Jak říká, strávit celou kariéru v jedné branži má své přednosti: víte o oboru úplně všechno, máloco vás překvapí. Ale má to i nevýhody: jste velice úzce zaměřeni a přechod do jiného odvětví by pro vás byl startem od nuly. „Několikrát mě napadlo, že půjdu dělat něco jiného, ale zůstal jsem. A od té doby, co jsme předloni rozjeli projekt Kruh, díky němuž dostanou zákazníci stejně profesionální služby ostrahy po celé republice, už vím, že v tom zůstanu třeba až do penze,“ říká Daniel Rezek, který v oblasti komerční bezpečnosti pracuje už 22 let.
Daniel Rezek (45)
|
V oboru jste začínal od píky jako operátor dispečinku na pultu centralizované ochrany. Napadlo vás, že po dvaceti letech v něm stále budete?
Vůbec ne, byla to náhoda. Ale dneska jsem rád. Pořád mě to baví.
Co se změnilo od vašich začátků?
Dříve nebylo zabezpečení domů a firemních objektů tak rozšířené jako dnes. Rodinný dům si nyní zajistíte za 15 až 20 tisíc korun a kdo dal do stavby několik milionů, zaplatí si i zabezpečení. V Česku už je hlídáno kolem 150 tisíc objektů, z toho bezmála 40 tisíc v Kruhu, přibývá jich tak 1 200 za měsíc. Rovněž klesly poplatky za služby pultu centralizované ochrany, takže se staly standardem. Také postupně ubylo hráčů na trhu, zůstali jen ti, kteří podnikání myslí vážně, zbytek zmizel.
To bylo asi potřeba, protože v 90. letech neměla tato branže právě dobrou reputaci.
To je pravda, ale postupně se zlepšuje. Přišli do ní profesionálové, kteří jí rozumějí a hrají fair play. A kontrolují své zaměstnance, aby dělali firmě dobrou pověst.
Jak?
Hlídané budovy se postupně čipují, zásahový strážník, když provádí kontrolu, musí projít kolem čipů, které to zaznamenají jednak pro pult centralizované ochrany a jednak pro zákazníka. Nemůže se tedy stát, že pracovník projede okolo domu, obhlídne ho z pohodlí auta a nevystoupí, protože právě strašně prší.
Člověk si takového pracovníka představí jako svalnatého mladíka s perfektní fyzičkou.
Tak to nemusí být. Mladí a statní muži mají výhodu, ale na vzhledu sejde jen málo.
Co všechno tedy musí umět?
Tuhle práci nemůže dělat člověk z ulice, je nutná kvalifikace. Zásahový strážník musí projít školením, kde se učí teorii, sebeobraně, zacházení se zbraněmi, první pomoci, protože služba funguje i jako hlídání starých lidí či nemocných.
Všichni u sebe nosí pistoli?
Většina. A pravidelně chodí trénovat na střelnici. Musí mít přece šanci se bránit. Ale použití zbraně je až tou poslední možností, dochází k němu poměrně zřídka.
Mají zásahoví pracovníci podobné pravomoci jako policisté?
Ne, nemohou dělat policejní práci. Zákon jim dává prostor pro adekvátní zásah v hlídaném domě nebo objektu firmy, mohou zadržet pachatele, když jej najdou, ale pak musí volat policii. V podstatě smějí jen to, co běžný občan. Jen jsou na to lépe vycvičeni.
Ví výjezdová jednotka od dispečera předem, co ji čeká?
Většinou má základní informace: že je otevřené okno, že je zaznamenán pohyb v obývacím pokoji a podobně.
Takže netuší, zda jede k trestnému činu, nebo ke špatně dovřenému oknu?
Ne, ale vždy musí očekávat ostrou akci. Planý poplach, a tedy zbytečný výjezd, je opravdu nejčastěji způsoben pootevřeným oknem domu, ale i pohybem domácích zvířat, nesprávnou manipulací s bezpečnostním systémem či nepříznivým počasím. Při zásahu se pracovník snaží minimalizovat škody: zajistit objekt, předejít požáru, zamezit havárii vody nebo plynu, zavolá zámečníka, sklenáře. Za ostré výjezdy zákazník neplatí, za falešné poplachy ano, ale v rámci sjednaného paušálu jich několik mívá v ceně.
Roste počet zásahů, nebo klesá?
Míváme průměrně sedm tisíc zásahů za měsíc, z toho bývá tak 50 až 70 případů, kdy opravdu dojde k loupeži. Zbytek je planý poplach. Ale například po prezidentské amnestii bylo narušených objektů o něco více.
Mají pracovníci klíče od všech budov, které hlídají?
Od všech ne, jen od těch, kde je to pro kontrolu nutné. Ale nepředstavujte si, že nosí tlustý svazek s klíči, u nichž jsou praporky se jménem a adresou zákazníka. Kufr je přivařen v zásahovém autě, klíče jsou zapečetěné v bezpečnostních obálkách, označené kódy a zásahový strážník předem neví, který patří ke kterému domu.
Jak jsou placeni? Dělají poměrně zodpovědnou práci.
Zásaháři by měli být elitou oboru. Mzdy se liší podle regionu. Ale berou samozřejmě víc než noční hlídači ve fabrice nebo ostraha supermarketu.
Zásahová služba Kruh
|
Jak přesně funguje centrální partnerský systém Kruh?
Spolupracujeme s místními firmami v jednotlivých regionech. Jde nám o to, abychom měli pokrytou celou republiku a všude poskytovali stejně kvalitní služby. Aby člověk věděl, že když hlídáme jeho dům u Prahy a zároveň chatu na Šumavě, je na obou místech o jeho majetek postaráno.
Máte pokrytou celou republiku?
Ano, s výjimkou některých příhraničních oblastí a vojenských prostor, tam většinou není co hlídat.
Zbyla vám na trhu ještě nějaká konkurence, nebo jste z veškeré udělali své spolupracovníky?
Pojem konkurence vnímáme trochu jinak. Náš systém je unikátní v tom, že funguje na principu partnerství s desítkami dodavatelů zásahových služeb, aktuálně asi padesáti. Mezi nimi jsou jak větší renomované společnosti, tak menší regionální firmy s osobním přístupem a znalostí prostředí. Podstatné je, že všichni v systému fungují na základě stejných pravidel.
Kam se bude podle vás obor posouvat v budoucnosti?
Technologie se zdokonalují, a tak práce zásahových strážníků bude stále snazší. Na příští rok například plánujeme zavést datovou aplikaci pro chytré telefony. V ní se ohlásí poplach, výjezdová jednotka jej přijme, navigace ji navede k objektu. Pracovník vyřeší vzniklou situaci, popíše ji, udělá pár fotek či video a pošle na pult centralizované ochrany. A s prázdným mobilem je k dispozici pro další akci. Aplikace tak bude mít přehled o všem, bude umět sama dělat statistiky. Rád bych, aby časem byla technologie tak dokonalá, že sama rozezná vážnost situace a bude vysílat posádky na výjezd jen v opravdu mimořádných událostech.
