Od schválení poslední novely daně z příjmů (zákon 586/92 Sb. o daních z příjmů ve znění pozdějších změn a doplnění) je možné u některých druhů životních pojištění uplatňovat daňové úlevy (§ 15, odst. 13 výše zmíněného zákona). Zákon definuje některé podmínky, které musí být dodrženy, aby bylo možné uplatnit daňové odpočty:
- pojistná smlouva musí trvat déle než 60 měsíců
- ukončení smlouvy může být až v 60. roku věku poplatníka, který si přispívá do životního pojištění
- při nedodržení obou výše uvedených podmínek se uplatněná daňová úleva musí vrátit
- maximální odčitatelná částka od základu pro výpočet daně může být 12 000,- za rok
Na Západě se tato daň neplatí, což je samozřejmě dobře pro klienty a z hlediska toho, jak se peníze pojištěnců zhodnocují je trochu nesmyslné, že se u nás platí. Právě úvahou o získaných a nakonec zaplacených daních ze životního pojištění bych se chtěl dále zabývat. Zvolené výchozí předpoklady jsem se snažil kvůli přehlednosti maximálně zjednodušit, protože kdybych zahrnul více předpokladů (životní pojištění je nesmírně komplikovaný finančně – pojistný produkt a používané výpočty nejsou stejné. Více se o pojistné matematice lze dovědět např. T. Cipra: Pojistná matematika, Ekopress 1999), byl by výpočet nejen komplikovaný, ale také méně přehledný.
Jaké tedy máme výchozí předpoklady?
Pravidelná měsíční úložka v životním pojištění 1 000,- / měsíc, neuvažují se náklady pojišťovny, inflace se zanedbává, časová hodnota peněz se rovněž nebere v úvahu, s daňově získanými penězi se dále nic nepodniká (dále se nezhodnocují nebo se tato úleva dále nebere jako sleva na pojistném v následujícím roce), pro výpočet výnosů se použil zjednodušený vzorec pro měsíční ukládání. Při výpočtu jde čistě jen o porovnání daňových zisků v podobě daňových úlev a daňových výdajů v na konci zaplacené 15% dani z příjmů za předpokladu, že pojistná smlouva v daném roce je ukončena. Tzn.:
daňové úlevy – daňové výdaje = bod na křivce
Graf č.1 znázorňuje model je pro pojištěnce, kteří jsou v nejnižším daňovém pásmu 15% a mohou tedy uplatnit maximální daňovou úlevu 1 800,-/rok. Druhý rok je to opět 1 800,- /rok atd. a tyto daňové úlevy se celkově sčítají. Daň z výnosů se odečítá pouze v daném roce jednorázově (ne každoročně).
Pozn.: Jednotlivé křivky znázorňují možné výnosy z životního pojištění.
Co nám tedy graf ukazuje a k jakým závěrům lze dospět?
Vezměme si křivku se 6% zhodnocením a nejvyšší kladný bod (ten činí cca 10 000,- Kč a je dosažen ve 12. roce ). Ve 12. roce činí daňové zisky 12 x 1 800,- = 21 600,- Kč, ale při ukončení životního pojištění mně bude sražena 15% daň 11 600,- (21 600,- - 11 600,- = 10 000,- Kč, což je právě bod na křivce). Od tohoto maximálního bodu platím stále více na 15% dani z výnosů než co získávám na daňových úlevách. Bod, kdy mé daňové úlevy a daňové výdaje se rovnají nule je v čase 21 let. Tzn., že po 21. roce trvání životní pojistky platím na daních více, než na nich získávám. A všimněte si, že daňové mínusy rychle klesají do vysokých záporných hodnot. Zde se totiž již velice silně projevuje efekt složeného úročení (úroky z úroků) a tím i velice rychle narůstá v absolutních částkách 15% daň z výnosů.
Jak bude vypadat graf č. 2 pro klienta, který má však vyšší příjmy a je v nejvyšším daňovém pásmu 32%:
Z tohoto grafu je vidět, že se absolutně zvýšily zisky z daňových úlev a rovněž doba, kdy je pro nás výhodné využívat daňových výhod se prodloužila. Pro zbylá dvě daňová pásma jsou výsledné křivky někde mezi oběma výše uvedenými.
Jaké lze z následujících úvah udělat závěry?
Je dobré využít daňových výhod, ale jak ukazují grafy, vyplácí se to jen do určité doby nebo do určitého daňového pásma, jinými slovy:
- čím kratší dobu trvá životní pojištění, tím lépe pro daňové úlevy (jinými slovy: čím jsem starší, tím více ušetřím na daních)
- pokud jsem ve vyšším daňovém pásmu, absolutně tím více získám na daňových úlevách
- čím lépe pojišťovna zhodnotí peníze pojištěnců, tím více se absolutně zaplatí na konci pojištění na daních
 |
