Jindřiška Nováková, administrátorka projektu ve společnosti Logio

Jindřiška Nováková, administrátorka projektu ve společnosti Logio | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Hledání práce na vlastní kůži. Úspěch na třetí pokus

  • 43
Ani pivovar, ani obchodní řetězec. Slibnou práci jsem našla až ve firmě, která pomáhá ostatním s vylepšením logistiky.

Moje první práce

Jaké to je, hledat poprvé v životě zaměstnání? Absolventi se dělí o své zkušenosti. Přečtěte si také rozhovor Líbí se mi, že tu nemáme žádné hranice

Plánovala jsem, že s hledáním práce začnu brzy, ideálně už v zimě před státnicemi na Dopravní fakultě ČVUT. Pročítala jsem různé inzeráty a rozeslala pár životopisů. Z většiny oslovených firem nepřišla buď žádná, nebo negativní odpověď. Později přece jen dorazilo pozvání na pár pohovorů.

Jedna z nabízených prací byl trainee program v logistice v pivovaru v Krušovicích. Půjčila jsem si tedy auto a vyrazila. Vzdálenost od Prahy se mi zdála moc velká, ale řekla jsem si, že alespoň za tu zkušenost z pohovoru ten výlet stojí. Před schůzkou jsem se snažila připravit – na stránkách Heinekenu jsem se dívala, jaké značky pod tuto skupinu spadají, jaký je postup vaření piva a podobně.

U pohovoru se mi to vyplatilo, protože dotaz na stručný postup výroby opravdu přišel. Celkově byl pohovor vcelku příjemný a žádné otázky mě nezahnaly do kouta. Řeč byla o mých předchozích zkušenostech, o náplni práce a o tom, jaký by byl postup po ukončení trainee programu. Chvíli jsme také mluvili anglicky, abych ukázala, že to není problém. Na konci mi slečna slíbila, že se ozvou do konce následujícího týdne. Odpověď přišla až za měsíc, kdy už jsem si tuto možnost pro sebe stejně škrtla, s tím, že se nakonec rozhodli místo zatím vůbec neobsazovat.

Až na vrchol nemožnosti

Druhá pozvánka na pohovor přišla z Makra, taktéž trainee program na oddělení logistiky. Stejně jako u Krušovic jsem se snažila projít stránky Makra, trochu se zorientovat v sortimentu a jejich specialitách.

Pohovor mi tentokrát vůbec nesedl. Po dotazech na mé zkušenosti, pracovní náplň a budoucnost po ukončení trainee programu přišly na řadu otázky, na které jsem připravená nebyla. „Jaký je váš největší úspěch? Proč si myslíte, že to jsou úspěchy? Musela jste k nim překonat nějaké překážky? Kde chcete být za 10 let?“

Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co odpovídat. U dosavadních pohovorů (třeba i jen na brigády při škole) jsme se vždy věcně bavili o tom, co umím a zda práci zvládnu. Začala jsem ze sebe pomalu soukat něco o vystudování vysoké školy a podobně, ale každou moji odpověď rozbili dalším dotazem, po kterém jsem si přišla ještě nemožnější než před chvílí.

Když jsem z pohovoru odcházela, byla jsem si jistá, že už se neozvou. K mému velkému překvapení zavolali asi za 14 dní, jestli bych měla zájem účastnit se druhého kola. S díky jsem odmítla. Jednak kvůli celkem nepříznivým platovým podmínkám a špatnému výhledu po ukončení trainee programu (byl na půl roku a poté mi nemohou slíbit místo) a také proto, že jsem se tam prostě necítila dobře.

Skončím jako recepční s vejškou?

Buďte úspěšní

Najděte si práci, která vás bude bavit. Vybírejte z denně žhavých pracovních nabídek na jobDNES.cz.

Zvyšte své šance na trhu práce. Zaujměte profesionálním životopisem. Vygenerujte si jej zdarma.

Potřebujete poradit? Obraťte se na naše odborníky v poradně jobDNES.cz.

Učení na státnice na chvíli přerušilo mé snažení o získání práce. Sehnala jsem si však brigádu na recepci, takže jsem nepanikařila a říkala si, že tam můžu být ještě přes prázdniny a současně hledat opravdové zaměstnání.

Po státnicích jsem byla líná kamkoli odepisovat. Měla jsem pocit, že jsem právě ukončila něco velkého, že jsem vyčerpaná,  nechtělo se mi hned obcházet zaměstnavatele. Na odeslané životopisy stejně nikdo neodpovídal, a tak jsem chvílemi propadala beznaději. Chodila jsem dál na brigádu a řekla si, že jestli do září nebudu nic mít, seberu se a odjedu alespoň na půl roku někam do ciziny.

Jde to i bez stresu

Balit kufry jsem nakonec nemusela, protože se mi ozval spolužák, že jeho známý shání nové posily do své firmy Logio. Neváhala jsem a zavolala tam. Schůzku jsme si domluvili už na pozítří. Z webu jsem opět načerpala nějaké informace o firmě a vyrazila do pražských Dejvic. Pohovor probíhal ve velice přátelském duchu. Shodli jsme se, že původně avizovaná pozice programátora není pro mě to pravé, ale ukázalo se, že je ještě pár dalších možností, ze kterých by mi asi nejlépe seděla pozice „administrátor projektu“. Dohodli jsme se, že se mi do týdne ozvou, já z pohovoru odcházela nadšená a doufala, že to vyjde. Za týden opravdu zavolali, že mě berou, a 1. srpna jsem nastoupila.

Zatím se pořád ještě rozkoukávám, ale v práci se mi líbí, hlavně díky přátelskému prostředí. Netrvají také na přehnaném dress codu, což mi vyhovuje. Na starosti mám některé projekty, starám se o to, aby úkoly, které si zadáme na schůzkách se zákazníky, byly hotové včas.