Jsem hroznej workoholik, chlubí se mladý manažer. Na své pracovní vytížení je náležitě hrdý. Je o něj zájem, je vysoce produktivní a nemusí hledat smysl života v přízemních starostech či polehávání před televizí jako většina smrtelníků, kteří odcházejí z práce o půl čtvrté.
Být workoholikem je moderní. Anglický termín vtipně odvozený od slova alkoholik (alkohol je nahrazen výrazem „work“, anglicky „práce“) však podstatu problému spíše zastírá než objasňuje. Zatímco slovní hříčka svádí k nadsázce, skrývá se za ní vážná potíž – nutkavá, vtíravá potřeba bez ustání pracovat a nehledět na odpočinek, rodinu či přátele. Ta má různé příčiny. „Psychologicky je workoholismus podmíněn hlavně úzkostnou povahou, strachem ze selhání a přehnanou touhou po pochvale a ocenění,“ říká brněnská pracovní psycholožka Zdeňka Židková. Nestojí za ním tedy bohulibý záměr odvést co nejvíce práce, ale spíše útěk od stresu, osobních a rodinných starostí.
Upnutí se k práci má podobné rysy jako závislost na návykové látce. Stejně jako alkoholik sahá po večerech po sklence, aby „neviděl, neslyšel“ okolní svět, otupuje workoholik svou citlivost k okolí zaměřením k jedinému cíli – své práci.
 |
KLADNĚ HODNOCENÁ ZÁVISLOST: jaké je být workoholikem a jak se vyléčit? |
„V obou případech člověk propadne něčemu tak, že se jeho myšlení, cítění a chování orientuje jen na uspokojení té jediné potřeby,“ vysvětluje Zdeňka Židková. Stejně jako alkohol, i vysoké pracovní nasazení vyvolává zpočátku příjemné pocity, které vybízejí k opakování. Workoholismus tedy nehrozí tomu, kdo musí být v práci patnáct hodin denně, přičemž se od začátku hroutí pod tíhou úkolů, ale naopak tomu, kdo si další úkoly přibírá, aby mohl být v práci patnáct hodin denně. Závislosti pomáhá i rostoucí odměna za výkon a skutečnost, že na rozdíl od návykových látek je práce hodnocena kladně.
Výkon neroste, klesá
Proč je vlastně workoholismus škodlivý? Odpovědí může být příběh ekonoma Pavla, který pracoval pro velkou logistickou firmu zabývající se mezinárodní přepravou zboží. Upnul se k práci v době, kdy jeho žena porodila dvojčata a pobyt doma se stal psychicky náročným.
Ve stejné době firma získala nového klíčového zákazníka a začala se rychle rozvíjet. Tyto dva faktory se spojily. Pavel odcházel z domova před šestou, vracel se po půlnoci. Stal se šéfem oddělení a podstatně mu vzrostla mzda. Po několika měsících začal chodit do práce i o víkendu. Představa, že bude odpočívat na chalupě, ho děsila. Ve volném čase byl neklidný, přestaly ho bavit jeho dřívější zájmy. Do práce se vracel podrážděný a jeho výsledky se začaly zhoršovat. Doma ho to nutkavě táhlo k práci, v práci začal narážet na své fyzické i psychické možnosti a klesající výkonnost.
Čím hůře mu práce šla, tím více natahoval svůj pobyt v práci. Spal tři hodiny, zpravidla na kanapi v obýváku, aby manželku s dvojčaty nerušil svými pozdními příchody a časným vstáváním. Po čase se od něj žena s dětmi odstěhovala. V práci si jeho napětí a horších výsledků všimli a ve funkci ho vystřídal kolega. Až tehdy Pavel vyhledal pomoc psychologa a odešel raději jinam.
„Dost lidí si nezdrženlivým vztahem k práci ubližuje a paradoxně se zhoršuje i jejich výkonnost,“ potvrzuje primář Karel Nešpor z oddělení závislostí bohnické psychiatrické léčebny a autor knihy Závislost na práci. K rozpoznání toho, kdy už náklonnost k práci překročila zdravou mez, doporučuje použít dotazník amerického profesora psychologie B. E. Robinsona (dotazník najdete níže).
 |
INTERNETOVÉ PODNIKÁNÍ: jaké zákony platí pro virtuální obchody? |
Kromě klasických pracovních otázek zahrnuje i dotazy na vaši netrpělivost či podrážděnost. Jedním z kritérií je i to, zda trávíte mnoho času plánováním budoucnosti a příliš nevnímáte současnost. „I když má člověk závislý na práci puštěné CD nebo je na koncertě, místo aby poslouchal hudbu, přemýšlí o tom, co bude zítra v práci. Netěší ho ani příroda, cvičení, vztahy a podobně. A to jsou všechno věci, které každý člověk potřebuje,“ připomíná Karel Nešpor.
Jak předcházet závislosti
- Dodržujte přesný časový rozvrh práce. Pracovat můžete déle než kolegové, nikdy však nepřekračujte plán.
- Do programu zařaďte pravidelné cvičení, věnujte se dalšímu koníčku. Naplánujte si „rodinné dny“.
- Rozbijte stereotyp. Odjeďte na netradiční dovolenou, po návratu změňte denní režim.
Rada: po kolapsu rychle změňte práci
Nepřiznáte-li si problém a dospějete až ke kolapsu, dejte si dva až tři měsíce pauzu a změňte práci. Návrat mezi kolegy, kterým jste udávali vysoké tempo, může být ponižující.
