Ještě před pár lety bylo neobvyklé, aby člověk byl zaměstnán jinak než v pracovním poměru. Zpravidla uzavřel klasickou pracovní smlouvu, ať už pro hlavní či vedlejší pracovní poměr. Dnes, v době vysoké nezaměstnanosti, je situace jiná. Málokdo však ví, jaká úskalí dohoda o provedení práce (DPP) nebo dohoda o pracovní činnosti (DPČ) skrývají ve srovnání s klasickým pracovním poměrem. To nejpodstatnější je, že obě dohody se vztahují na práce konané mimo pracovní poměr. Nevyplývají z nich tudíž pro pracovníky ochranné prvky zakotvené v zákoníku práce pro hlavní či vedlejší pracovní poměr. Například o nároku na dovolenou či náhradní volno si pracovník s dohodou může nechat jen zdát. Výhodou je, že zatímco v pracovním poměru musí pracovat osobně, u dohod je přípustné, aby mu pomáhali rodinní příslušníci.
Práce na dohodu
Přestože zákon ukládá zaměstnavatelům povinnost, aby k plnění úkolů využívali především zaměstnance v pracovním poměru a pracovníky "na dohodu" přijímali jen výjimečně, mnohé společnosti udělaly z této výjimky pravidlo. "V oddělení, kde pracuji, máme pracovní smlouvu jen dvě. Ostatní pracují na dohody nebo i na živnostenský list," líčí třicetiletá Anna Příhodová poměry v prosperující pražské firmě, kde se v jejím oddělení zabývají kancelářskými pracemi dvě desítky lidí. Proč se tak zaměstnavatelé chovají? Především z ekonomických důvodů. Ale i proto, že nejsou tolik "svázáni" zákoníkem práce, který zaměstnancům v pracovním poměru poskytuje značnou ochranu. V případě DPP i DPČ ušetří podnik ve srovnání s obvyklou pracovní smlouvou dost peněz, a navíc se vyhne tahanicím a značným výdajům v případě, že by pracovníka přestal potřebovat. Výpověď nemusí mít u dohod zákonem stanovený důvod, výpovědní lhůta se nepočítá na měsíce trvá pouhých 15 dnů. A hlavně: pracovníkovi nenáleží žádné odstupné.
Kdo platí pojištění?
|
Detailnější rozbor pracovní smlouvy naleznete v priloženém článku, který nese název "První zaměstnání: dejte pozor na pracovní smlouvy" |
Pro pracovníka, který stojí před volbou, zda a který z dvou druhů dohod má uzavřít, je důležitý rozsah prací a také to, kdo platí zdravotní a sociální pojištění. V případě DPP musí pojistné platit pracovník sám, zatímco u DPČ je za něj zaplatí zaměstnavatel. I to je třeba brát v úvahu, když uchazeč vyjednává o výši odměny, kterou za sjednanou práci dostane. Na tom, kdo platí pojistné, závisí také případná nemocenská. Ten, kdo pracuje na DPČ, odevzdá potvrzení o neschopnosti zaměstnavateli, který mu pak zaplatí nemocenskou. Ovšem u DPP je třeba se obrátit na příslušnou správu sociálního zabezpečení. Pokud jde o rozsah prací, dohoda o provedení práce, kterou lze uzavřít i ústně, má krátkodobější charakter. Je možné sjednat ji jen na takovou práci, jejíž rozsah nepřekročí u jednoho zaměstnavatele sto hodin v kalendářním roce.
Vzhledem k tomu, že se i v tomto případě vyplatí řídit se úslovím "co je psáno, to je dáno", je užitečné trvat na tom, aby byl o ústně sjednané dohodě sepsán záznam, v němž bude uvedena zejména výše odměny, konkrétní práce a termín jejího dokončení. Na rozdíl od občanskoprávní smlouvy o dílo poskytuje v tomto případě pracovní prostředky zaměstnavatel. DPČ naproti tomu musí být vždy uzavřena písemně a vztahuje se i na případy, kdy práce zabere více než sto hodin ročně. Tento druh dohody je omezen tím, že práce nesmí v průměru přesáhnout polovinu zákonem dané týdenní pracovní doby. Dnes tedy nelze na dohodu o pracovní činnosti (až na výjimky) odpracovat více než dvacet hodin týdně, přičemž zákon připouští, aby člověk v jednom týdnu odpracoval třeba 30 hodin a v dalším jen deset. Rozhodující je průměr. Ve smlouvě musí být uvedeny sjednané práce, výše odměny, rozsah pracovní doby a délka trvání smlouvy. Dohoda může být jak na dobu určitou, tak neurčitou.
Práce mimo smluvní poměr
Někteří zaměstnavatelé se mylně domnívají, že dohody mimo pracovní poměr nesmějí uzavřít s vlastními zaměstnanci. Zákon to připouští avšak jen pro ty práce, na něž se nevztahuje vlastní pracovní poměr. Zaměstnanec navíc nesmí takovou práci dělat v e stanovené pracovní době. Pokud jde o škodu, která by vznikla pracovníkovi nebo by ji on sám způsobil zaměstnavateli, řeší se odpovědnost stejně jako v případě klasického pracovního poměru. Jen u dohody o provedení práce je výše náhrady za škodu, kterou pracovník způsobil z nedbalosti, omezena. Nesmí přesáhnout třetinu skutečné škody a nesmí být současně vyšší než třetina sjednané odměny. Výjimku v tomto případě představují lidé s hmotnou odpovědností, kterou však lze u krátkodobých prací u DPP sotva předpokládat.
Jakou smlouvu si vybrat?
Zaměstnavatel smí uzavřít DPP nebo DPČ (podle § 232, odst. 1), jestliže jde o práci:
a) jejíž nepravidelný výkon nemůže zaměstnavatel zabezpečit v rámci předem stanoveného rozvržení pracovní doby a rozvrhu pracovních směn tak, aby její řízení, sledování jejího provádění a kontrola dodržování pracovní doby byly účelné a hospodárné
b) jejíž výkon v pracovním poměru by byl z hlediska zájmů společnosti pro zaměstnavatele neúčelný nebo nehospodárný z jiných důvodů
|
Hlavní odlišnosti smluv o práci | ||
|
smluvní vztah |
maximální pracovní doba |
zdrav. a soc. pojištění platí |
|
pracovní poměr |
40 hodin týdně |
zaměstnavatel |
|
dohoda o provedení práce |
100 hodin ročně |
pracovník |
|
dohoda o pracovní činnosti |
20 hodin týdně |
zaměstnavatel |
