Znáte investiční styl svého fondu?

  • 14
Mnoho investorů má za to, že akciové fondy, investující ve stejném teritoriu a na stejném trhu by měly mít zhruba stejnou výkonnost, a tudíž považují výběr konkrétního fondu za druhořadou záležitost...
Mnoho investorů má za to, že akciové fondy, investující ve stejném teritoriu a na stejném trhu by měly mít zhruba stejnou výkonnost, a tudíž považují výběr konkrétního fondu za druhořadou záležitost. Opak je ale pravdou – jednotlivé fondy se od sebe výrazně odlišují svým investičním stylem, který určuje chování fondu za různých situací na trhu. Může se stát, že zatímco jeden akciový fond investující pouze do akcií obsažených v indexu S&P 500 má kladnou výkonnost, druhý fond investující na tom samém trhu je v záporu. Výzkumy ukazují, že samotným výběrem fondu určujete výnosnost a rizikovost své investice až z 80%.

Proto by každý investor měl znát investiční styl svého fondu a vědět, jaký má tento styl vliv na výkonnost fondu v různých fázích trhu. Každý akciový fond by měl mít tento styl jasně stanoven, explicitně srozumitelným způsobem vyjádřen svým stávajícím a potencionálním podílníkům a implicitně dodržován portfolio managementem fondu. Bohužel ne každý fond je schopen (nebo ochoten) svůj styl otevřeně vyjádřit. Mnozí investoři jsou pak rozčarováni tím, že fond se chová jinak než předpokládali.

Aktivní versus pasivní správa portfolia
Základní členění stylu správy fondu představuje rozdělení na fondy aktivně a pasivně spravované (neboli indexové fondy). Zatímco cílem aktivně spravovaného fondu je překonávat výnos trhu, pasivně spravovaný fond se tohoto cíle vzdává a naopak se zavazuje dosahovat výkonnosti shodné s výnosem trhu. Více informací o indexových fondech naleznete zde. Pasivně spravované fondy mají tu výhodu, že mají průhlednou investiční politiku a nižší poplatky za správu. Jejich nevýhodou je to, že nemohou portfolio aktivně přizpůsobovat aktuální situaci na trhu a vyhledávat růstové příležitosti. Pokud je ale trh efektivní, je tato námitka vůči indexovým fondům irelevantní.

Stará versus nová ekonomika
Souběžně s volbou aktivně nebo pasivně spravovaného fondu se musí investor rozhodnout, zda investuje do podniků reprezentující „starou ekonomiku“ (výrobní podniky, doprava, energetika, stavebnictví), nebo do podniků pod hlavičkou „nové ekonomiky“ (technologie, média, telekomunikace). Od fondů investujících do staré ekonomiky lze očekávat nižší riziko a nižší výkonnost, fondy investující do nové ekonomiky jsou rizikovější a potencionálně výkonnější.

Malé versus velké podniky
Pokud se investor rozhodne pro aktivně spravovaný fond, čeká ho další rozhodnutí – má zvolit fond investující spíše do velkých (Large Cap), středních (Mid Cap) nebo malých (Small Cap) podniků? Za velké firmy jsou v USA považovány společnosti s tržní kapitalizací vyšší než 5 mld. USD, obvykle se jedná o tzv. blue chips. Za malé podniky jsou považovány firmy s kapitalizací nižší než 1 mld. USD. Je zřejmé, že velké podniky představují stabilnější zdroj příjmů než malé podniky, a proto jsou méně rizikové a nabízí menší růstový potenciál. Podniky nové ekonomiky spadají až na výjimky (Microsoft, Yahoo, Cisco) do kategorie malých podniků.

Hodnota versus růst
Rozhodování pokračuje – investovat raději do podniků, které jsou již na výsluní, nebo se snažit najít podniky, ze kterých se v brzké době mohou stát vycházející hvězdy? První přístup je nazýván hodnota (Value), druhý zase růst (Growth). Nelze obecně říci, že by jeden přístup byl rizikovější než druhý. Growth přístup je náročnější na hlubší znalost fundamentální situace podniku, schopnosti jeho managementu a potencionálu trhu, na kterém tento podnik působí. Value přístup je obvykle výhodnější v období konjunktury, neboť podniky s dobrým postavením na trhu při růstu ekonomiky vykáží další růst tržeb. Naopak Growth přístup je výhodnější v období recese, kdy růst mohou zaznamenat jenom podniky s dobrým managementem a s dobrou strategií. Kterří si udrží nebo zvýší své tržby růstem svého tržního podílu.

Top-Down versus Bottom-Up
Ať již fond preferuje růst nebo hodnotu, jakým způsobem bude fond postupovat při výběru toho pravého podniku? Dvě základní strategie výběru jsou: výběr shora dolů (Top-Down) a zdola nahoru (Bottom-Up). Při strategii Top-Down nejdříve portfolio manažer fondu vybere nejdříve perspektivní region, ekonomiku a odvětví, a teprve poté v tomto odvětví vyhledává konkrétní podnik, do kterého bude investovat. Při čisté strategii Bottom-Up manažer fondu vybere konkrétní podnik bez ohledu na perspektivu celého odvětví, ekonomiky nebo regionu.

Je zřejmé, že výše uvedené investiční styly jsou určitými extrémy, kterými nelze charakterizovat ani jeden fond. Správa portfolia je vždy kompromisem mezi těmito extrémy. To platí především pro poslední dvě jmenované druhy strategií – Growth verus Value a Top-Down versus Bottom-Up. Rozlišení mezi Growth a Value podniky není totiž jednoznačné – Value podnik se může časem ukázat být spíše Growth a naopak. Stejně tak se při hodnocení perspektiv podniku se nelze vyhnout hodnocení perspektiv odvětví či regionu, a proto většina zastánců strategie Bottom-Up do svého portfolia vybírá jen ty podniky, jejichž odvětví má před sebou další růst.

Proto většina zahraničních fondů profiluje svůj styl ve stupnici, na jejich ž krajích jsou výše uvedené extrémy. V následujícím diagramu je uveden pro ukázku investiční styl fondu Zürich Invest Life Science:

České akciové a smíšené fondy informace o svém investičním stylu buď neposkytují nebo v lepším případě poskytují, ale v neúplné formě, která je navíc pro podílníky nesrozumitelná. Často se pak stává, že podílníci jsou rozčarováni z vývoje fondu, který neodpovídá jejich (mylné) představě o investiční strategii a stylu fondu. Zlepšení informační otevřenosti českých fondů je v zájmu jak fondu, kterým volají rozhořčení podílníci, tak i podílníků, kteří dnes rozhodují na základě neúplných a mnohdy i zavádějících informací.

Jste spokojeni s informační otevřeností českých investičních společností? Znáte investiční styl svého portfolio manažera? Napište nám svůj názor.