ja mu jednou rekl,ze az se nastvu,tak to zacnu delat opravdu tak jak me rika,a svete div se,hned otocil,ze je treba zlepsit komunikaci atd,musim rici,ze muj sef(majitel)je take trochu rapl,ale plati opravdu vyborne$$$ a tak jak je trochu cvok,tak to neni zadna drzgresle a tak obcasny ulet se da vydrzet

Kdyby si autorka článku přečetla Mňačkovu knihu Jak chutná moc, věděla by, že vše již bylo řečeno naprosto dokonale. S tím, kdo má moc, můžete úspěšně jednat jen tehdy, máte-li větší moc. Jinak si s vámi vytře ..., kdy se mu zlíbí, a na vaše fígle/ komunikační dovednosti nic nedá.

Naprosto souhlasím. Nestačí být tomuto člověku roven, vy musíte být mocnější. Jedině tak lze porazit.

Reakcí na neoprávněnou kritiku typu: "Chápu, že to tak vidíte..." tak akorát říkáte, jsem tvárný, poddajný a pokrytecký ťulpas (zvláště, pokud si ten šéf sám uvědomuje její neoprávněnost). Je sice pravda, že vás to v očích takového pitomce (a jiný vás nejspíš neoprávněně kritizovat nebude), kvalifikuje k vedení většího počtu lidí, neboť se tím prokážete jako pitomec a pokrytec jemu rovný. Řekl bych ale, že to za to nestojí.

Ano, opojení mocí, mocenská posedlost. Je na toto téma možné najít si přednášku od doktora Koukolíka. Po jejím poslechu člověk hodně pochopí. Také mám z minulé práce negativní zkušenosti.

Říká tam, že na těch postech jsou z 80 % deprivanti? :)

Čili pokud šéf mele kraviny, tak já mám držet ústa a hledat ono "zrnko pravdy", ano? Hahahh, to bych musel být opravdu vůl.  Tuhle to na mě zkoušel, tak jsem mu řekl, ať jde doprdele, a bylo.

Většina manažerů, kteří se takto chovají  jsou deprivanti. S nimi nevyjdete, je nemůžete zasáhnout slovně tak, aby cítili nějaký stud nad svým chováním.

Autoři asi nikdy neměli opravdu nervního šéfa, já dvakrát. Když ho chytl rapl, tak si nedovedu představit, že bych mu řekl "Opravdu nemám čas na takovouto diskusi." Asi by ho odvezli. To musel člověk jen tak zírat a čekat až vyšumí. Jakákoliv reakce jen prodlužuje amok. Někdo to nevydrží a dá výpověď, mě se celkem dařilo si postupně vybudovat dostatek respektu svými přínosy firmě, takže už si to pak na mě nedovoloval. Každý člověk je jiný a rozhodně se nedají použít nějaké obecné návody na štěstí z pera redaktorů iDnes.

To máte pravdu, muj současný šéf, tedy mistr, pokud si přes šichtou sprominutím nevrzne, tak je nervózní jak sáňky v letě.

Když se po vás chce šéf vozit, nepomůže nic, pokud je normální a pravdu nemá, není to zas takový problém.

Když chce válku,má mít válku.Odejít a pak čekat na správný okamžik,ten dříve nebo později přijde.Pak udeřit.Jaký je to pak dobrý pocit vidět toho bývalého nenáviděného šefa na kolenou.

sefa kritizuji pouze opravnene 

nejlepší je být šéfem sám sobě, ale ano, i lidé na živnost by měli být schopni sebereflexe a mít své autority