Malé firmy mohou v kratším horizontu přinést investorovi vyšší zisk, ale za cenu vyššího rizika.

Malé firmy mohou v kratším horizontu přinést investorovi vyšší zisk, ale za cenu vyššího rizika.

Změňte svůj investiční styl, zmnohonásobíte zisky

  • 4
Každý investor přistupuje k investování jinak, na základě vlastních priorit a očekávání. Jedni chtějí vydělat rychle, druzí jsou trpělivější a investují na delší dobu. Kombinace těchto vlastností pak určují investiční styl investora. Jaký je ten váš?

Zkušenější investoři si svůj investiční styl přizpůsobí svým požadavkům a očekáváním, které se v průběhu určité doby mohou vyprofilovat. Ti méně zkušení to mají mít trochu těžší, a proto se řídí většinou svou schopností akceptovat riziko. Výhodou pro ně může být skutečnost, že na trhu je dostatek investičních produktů (fondy, certifikáty, etf), které jsou zaměřeny na určitý styl, a ulehčují tak začátečníkům život.

Jedním ze základních členění jak investorů, tak i produktů, je rozdělení na aktivní a pasivní investování. Aktivní investor se snaží dosáhnout co nejvyšších zisků tím, že pružně přizpůsobuje složení svého portfolia aktuální situaci na trhu, vyhledává nové investiční příležitosti a snaží se překonat index, který definuje celý trh, nebo vybrané odvětví. Je to samozřejmě náročnější na čas a zkušenosti, ale investoři tak mohou mít pocit, že mají všechno ve svých rukou. Aktivní správu vyznávají zejména dynamičtí investoři a investoři s kratším investičním horizontem. Příliš častá obměna portfolií však nemusí být vždy ke prospěchu věci. To si myslí pasivní investoři, kteří nechtějí nebo nemohou investování věnovat mnoho času. Vyznávají spíše dlouhodobější strategie a do složení portfolia delší dobu nezasahují. Neznamená to však, že v delším horizontu své aktivní kolegy nemohou překonat.

Dalším rozdělením je preference investování do velkých, malých, nebo středních podniků, respektive dělení podniků podle jejich tržní kapitalizace. Větší společnosti sice nenabízí takový růstový potenciál jako malé firmy, ale na druhou stranu jsou zase považovány za stabilnější zdroj příjmů a jsou výhodnější pro konzervativní investory. Malé firmy mohou v kratším horizontu přinést investorovi vyšší zisk, ale na druhou stranu nemají na trhu vybudovanou tak silnou pozici a to přináší vyšší rizika. Na vyspělých trzích jsou za velké považovány společnosti s tržní kapitalizací přes 5 mld. USD, malé jsou firmy s kapitalizací pod 1 mld. USD.

Častým členěním je zaměření buď na hodnotu, nebo na růst. První přístup se orientuje na firmy, které mají stabilní postavení na trhu, vyplácejí pravidelnou dividendu a jsou relativně levné (nízké P/E). Druhý zase vyhledává firmy, které by se v blízké budoucnosti mohly dostat na vrchol ve svém oboru, dosahují nadprůměrných výsledků, většinou nevyplácejí dividendy a jejich P/E je velmi vysoké. Prakticky ani jeden přístup není rizikovější, nebo konzervativnější. Většinou ale platí, že v obdobích recese se daří více hodnotovým akciím, které těží ze své stability a nejsou náchylné k výrazným propadům. V obdobích růstu jsou na tom lépe ti, kteří upřednostňují růstový přístup, protože více se daří firmám s dobrým vedením a strategií, které jsou schopné zvyšovat svůj podíl na trhu a zlepšovat výsledky.

Při výběru investičních příležitostí může sehrávat důležitou roli také perspektiva regionu, ekonomiky a odvětví, do něhož podnik patří, a až pak přijde na řadu výběr samotné firmy vhodné pro investování. Tomuto přístupu se říká shora dolů (Top-Down). Naopak při strategii zdola nahoru (Bottom-Up) se vybírá společnost bez ohledu na region, odvětví nebo ekonomiku, ve které podnik funguje.

popisekKUPÓNOVÁ KNÍŽKA
Kde jsou vaše ztracené zisky

Investoři se často také rozhodují, jestli budou investovat do firmy ze staré, tradiční ekonomiky (doprava, energetika, stavebnictví apod.), nebo preferovat novou ekonomiku, kam patří technologické, telekomunikační nebo mediální firmy. Podniky z nové ekonomiky patří většinou do skupiny malých firem. I zde platí, že nová ekonomika znamená očekávání vyšších zisků, ale za cenu vyššího rizika, a naopak.

Jednotlivé styly jsou hraničními situacemi a samotní investoři a správci investičních nástrojů volí při samotném investování spíše kompromisy a jednotlivé přístupy kombinují. Je to dáno i tím, že se nedá říct, který styl je lepší a který horší. Podstatné je, aby jednotlivý investiční styl nebo jejich kombinace „seděly“ investorovi. Pokud se totiž do aktivního investování pustí někdo, kdo nerad podstupuje riziko a výkyvy na trzích nesnáší dobře, nemá dostatek času sledovat dění na kapitálových trzích, ani žádné zkušenosti, nemusí to dopadnout dobře. I proto důraz kladený na výběr toho správného investičního stylu může znamenat, že vytyčených cílů dosáhne investor dříve a bez výraznějších zaváhání a komplikací.