A je jedno, zda jde o její první kariérní krok po absolvování školy, nebo opětovný nástup do práce po mateřské dovolené. Tu a tam lze zaslechnout, že u ženy stačí být mladá a hezká, umět moc nemusí. Nebo, že péče o děti a domácnost je pouze její záležitostí. Prý ženy stejně nemají řídící schopnosti a muži musí být lépe placeni než ony, protože jsou hlavou rodiny.
Pro tyto mýty je charakteristické, že jde o zjednodušené, formálně přijímané a vynášené soudy, jež vycházejí z tradičního pohledu na rodinu a dělení partnerských rolí.
Bohužel málokdy odrážejí objektivní informace a nezevšeobecněné zkušenosti. Odrážejí i neochotu vnímat změnu, která se odehrála především v posledním desetiletí v oblasti postavení žen ve sféře vzdělávání a pracovního uplatnění. Stávají se líbivou, rádoby vtipnou, ironizující tematikou, bez hlubšího pohledu na problematiku ženské pracovní síly. I když sociologické výzkumy signalizují, že mladé ženy se nejen svými představami, ale také jejich uskutečněním v mnohém liší od svých maminek a babiček, základní otázka se generačně příliš nemění:
Jak uspokojivě skloubit pracovní kariéru s rodinou a partnerskými vztahy?
Výše uvedená předpojatost ženám jejich postavení rozhodně neulehčuje. Je tudíž nejen velmi důležité otevírat problém rovných příležitostí obou pohlaví, ale především pojmenovat vše, co vytváří podhoubí pro vytváření falešných mýtů, a odstraňovat všechny diskriminační momenty.
A v neposlední řadě také učit ženy odolávat klišovitému přístupu a zaujatosti nikoliv emociálně, podrážděně nebo s pocitem zneuznání a křivdy, ale argumentačně vybavené, posílené sebedůvěrou a vírou ve své znalosti a schopnosti.
