bývají těžší než pro děti z rodin. Když se jim hned nedaří, často je to odradí a čekají, co jim nabídne úřad práce.

Zda a jak se mladý člověk začlení do pracovního života, záleží především na „výbavě“, kterou si odnáší z konkrétního dětského domova. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Budu hasičem, zpěvačkou, popelářem, učitelkou... o svém budoucím povolání děti často sní. Jestli se jim sen splní, nebo ne, může záležet i na jejich startovních podmínkách. A děti, které vyrostly v dětském domově a po studiu jej opouštějí, někdy vyrážejí do pracovního života s handicapem.

„Děti vyrůstající v ústavní péči jsou kandidáty na sociální selhání. Nežijí totiž v reálném světě. V dětských domovech jsou zaopatření, někdo se o ně neustále stará. Mají oslabenou schopnost navazovat vztahy. Když se takový člověk ocitne ve skutečném světě naprosto sám, nemusí to skončit dobře,“ popisuje Kateřina Wojasová z neziskové organizace Chance 4 Children, která pomáhá mimo jiné sociálně znevýhodněným dětem.

Hlavně hned neselhat

Výrazně lépe si v pracovním procesu vedou mladí, kteří již mají předchozí zkušenosti. Třeba při studiu chodili na brigády či na praxi. Některým se dokonce podaří zajistit si ještě na škole pracovní smlouvu, takže odchod z dětského domova pro ně není takový stres.

Daně 2017

Průvodce formulářem daňového přiznání a tipy jak ušetřit: SPECIÁL NA TÉMA DANĚ

Jak správně vyplnit daňové přiznání a kde zjistit, jaká daňová zvýhodnění můžete uplatnit? VYPLNIT FORMULÁŘ ON-LINE

„Zkušenosti ukazují, že nepodaří-li se mladému člověku nastoupit do práce, případně v ní záhy udělá chybu a dostane výpověď, jeho další životní cesty se zamotávají. Pasivně čeká na místo z úřadu práce, propadá pocitu osamělosti a prázdnoty. Nedodržuje pravidelný životní rytmus, nepečuje o sebe, přestává mu na čemkoli záležet. Pro zaměstnavatele je nedůvěryhodný a žádnou práci mu nenabídne,“ popisuje nejhorší scénář Kateřina Wojasová.

Podle odborníků mohou mít mladí lidé s ústavní výchovou nižší sebevědomí, nevědí, jak čelit konfliktům. „Obvykle dochází ke dvěma odlišným situacím: člověk se pasuje do role ublíženého a očekává extra zacházení, anebo naopak nedává svůj handicap najevo a chce, aby byl vnímán jako běžný zaměstnanec,“ vysvětluje Kateřina Wojasová.

Neziskové společnosti mohou v takových případech zaměstnavatelům pomoci: vysvětlit jim specifika práce s těmito mladými lidmi, popřípadě řešit vzniklé problémy. Protože firmy dnes bojují s mimořádným nedostatkem pracovních sil, sociálně znevýhodněným mladým lidem dávají šanci častěji než dříve.

„Vždycky je to o přístupu pracovníků: pokud se v podniku najde někdo, kdo s těmito dětmi umí pracovat, zná jejich skutečné možnosti a nastaví správná pravidla, může to bez problémů fungovat. Většina firem neočekává vyučení v oboru, ale je připravena si děti vychovat, systematicky je zapojit do práce. To je motivuje a ony se snaží,“ doplňuje zkušenosti Kateřina Wojasová.

Stát na vlastních nohou

Dětské domovy opustí ročně zhruba tisícovka mladých lidí, zhruba 70 procent z nich má výuční list, nejčastěji v oborech kuchař, cukrář, číšník, zedník, prodavač, kadeřnice.

„Povědomí o tom, jak to chodí v práci, mladí lidé mají, to ano. Od vychovatelů nebo také od nadací či spolků, které poskytují stipendijní programy, pořádají semináře, pomáhají při výběru oboru, předávají praktické informace,“ vysvětluje Wojasová.

Zda a jak se mladý člověk začlení do pracovního života, záleží především na „výbavě“, kterou si odnáší z konkrétního dětského domova. „S mladými pracujeme dlouho před tím, než nás opustí. Připravují se na budoucí povolání, hledají si zaměstnání, zajišťují si bydlení, učí se praktické věci, například finanční gramotnost, rozvíjejí kontakty s lidmi, kteří jim mohou dále pomoci,“ vyjmenovává Alexandr Krško, ředitel dětského domova v Novém Strašecí.

Neziskové organizace však připomínají, že ústavní zařízení mají své limity. „O šest až osm dětí se stará a do školy je připravuje jeden denní vychovatel, doučování je často závislé na externí pomoci a financování,“ upozorňuje Andrea Šafařík Fridmanská, spolupředsedkyně neziskové organizace Vteřina poté. „Ovšem s tím se v posledních letech daří pracovat. Počet dětí s vysokoškolským vzděláním se mírně zvyšuje, i když pouze v řádu jednotek. V minulém školním roce navštěvovalo VŠ nebo VOŠ 69 mladých, zatímco před pěti lety to bylo 61 studentů.“

O tom, že vysokoškolské vzdělání má jen málo dětí z dětských domovů, se hovoří často. „Ale dávno už neplatí, že čím vyšší vzdělání, tím lepší pracovní uplatnění. Vždyť dnes jsou nejžádanějšími obory řemesla. Zažil jsem nadprůměrně inteligentní a ambiciózní lidi, kteří nakonec nedokončili střední školu, a zároveň několik průměrných, již získali vysokoškolské vzdělání. A někteří k tomu dospěli až po letech, a pak nám přišli vítězoslavně ukázat diplom s tím, že jsme měli pravdu,“ dodává.

Mladí se učí péct dorty, stříhat i bubnovat

Pomoc zvenčí bývá pro mladé z dětských domovů přínosem. „Právě proto jsme před lety připravili projekt Odrazový můstek k životu. Tým lektorů navštěvuje dětské domovy, předává mladým odborné znalosti, učí je praktické dovednosti. Děti se mohou přihlásit do počítačového, cukrářského či kadeřnického kurzu, mohou se učit angličtinu, věnovat se kreativní hudbě, hře na kytaru či na bicí, navštěvovat kurz šití nebo keramickou dílnu. Nechybí ani psychologická poradna, integrační a socializační programy,“ vyjmenovává Kateřina Wojasová.

Ještě o něco dál jde druhý projekt Chance 4 Job, v němž se mladí lidé naučí, jak správně napsat životopis, jak se chovat při pracovním pohovoru. Mohou se také setkat přímo s potenciálními zaměstnavateli, prohlédnout si zázemí nějaké firmy či továrny. Někteří zaměstnavatelé si konkrétního člověka jakoby adoptují a vedou ho v začátcích jeho kariéry.

Podobnou podporu nabízí i Vteřina poté: „Nedávno jsme třeba pomáhali firmě Adecco připravovat pilotní projekt zaměstnávání dětí z dětských domovů,“ dává příklad Andrea Šafařík Fridmanská. A doplňuje, že by neziskovým organizacím hodně pomohlo, kdyby Ministerstvo školství začalo sbírat data o počtu dětí vzdělávajících se na maturitních oborech.

„Před rokem a půl jsme přesvědčili Českou školní inspekci, aby dělala zevrubněji a častěji kontroly dětských domovů a aby mapovala vzdělávání dětí, které v nich probíhá. Hned v dalším školním roce inspekce navštívila pětkrát více ústavů, takže dnes máme mnohem lepší povědomí o tom, jak to v zařízeních vypadá a co je potřeba zlepšovat.“

Andrea Šafařík Fridmanská dodává, že spolupráce s firmami se zlepšuje právě i díky dlouhodobému působení neziskových organizací. „Nicméně bychom uvítali větší podporu státu v zaměstnávání dětí v sociální ekonomice, jejímž cílem není pouze profit, ale i začleňování. Stále čekáme na zákon o sociálním podnikání. Stejně jako na zákon o sociálním bydlení, bez kterého si děti opouštějící ústavy těžko poradí.“

Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.