Průměrný šéf banky v Česku docela brzy vstává, nejezdí ve škodovce, pracuje deset hodin denně, první peníze vydělal na brigádě a o ty dnešní, kterých mimochodem vůbec nemá málo, se zase tak moc nestará. Nebo to alespoň tvrdí.
Sbírají mince, investují do akcií
Kolik peněz nosíte u sebe?Henri Bonnet: "Mezi patnácti sty a třemi tisíci korunami." Pavel Kavánek: "Cokoliv mezi pár korunami a deseti tisíci. A zásadně v kapse. Mnohdy jsem překvapen, co v ní vlastně mám." Jiří Kunert: "Dva, možná tři tisíce. Jinak plně využívám karty." Pavel Kysilka: "Kolem tří tisíc." Jan Sadil: "Kolem tisícikoruny, víc ne. Zbytek jsou karty." Lubor Žalman: "Cokoliv mezi pěti a 9 800. Vybírám si zásadně deset tisíc, abych neplatil poplatky, a protože chci mít drobné, beru vždy 9 800. Pět korun to je ve chvíli, když si zapomenu vybrat." |
Nejoriginálnější vztah k penězům má Pavel Kavánek, generální ředitel ČSOB. Nemá totiž peněženku a bankovky i mince nosí po kapsách. "A mnohdy mě zaskočí, kolik jich tam vlastně mám. Nebo naopak nemám."
O rodinné finance se téměř všichni starají společně s manželkami. Kromě Henri Bonneta z Komerční banky, ten na otázku, kdo vede rodinné finance, okamžitě odpověděl: "Já." A Lubor Žalman (šéf Raiffeisenbank) to nakonec také připustil: "Já, i když manželka na to má asi jiný názor."
Pokud nevíte, jak a kam investovat, inspiraci můžete najít právě u těch nejpovolanějších. Šéfové bank odpovídali na otázku, jak se v dnešní době starají o své peníze.
Pavel Kysilka (generální ředitel České spořitelny): "Jsem opatrný. Nejdu po rychlém výnosu a hodně mě zajímají rizika. Akcie mám jen naše, tedy skupiny Erste, zlato nemám žádné, nějaké peníze jsem vložil do fondů. Jinak utrácím jen za to, co mi přijde opravdu důležité."
Pavel Kavánek (generální ředitel ČSOB): "U mě platí klasické pravidlo kovářova kobyla chodí bosa. Jsem špatný investor, opatrný, s nepříliš opečovávaným portfoliem. Vydováděl jsem se na všech těch měnových, akciových, devizových a komoditních fondech profesionálně do té míry, že mě to přestalo bavit. Možná až toho řemesla nechám, budu zodpovědnější."
Jak jste si vydělal své první peníze?Henri Bonnet: "V patnácti na brigádě v bance. Dva měsíce jsem byl na přepážce, vítal klienty, razítkoval papíry. Devět hodin denně." Pavel Kavánek: "Na chmelové brigádě v Horažďovicích, bylo to 112 korun." Jiří Kunert: "Na vysoké škole jsem si přivydělával všelijak. Dělal jsem nočního hlídače, roznášel telegramy, uklízel kanceláře." Pavel Kysilka: "Na brigádě mezi osmou a devátou třídou jako pomocný zedník." Jan Sadil: "Na brigádě v sedmnácti letech. Stavěl jsem trasu B metra na Můstku a byla to strašná nuda. Nebyla práce a my jen čekali, až budeme moci odejít." Lubor Žalman: "Na bramborové brigádě, koupil jsem za ně elektrickou kytaru." |
Henri Bonnet (generální ředitel Komerční banky): "Peníze už několik let dělím. Snažím se nemít víc než dvacet nebo pětadvacet procent na jednom místě. Akcie, fondy... Ale třeba žádné zlato. Občas zariskuju, ale zatím se mi nedaří. Nepotřebuju zbohatnout za každou cenu. Ale snažím se, aby naše rodina měla hezký život."
Lubor Žalman (generální ředitel Raiffeisenbank): "Kupuju rozumné akcie s vysokým dividendovým výnosem. Občas zariskuju, což je moje nátura a baví mě to. Na druhé straně nedávám peníze do něčeho, čemu nerozumím. Mrzí mě ale třeba, že nemám zlato. Když byla jeho cena 1 200 dolarů za unci, nabyl jsem dojmu, že je předražené a že si ho koupím, až klesne zpátky na 800. Což už se nikdy nestalo a dnes je 1 800. Mám ale trochu stříbra."
Jiří Kunert (generální ředitel UniCredit Bank): "Když se staráte o peníze ostatních, tak na ty svoje nemáte čas. Právě kvůli penězům klientů se někdy budím ze spaní. Ty svoje mám trochu v akciích, něco v depozitech, něco ve fondech. Dlouhodobě sbírám mince, zlaté i stříbrné. Jinak peníze rád využívám pro blízké."
Jan Sadil (generální ředitel Hypoteční banky): "Nedávno jsme si koupili rodinný domek, takže většina úspor skončila v něm. Jinak jsem spíš konzervativní, akcií mám opravdu málo. A když si koupím něco pro sebe, dejme tomu kolo, tak pak ještě dlouho přemýšlím, jestli jsem si ho koupit měl a jestli náhodou nestálo moc."
Kancelář přes celé patro i sympatická zašívárna
Jak vlastně vypadá místo, kde top bankéři tráví většinu dne a rozhodují o našich penězích?
Největší kancelář má Pavel Kysilka z České spořitelny. Má pro sebe celé patro. Krátkozrací jedinci by dokonce nemuseli dohlédnout od dveří na druhou stranu, což by ovšem byla velká škoda. Je tam totiž obří terasa, ze které má pan ředitel z dvacátého patra krásný výhled na Prahu. Hezké, ale takové sterilní, posteskl si sám Kysilka. "Jak já závidím Kavánkovi. Jde k sobě do kanceláře a cestou vidí všechny své zaměstnance. Já nepotkám ani jednoho."
Kolik hodin denně pracujete?Henri Bonnet: "Dvanáct až třináct." Pavel Kavánek: "Průměrně deset." Jiří Kunert: "Obvykle dvanáct." Pavel Kysilka: "Devět až deset." Jan Sadil: "Obvykle deset." Lubor Žalman: "Obvykle deset." |
Nejmenší kancelář má naopak Jan Sadil z Hypoteční banky, malou a sympaticky prostou.
U Pavla Kavánka vás určitě zaujme vybavení kanceláře. Na jednom stole má pokladničku se svým prvním nožíkem, sošku Ganéši, hinduistického boha se čtyřma rukama a sloní hlavou, který přináší bohatství. A také puškohled, kterým se prý dívá do budoucnosti. Ovšem počítač zde nenajdete. "Nikdy jsem ho nechtěl," tvrdí Kavánek. "Říkal jsem si, že si ho pořídím až ve chvíli, kdy budou počítače tak uživatelsky příjemné, že je zvládnu i já. Což přišlo s iPadem. Ten mám."
Za zmínku rozhodně stojí kancelář Lubora Žalmana. Při vstupu si jednoho jejího koutu nevšimnete, ale když popojdete pár metrů, zjistíte, že kancelář za rohem nekončí. Je tam pár metrů čtverečních, kterým jejich obyvatel říká zašívárna. Má tam dvě křesla a tři tabule, na které si čmárá. Nazval si je plánovací, přemýšlecí a připomínací.
Jiří Kunert se může pochlubit nejhezčí kanceláří. Najdete ji v kouzelné historické budově bývalé Živnobanky. Ovšem je to jen dočasné, UniCredit Bank brzy čeká stěhování.
Vášniví sportovci: cyklisti, plavci, kanoista i boxer
Vrcholoví bankéři se musí udržovat v kondici, najdete mezi nimi vášnivé sportovce. Jan Sadil a Pavel Kysilka jezdí na kole, první z nich chodí jednou týdně pádlovat na divokou vodu, druhý tráví docela dost času v posilovně.
Vodu miluje i Pavel Kavánek, jehož den obvykle začíná po šesté hodině ráno na zahradě koupelí v rybníčku. "Voda má teď krásných šestnáct stupňů." A právě svému koníčku musel přizpůsobit i svůj vozový park - jezdí mercedesem kombi. "Potřeboval jsem auto s velkou střechou, aby se na ni vešla loď," vysvětluje. "Můj řidič z toho byl zoufalý. Chodil po prodejnách a měřil střechy."
Lubor Žalman boxuje. "Začal jsem před čtyřmi lety v době, kdy jsem měl sto pět kilo. A je to úplně super! Všichni si myslí, že je box surový, ale on má blízko k baletu. Rovnoměrně zatěžuje tělo a ne nadarmo se říká, že ze všech sportovců mají právě boxeři nejhezčí postavu. Což se na mně bohužel neprojevuje."
Tenisty zastupuje Jiří Kunert. "Hraji blbě, hraju rád," říká.
