Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Propustil „lempla“. Ten šel k soudu a na zaměstnavatele vyzrál

aktualizováno 
Zbavit se lempla, který práci předstírá, není v Česku snadné. A to ani tehdy, když mu to dokážete. Potvrzuje to případ zaměstnavatele, který se rozhodl otevřeně promluvit. „Strávil jsem touto patálií desítky, možná dokonce stovky hodin, kromě mnoha jiných věcí jsem zjistil, že zdaleka nejde o ojedinělý případ,“ říká Vladimír Labuda, majitel Agentury J.L.M.

Obvodní soud rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. | foto: Agentura J.L.M.

Vše začalo v roce 2013. Dnes už bývalému zaměstnanci, říkejme mu pan Šikula, zbývalo pár let do penze. A protože byl šikula, začal pracovat na budování domku, ve kterém si bude svůj důchod užívat. Problém byl, že v pracovní době. Když v práci prasklo, že dokáže proflákat většinu pracovní doby, na okamžitou výpověď reagoval opět šikovně. A vyšlo mu to.

„K soudům přichází řada zaměstnavatelů, kteří si myslí, že jsou v právu, když dali zaměstnanci výpověď, že je to zcela jednoznačné. U soudu však zjišťují, že k nim soud přistupuje tak, že zaměstnavatel je ten silný a zaměstnanec ten chudák a slabší strana, která potřebuje hájení a zvláštní ochranu,“ přibližuje svou hořkou zkušenost Vladimír Labuda.

Jak dodává, získal tím tolik nových zkušeností, které nenabyl za celých dvacet let podnikání a zaměstnávání. Proto se rozhodl o případu promluvit.

Váš bývalý zaměstnanec podal na vaši firmu žalobu a vyhrál. Když jste se odvolali, soud potvrdil, že je výpověď neplatná. Přitom jste měli důkazy, že šlo o prokazatelného lempla. Jak je to možné?
Ano, stalo se, soudy jsme prohráli. Ještě promyslím a zkonzultuji i s jinými právníky než těmi, kteří nás zastupují, co dál. Teď bych se přikláněl spíš k tomu to nevzdat. Myslím, že je potřeba takové problémy řešit. Moje hlava nebere, proč nemůžu vyhodit člověka, který v pracovní době, na mojí židli v teplé kanceláři, kterou platím, a na mém zařízení prokazatelně a dlouhodobě dělá něco úplně jiného, než za co je placen. Takže mě fakticky okrádá, protože bere mzdu a nic za ni neodvádí. Chtěl bych dosáhnout toho, aby se o tomto problému více mluvilo a ozvaly se firmy, které mají stejnou zkušenost.

Fotogalerie

Jak jste přišel na to, že není něco v pořádku a onen muž práci předstírá?
Nebylo to tak, že by jednoho dne ve mně bouchly saze. Nejsem typ zaměstnavatele, který by bazíroval na tom, že si zaměstnanec nemůže na chvíli oddechnout, dát si třeba cigaretu, nebo vyřídit soukromé telefonáty či e-maily. Zcela to zakazovat je přece nesmysl. Byl jsem nejspíš moc důvěřivý, věřil jsem, že onen zaměstnanec pracuje.

Takže se uměl chytře vymlouvat, že toho má moc a nestíhá?
Přesně tak. Na poradě dostal úkol, co přesně má udělat. Na další poradě tvrdil, že to zkusil, ale nedosáhl žádný výsledek. Udělali jsme kontrolu jeho služebního počítače a zjistili, že sice formálně odeslal pár e-mailů, ale nic víc pro úkol neudělal. Ohrozil tak zakázku v hodnotě téměř 10 procent našeho ročního obratu, takže to pro nás nebyla žádná maličkost. Proto jsme sehnali externistu, který to udělal za čtyři dny. Podobné problémy jsme s tímto zaměstnancem měli již dříve, na téměř každé poradě se řešily jeho nesplněné úkoly, asi dva měsíce před touto událostí dokonce dostal písemnou důtku.

Na co dalšího jste kontrolou jeho služebního počítače narazili?
Z historie počítače jsme zjistili, že surfoval po internetu od rána do večera, když jsem byl mimo firmu, na práci ani nesáhl. Vyřizoval si soukromou korespondenci, navštěvoval nejrůznější weby se stavebninami a nejrůznějším vybavením, protože stavěl dům.

V soudním spisu bylo uvedeno, že měl v počítači dokonce složku melouchy?
Ano, dělal i věci, které byly v konfliktu s jeho pracovní smlouvou. A samozřejmě opět v pracovní době a na našem zařízení.

Když to prasklo, nabídli jste mu určité řešení. Jak na něj reagoval?
Měl pár let před důchodem, vím, jak to chodí a jak je těžké sehnat v tomto věku práci. Nabídli jsme mu zkrácený úvazek s možností pracovat z domova. Jeho reakce však byla bouřlivá a odmítavá. Vyvrcholilo to tím, že se pokusil vymazat služební počítač a zlikvidovat data, která v něm byla.

Chtěl tak zahladit stopy, aby se nepřišlo na to, co vlastně v pracovní době dělal?
Nepochybně. Asi si tuto souvislost uvědomil, proč jinak by se o vymazání počítače pokusil.

Nakonec jste se rozhodli dát mu hodinovou výpověď, on si to však nenechal líbit a dal vás k soudu. Čekal jste to?
Když po čase přišla žaloba, říkal jsem si, že se zbláznil. Byl jsem si jistý, že soud vyhrajeme.

Dopadlo to jinak, soud nepřihlédl k důkazům, že šlo o flákače. Jak jste to bral?
Vždycky se snažím pochopit druhou stranu, proto jsem se snažil porozumět, proč soudkyně, která věc rozhodovala, rozhodla v neprospěch zaměstnavatele. Říkal jsem si, že to bylo možná proto, aby soud vyšší instance rozhodl podle zdravého rozumu a vznikl precedens.

Pozoruhodné je, že ve slovním zdůvodnění rozsudku soudkyně sama doslova a opakovaně řekla, že se žalobce – náš bývalý zaměstnanec – k plnění pracovních povinností stavěl jako “typický lempl”. Prohlásila, že je jí líto žalovaného, tedy nás, ale ona nemůže rozhodnout jinak, protože tady se prostě takto soudí. V písemném rozhodnutí tyhle poznámky ovšem nejsou. A není tam ani zmínka o tom, jak po vynesení rozsudku jednomu ze dvou přísedících povolily nervy a nevybíravými slovy vyhnal našeho bývalého zaměstnance ze soudní síně a pak ještě dodal, že on s funkcí přísedícího končí, protože takhle si spravedlnost nepředstavuje.

Soud první instance vás zároveň upozornil na to, že výpověď má určité nedostatky.
Ano, soudkyně nám tehdy řekla, že je to na náhradu škody. Právník, který nám koncipoval výpověď, ji nenapsal dobře. Nebyl specialista na pracovně-právní vztahy. Při hodinové výpovědi soud posuzuje to, co se událo dva měsíce před výpovědí a nic jiného. Dále soud posuzuje jen to, co je slovo od slova ve výpovědi napsáno. Náš právník tam nenapsal všechny výhrady. Uvedl sice, že zaměstnanec nesplnil úkol, vyřizoval si v pracovní době soukromé věci a měl písemnou důtku, ale nenapsal doslova, že během pracovní doby surfoval po internetu. Soud tudíž právě to surfování nebral vůbec v potaz. A to i přesto, že jsme prokázali, že právě surfováním na stránkách, které neměly naprosto nic společného s jeho pracovními úkoly, proflákal náš „pracovník“ v průběhu těch dvou inkriminovaných měsíců víc než polovinu pracovní doby.

Rozhodli jste se odvolat, prohráli jste však i soud vyšší instance.
Prohráli a opět úsměvně: předseda při slovním zdůvodnění rozsudku řekl, že senát chápe důvody, které žalovaného (nás) vedly k okamžité výpovědi, ale potvrzuje rozhodnutí obvodního soudu o neplatnosti výpovědi, protože měla formální nedostatky. Takže se vůbec nezkoumalo, co onen bývalý zaměstnanec dělal a nedělal, ale jak byla napsaná výpověď. Takže nám nezbude, než se soudit s právníkem, který nám tu výpověď napsal, o náhradu škody. A “lempl” nás bude žalovat ještě o ušlou mzdu.

Než padlo rozhodnutí prvního soudu, proběhlo celkem pět stání, proč se případ vlekl?
Několik stání věnoval soud tomu, že jsme detailně probírali seznamy soukromých e-mailů onoho pracovníka a dohadovali se, zda napsání konkrétního soukromé zprávy trvalo dvě, nebo pět minut. Zástupce protistrany tvrdil, že například napsání e-mailu manželce, že si do domu pořídí konkrétní vyhlédnutý bojler, trvalo nejvýše tři minuty. My jsme argumentovali, že náš bývalý zaměstnanec musel strávit další nejméně půl hodiny na internetu, aby si bojler vybral. Podobné dohadování trvalo hodiny, proto se soud vlekl.

Kdo se do takového soudu pustí, musí počítat s tím, že to bude nejen zdlouhavé a pracné, ale i drahé. Celou přípravu podkladů musí advokátovi dodat zaměstnavatel, to za vás nikdo neudělá. Jen počítačový printscreen celé historie vyhledávače byl na 180 stran.

Kolik peněz vás celá kauza zatím stála?
Zatím to stálo asi 130 tisíc korun.

Když se na to podíváte zpětně, rozmyslel byste si dát zaměstnanci hodinovou výpověď?
Popravdě řečeno nevím. Na jedné straně bych mu s touto zkušeností asi raději dal se skřípěním zubů ty dva platy odstupného – bylo by to levnější a měl bych od něj pokoj. Na druhé straně si myslím, že se musíte bránit, když z vás někdo dělá hlupáka a okrádá vás, protože neodvádí práci, za kterou je placen. A snad ještě horší je, co to dělá s atmosférou na pracovišti. Jeho kolegyně, která s ním seděla v kanceláři, mi po jeho odchodu řekla, že dokonce uvažovala, že dá sama výpověď, protože si říkala: „Proč já mám pracovat, zatímco on si hraje na počítači karty, dělá melouchy, sjíždí porno stránky a ještě má ke mně hloupé řeči.“ Nechtěla ale kolegu prásknout, proto mi nic neřekla.

Poučilo vás to nějak?
Nezačal jsem kontrolovat zaměstnancům počítače. Věřím, že ostatní pracují dobře.

Pokud se zaměstnavatelé dostanou do podobné situace jako vy, co byste jim poradil?
Rozhodně si vzít právníka-specialistu na pracovní právo, který s tím má zkušenosti. Do výpovědi pak napište úplně všechno, všechny prohřešky, i když si budete myslet, že je to hloupost. Protože co tam nenapíšete, o tom se soud nebude vůbec bavit. Kdybychom měli výpověď napsanou formálně správně, asi bychom se nedostali do tak složité situace. Třeba tato zkušenost pomůže druhým zaměstnavatelům. Možná dokonce i někoho, kdo s tím může něco udělat, napadne, že jestli se tady „takhle prostě soudí“, tak to není úplně v pořádku.

Štvalo by vás, kdybyste pracovali vedle lempla, který umí práci předstírat?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 23. listopadu 2015. Anketa je uzavřena.

Ano 8426
Ne 291
Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.