Ženy podléhají častěji emocím

Ženy jsou psychicky natolik jiné, že to muže do konce života nepřestane udivovat či fascinovat. Konkrétní situaci, na které se dají odlišnosti ženského a mužského jednání dobře ukázat, nejspíše mnozí z vás zažili. Dva kolegové opačného pohlaví jedou služebně jedním autem někam na novou adresu v neznámé lokalitě.

On řídí, ona sedí vedle. Když ona cítí, že on již delší dobu ne a ne najít správnou cestu, poznamená: "Když netrefíš, tak se někoho zeptej."

Tato rada, ženou přátelsky míněná, může být pro mnohého muže těžkou urážkou. Protože v typické ženské psychologii znamená něco zcela jiného než v mužské. V ženském světě tato věta znamená: Chci ti pomoci.

Zeptat se na cestu je něco normálního, ba příjemného. Muž však pod stejnými slovy cítí podtext jiný: Tak ty mi nevěříš, že dovedu sám a bez (potupné) cizí pomoci najít cestu? To si od tebe tedy nezasloužím!

To, že jsou ženy emotivnější, mají lepší intuici, jsou pečovatelské a méně agresivní, by měl mít na mysli každý, kdo se ženami pracuje, ať jako kolega, kolegyně či šéf nebo šéfka.

Co radí PETER URBAN, generální ředitel Tatry Kopřivnice
Ano. Mají větší empatii a jsou komunikativnější než muži. Je jich také málo ve vedení společností nebo i ve veřejném životě, proto přicházíme o plné využití potenciálu plných padesáti procent naší populace.

Když podřízený pracovník-muž nic nežádá a na váš dotaz, zda něco nepotřebuje, pouze cosi zabručí, nechte ho být. Svým mlčením vysílá hrdý signál: Zvládnu to sám. Po jistém nepříliš dlouhém čase nezapomeňte tuto samostatnost svého podřízeného ocenit.

Když je málomluvná vaše podřízená-žena, začněte se vážně starat. Něco je v nepořádku. Málomluvností vysílá signál: Cožpak si nedokážete všimnout, že se děje něco alarmujícího?

Když je veden nepříjemný propouštěcí pohovor s mužem, uspěje ten personalista, který bez dlouhých řečí umožní věcné řešení. Zde je odstupné, tady je uhlazená cesta na úřad práce či rovnou k několika nadějným dalším zaměstnavatelům, zde je můj telefon, kdybyste kdykoliv něco potřeboval.

Avšak vést takto pohovor se ženou znamená všecko špatně. Žena především potřebuje být chápána. Musí cítit, že druhý sice věcně nemůže propuštění zabránit, ale že ví, jak jí je, a že to dokáže slovy neotřelými důkladně a poctivě vyjádřit.

A také ji beze spěchu uznale vyslechnout. Jednodušší mužská povaha se snad nikdy nepřestane divit, že rozhovor plný účasti a nehraného pochopení znamená pro ženu více než mlčenlivě pojaté věcné řešení.