Žádný z oněch čtyř návrhů se zatím schválení nepřiblížil. Dva neprošly ani prvním čtením, jeden byl odročen a tak nejdál zatím pokročilo projednávání toho posledního. Na listopadové schůzi byl drtivou většinou schválen v prvním čtení a byl tak poslán k dalšímu projednání do výborů.
Může se hoditNajděte si nejvýhodnější povinné ručení na FINmarket.cz. |
Návrh na vyčlenění čtyř (v prvotních předlohách) nebo nově šesti procent z povinného ručení pro potřeby hasičského záchraného sboru opírají někteří poslanci o dva hlavní argumenty. Hasiči mají jednak dlouhodobě málo peněz a pak také často zasahují při dopravních nehodách, proto by se peníze mohly najít v povinném ručení.
Vláda s těmito návrhy pravidelně nesouhlasí, protože je považuje za nesystémové a mimo jiné se obává i zdražení pojistného. Jsou tyto obavy na místě?
Kateřina LhotskáV pojišťovnictví působí od roku 2002, kdy začínala jako vedoucí IT analýzy a vývoje v Komerční pojišťovně. Poté zamířila do společnosti Logos, kterou v roce 2008 převzala společnost Ness. V té dnes působí na pozici Insurance Competence Expert pro oblast pojišťovnictví. |
Nad možnými dopady na klienty se zamýšlí analytička pojistného trhu Kateřina Lhotská.
Důvodová zpráva (najdete ji například zde) vychází z předpokladu, že když pojišťovny vyberou ročně zhruba 20 miliard na pojistném a na škodách vyplatí kolem 10 miliard, je jejich zisk 10 miliard. Takže nějakou tou korunou hasičům přispět mohou. To je ovšem omyl. Je to stejné jako tvrdit, že když chleba stojí 30 korun a suroviny na jeho výrobu jen 5 korun, takže pekaři mají z každého bochníku zisk 25 korun a je tomu třeba učinit přítrž.
Nemám vůbec nic proti nutnosti financovat záchranářské složky. Ovšem udělat to tímto způsobem je buď vědomý populismus (proč si nepřihřát polívčičku na neoblíbených pojišťovnách – tím nepopírám, že na své nepopularitě nemají největší podíl), nebo diletantství (20 minus 10 rovná se zisk).
Za prvé: Není pravda, že pojišťovny inkasují 20 miliard a z toho 10 vyplatí. Veškeré pojistné totiž není jen jejich. Část náleží zajišťovně (což je taková pojišťovna pojišťoven), která se za podíl na pojistném účastní i úhrady škod. V roce 2011 tak zůstalo pojišťovnám necelých 13 miliard pojistného a vyplácely téměř 7 miliard škod. Zajišťovny ovšem poskytují pojišťovnám také provizi. Ta vloni dělala asi 1,5 miliardy. Takže jsme na 7,5 miliardách pro pojišťovny.
Za druhé: Tak jako náš pekař musí hradit svůj provoz, tak i fungování pojišťovny něco stojí. Vloni to bylo něco přes 2,2 miliardy, takže zůstává "zisk" 5,3 miliardy. Může to vypadat jako drahý provoz připomínající žití si nad poměry. Nedělám si iluze, že se nikde zbytečně neplýtvá a určitě lze najít řadu úspor. Faktem však je, že pojišťovny jsou vesměs soukromé společnosti, které jsou v otázce efektivity provozu mnohem dál než subjekty nepodnikatelské.
Za třetí: Dále tu máme náklady na pořízení smluv (i v ceně chleba je marže obchodníka). Ty dělají zhruba 3,8 miliardy, když tolik diskutovaná provize zprostředkovatelům z toho činí zhruba 1,5 miliardy. Může to vypadat jako velká částka. V roce 2011 bylo uzavřeno něco přes dva miliony nových smluv, a tak průměrná provize na každou z nich je asi 700 korun. To zase tak "nemravná" odměna není. Při průměrném ročním pojistném 3 000 korun a střední délce trvání smlouvy tři roky to odpovídá osmi procentům celkového pojistného. Zbylé pořizovací náklady připadají například na reklamu (ty obsahuje i cena chleba – vzpomeňme na schránky plné letáků), nebo na provoz internetových stránek na sjednávání pojištění. Pojišťovnám tak zůstává 1,5 miliardy. Ani tato částka však není konečná.
Za čtvrté: Pojištění nefunguje na principu průběžného financování (tedy to, co se vybere, se hned vyplatí, nebo spotřebuje), ale pojišťovny vytvářejí rezervy na budoucí výplaty plnění. Výše jejich tvorby je pohyblivá. Obvykle dosahuje jednotek miliard ročně, ale jsou i roky, kdy se mírně snížily (v řádu stovek milionů korun).
Budoucí náklady nejvíce ovlivňují škody na zdraví, kde má velmi často pojistné plnění formu mnohaleté renty. Na tyto výplaty si musí pojišťovna prostředky "schovat" z pojistného, které dostává dnes. Plnění bude totiž vyplácet i v době, kdy příslušná pojistná smlouva už nebude platná a tedy nebude dostávat žádné pojistné. Nároky ze škod na zdraví navíc v blízké budoucnosti zřejmě porostou. Soudy se totiž (konečně) postupně učí přiznávat poškozeným nároky i ve výši jednotek až desítek milionů korun. Začne také platit nový Občanský zákoník, který tento směr v odškodnění podporuje.
Za páté: otázka zhodnocení rezerv. Ty jsou uložené v patřičných finančních nástrojích, a tedy by z nich měly plynout nějaké výnosy. Pojišťovny však mohou investovat jen velmi konzervativně, a tak je zhodnocení těchto prostředků v současnosti poměrně malé. A ani pohled do budoucnosti nenaznačuje výrazné zlepšení. Takže je to podobné, jako kdybychom po pekaři chtěli, aby zlevnil chleba a žil z úroků na svém podnikatelském účtu.
Sečteno a podtrženo
Kombinace honby za co nejnižšími cenami ve snaze přitáhnout klienty a rostoucích úhrad zahnala pojišťovny do kouta. Některé už teď tvrdí, že na povinném ručení prodělávají. Podle popsaného propočtu je zřejmé, že pokud by skutečně plán "Šest procent pro hasiče" získal v parlamentu podporu, pojišťovny by ho nejspíš přetavily do šestiprocentního zdražení. To by pro řidiče znamenalo zhruba o 180 korun na jedno vozidlo ročně navíc.
| Číslo tisku | Typ | Stav |
|---|---|---|
| 113/0 | Návrh zastupitelstva Pardubického kraje | Zamítnuto v 1. čtení (prosinec 2010) |
| 146/0 | Návrh zastupitelstva Středočeského kraje | Zamítnuto v 1. čtení (březen 2011) |
| 709/0 | Poslanecký návrh (Tejc, Chlad, Pajer) | Prošlo 1. čtením, pak přerušeno (listopad 2012) |
| 758/0 | Senátní návrh | Odročeno před 1. čtením (září 2012) |
