Vymáháním dluhů se u nás živí přes 200 společností a agentur. Ve většině případů jde o firmy s pěti či deseti lidmi, větších inkasních společností je jen pár. Představa, že jde o velmi výnosný byznys, je ale mylná. "Výdělky jsou u nás průměrné," shodují se odborníci na vymáhání pohledávek.
Vladimír Gazárek: "Dluhy se mají platit, na místě je zodpovědnost." |
"Na začátku nás lidé brali jako vymahače a každý si většinou představoval člověka, který mluví s ruským přízvukem, má vyholenou hlavu a baseballovou pálku v ruce. Dnes to tak veřejnost bere jen výjimečně a vnímá, že poskytujeme standardní finanční službu," říká Vladimír Gazárek, prezident Asociace inkasních agentur (AIA) a šéf Agentury Česká inkasní.
Inkaso pohledávek kopíruje stav ekonomiky
Důvodů, proč tento obor není moc výnosný, je hned několik. Splácet finanční závazky je pro mnohé dlužníky stále těžší jednoduše proto, že nemají peníze. Přibývají i počty notorických dlužníků, s nimiž je mimosoudní dohoda, aby dluh splatili, téměř nulová.
Cyril Mores: "Nejlépe je dluhy nedělat, pokud je to nutné, je potřeba si dobře spočítat, zda mám na to je splácet." |
Úspěšnost vymáhání pohledávek navíc závisí i na tom, o jaké dluhy jde a jak jsou staré. V některý agenturách se proto považuje za úspěch, když dlužníci vrátí 10 až 30 procent dluhu. "V našem případě máme i 40procentní úspěšnost," říká Cyril Mores, jednatel inkasní společnosti Creditreform. Čím jsou dluhy starší, tím je vymahatelnost většinou obtížnější.
Do správy dostávají inkasní agentury ročně pohledávky za celkových 30 miliard korun, od dlužníků dokážou za rok inkasovat zhruba 7,5 miliardy. Jde o peníze, které lidé dluží bankám i nebankám, pojišťovnám, energetickým firmám, mobilním operátorům, nemocnicím i dalším firmám. V průměru jde o částky okolo 15 tisíc korun.
"Věřitelům stojí za to hlásit se dnes i o stokorunové pohledávky. Nově jsou to třeba zdravotnická zařízení, kterým lidé dluží za regulační poplatky," přibližuje Vladimír Gazárek.
Vymáhání dluhů má jasnější etická pravidla
Oproti předchozím neférovým vymahačským praktikám existují v Česku již pravidla hry, co se smí a co je při vymáhání dluhů nepřijatelné. Nepřípustný je nepřiměřený nátlak na dlužníka a jeho zastrašování. Telefonovat a upomínat, aby dlužník zaplatil, lze například mimo pracovní dobu nejvýše do 22. hodiny večerní. A nesmí se používat ani další praktiky.
Vladimír Vachel: "Rád mám čistý štít, všechny závazky platím ve splatnosti." |
"Třeba to, aby pracovník inkasní agentury informoval o závazku dlužníka jeho kolegy z práce či rodinné příslušníky. Pracovník inkasní agentury se rovněž nesmí vydávat za někoho jiného. Zaznamenali jsme případy, kdy se pracovníci inkasní agentury vydávali za exekutorské úředníky, vyrobili si průkazy a snažili se vyvolat dojem, že jde o exekuci," přibližuje Vladimír Vachel, jednatel inkasní společnosti EOS KSI a člen AIA.
Nepřípustný je i nátlak, aby si dlužník obstaral peníze jakýmkoliv způsobem, třeba u lichváře. "Inkasní agentura sice dosáhne svého, ale jde o vrcholně neetické i protizákonné jednání," dodává Vachel.
Etický kodex: Jaká jsou pravidla pro vymáhání dluhů |
"Pokud dlužníci mají pocit, že byli poškozeni na svých právech, mohou se obrátit s podnětem na Asociaci inkasních agentur. Podnět pak řeší etická komise, a to bez ohledu na to, zda jde o člena nebo nečlena asociace. Pokud je podnět oprávněný, vyzýváme inkasní agenturu, aby napravila své jednání s dlužníkem. Jestliže jde o neoprávněný podnět, rovněž vydáme stanovisko, aby se agentura mohla odvolávat na to, že jednala oprávněně. Žádná stížnost nezůstane bez povšimnutí," přibližuje Cyril Mores.
Čeští dlužníci jsou ve výmluvách kreativní
Podle expertů na vymáhání pohledávek se čeští dlužníci chovají podobně jako třeba v Americe. "Každý hledá výmluvy, proč nemohl včas zaplatit. V zásadě se dají dlužníci rozdělit na notorické, kteří v tom umí dokonale chodit a dohodnout se s nimi na čemkoliv je obtížné. Pak je zde skupina, která by zaplatit chtěla, ale na úhradu prostě nemá. A nakonec je skupina, které připomenete dluh a okamžitě zaplatí," vypočítává Gazárek.
V porovnání například s Němci jsou ale Češi ve vztahu k dluhům přece jen mírně odlišní. "Dva roky jsem pracoval ve vymáhání pohledávek v Německu. Lidé jsou zde zvyklí běžně platit penále a úroky z prodlení, berou to tak, že dluh je většinou jejich vina a automaticky zaplatí i sankce. U nás to je spíše výjimka a začíná být standardní – zaplatím pozdě, však oni si počkají," říká Cyril Mores.
Velmi kreativní jsou Češi v samotných výmluvách. Tou nejčastější je: "Přišel jsem o práci, nemám na zaplacení." Své tvrzení dlužníci často i doloží, pracovníci inkasní agentury pak v řadě případů zjistí, že jsou bez práce měsíc či dva, dluhy ale neplatí i třeba dva roky. Své tíživé finanční problémy dokážou lidé také balit do nejrůznějších srdceryvných příběhů, zdravotních potíží, které dokládají i fotografiemi z nemocnic. Když inkasní inspektoři vyjdou do terénu, aby informace prověřili, v řadě případů je vše jinak. Časté je i zapírání a tvrzení: "To je omyl, voláte někomu jinému." Dluh tím ale nezmizí.
Účinné jsou osobní návštěvy dlužníků
A co na dlužníky nejvíce platí, aby zaplatili? "I když si lidé často představují nejrůznější praktiky, nejvíce zabírá čistá administrativa, tedy rozesílání dopisů a vysvětlení, co se stane, když dlužník nezaplatí. Účinné jsou i osobní návštěvy inspektorů. Zabírá i to, když dlužníkům vysvětlíme, o kolik korun dluh naroste, jestliže je navštíví exekutor. Není to ale pravidlem, zkušený dlužník je velmi otrlý. Ví, že exekuce má svůj řád a nedojde k ní ze dne na den. Ale to nic nemění na tom, že exekucí náklady neúměrně narostou," poznamenává Mores.
Tíživou situaci dlužníka, který nemá dost peněz na splátky, dokážou inkasní agentury do určité míry zohlednit. "Věřitelé nám nyní dávají širší mantinely na splátkové kalendáře, abychom mohli dlužníkům nabídnout nižší splátky. Nesmí jít ale o takové splátky, které nepokryjí ani úroky, tím by se dluh zvyšoval. Vždy musí jít o částky, které přispějí k postupnému splácení dluhu," uzavírá Vachel.
Platíte finanční závazky vždy včas?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 14. června 2012. Anketa je uzavřena.
