Nový zákoník práce se oproti svému předchůdci změnil především z pohledu právní filozofie aplikace. Dřívější právní úprava se opírala o zásadu, že to co není zákoníkem práce výslovně povoleno se nesmí v praktickém životě v žádném smluvním vztahu objevit.
Naproti tomu současný zákoník práce je postaven na filozofii vyjádřené heslem „Co není v zákoníku výslovně zakázáno, tak to je dovoleno“. Realita je taková, že obě smluvní strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) mají podstatně volnější ruce a nesmí se odchýlit od několika v zákoně uvedených oblastí:
Nový zákoník práce ruku v ruce s doprovodným zákonem 264/2006 přinášejí podstatné zjednodušení režimu odměňování zaměstnanců. Nejde ovšem vzít v potaz pouze větší volnost zaměstnavatele, avšak je nutné si uvědomit celou novou filozofii ve vazbě na Zákon o daních z příjmů a úpravy sociálního a zdravotního pojištění.
V roce 2006 bývalo vše mimo mzdu (kromě výjimek) daňově neúčinným nákladem zaměstnavatele
Pro pochopní změny filozofie režimu odměňování zaměstnanců je nutné se ohlédnout za předcházející právní úpravou aplikovanou v roce 2006. Dříve platila zásada, že na straně zaměstnavatele je možné považovat za daňově uznatelný náklad pouze peněžní plnění ve formě mzdy (mzda je odměnou za vykonanou práci). To znamená, že jakékoli peněžní plnění poskytované zaměstnanci mimo mzdu nemohlo být daňově účinným nákladem pro zaměstnavatele (s výjimkami ve zvláštních předpisech).
Tento negativní fiskální dopad na zaměstnavatele nebyl změkčen ani v případě, že na straně zaměstnance byla tato plnění zdaněna daní z příjmů ze závislé činnosti a navíc vstoupila do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění.
Pokud chtěl zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci nějaké plnění mimo mzdu, pak musel při zajištění daňové relevance dbát na ustanovení zvláštních zákonů (Např. zákoník práce) anebo zvláštních předpisů. Sem lze zařadit například dovolenou nad stanovenou hodnotu, odstupné apod. Vnitřním předpisem mohli zaměstnavatelé upravit vyplácení příspěvku na dovolenou a jiných benefitů, které ovšem byly na jeho straně daňově neúčinným nákladem z pohledu Zákona o daních z příjmů.
ŠVARCSYSTÉM – ÚČINNÝ, GENIÁLNÍ,Od Nového roku vám zaměstnavatel může zaplatit v podstatě vše, co potřebujete
Od 1.1. 2007 odpadne zaměstnavateli složité testování peněžního plnění ve smyslu v rámci mzdy či mimo ni. Zaměstnavatel může podle současné právní úpravy zaplatit zaměstnanci vše, na co si vzpomene a bude to jeho daňově účinným nákladem. Na druhé straně je ovšem nutné si uvědomit rub této volnosti, kterým je fakt, že takové plnění je na straně zaměstnance zdanitelným příjmem a zároveň bude i zvyšovat odvod sociálního a zdravotního pojištění.
Jiná situace by ovšem nastala v případě, že plnění ve prospěch zaměstnance by nebylo daňově účinným nákladem (např. z čistého zisku). Pak by na straně zaměstnance existovala možnost osvobodit tyto příjmy od zdanění (viz. ustanovení Zákona o daních z příjmů).
Další zásadní změnou nového znění zákoníku práce (zejména jeho filozofie) je to, že daňově podporuje následující benefity ve vazbě na péči o zaměstnance: Například o náklady na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců, péči o jejich zdraví, zvýšený rozsah odpočinku apod. Tato ustanovení zákoníku práce je ovšem nutné konfrontovat s obsahem paragrafů 24 a 25 Zákona o daních z příjmů, které liberálnost zákoníku práce přeci jen trochu omezují.
Cestovní náhrady nově – rozdíly mezi státními a soukromými zaměstnavateli
Co se týče daně z příjmů u zaměstnanců, tak tam nový zákoník práce nepřináší žádné zásadní změny, které je nutné zdůrazňovat. Určitě je nutné zmínit konec existence Zákona o cestovních náhradách, jehož oblast je od 1.1. plně pokryta právě zákoníkem práce.
Pominu-li novou metodiku výpočtu některých typů náhrad, tak za zmínku stojí odlišný režim u státních zaměstnavatelů a těch soukromých. Státní zaměstnavatel nesmí za žádných okolností překročit výši náhrad stanovenou předpisem. U soukromého lze vyplácet jakkoli vysoké náhrady a ty jsou pro zaměstnavatele daňově účinným nákladem bez ohledu na jejich výši. U zaměstnance se ovšem náhrady nad limitem považují za zdanitelný příjem.
Závěrečná tabulka shrnuje vybrané druhy vyplácených benefitů a jejich daňový dopad za současné právní úpravy (po 1.1.2007) a za té předchozí.
