Když to čtu říkám si kolikátý už je to pokus vykládat komunistické dějiny do podoby dělali to špatně ale s čistými úmysly.

Nevím ale jsem toho názoru že psát takovéto články by mělo být trestné podle zákona o schvalování komunistických zvěrstev.

Můj děda měl dva bratry. V roce 1921 odjeli do Ameriky a nechali mu rodný statek. Naopak mu ještě posílali peníze z Ameriky jako půjčku, aby mohl statek přestavět a rozšířit. Ale co ne nestalo? češi dědovi statek zkonfiskovali. Jeho bratři v Americe mu to nevěřili a dlouho chtěli půjčku vrátit. Nedočkali se. Chci tím říct, že nejvíce utrpěli právě sudetští Němci a to hned dvakrát: 1918 jim byly zneplatněny státní půjčky a v roce 1945 jim rovnou sebrali úplně všechno.

Už to tu zaznělo v diskusi, ale je dobré to ještě připomenout. Zatímco hotovost a bankovní vklady byly v nějakém (i dost brutálním) poměru kráceny, peníze na životních pojistkách byly zabaveny bez náhrady. Tolik ke "spoření v pojištění"

Nejenom to byly zrušeny akcie a zabaveny bez náhrady byly vykoupeny sklady zboží od soukromníků a to metrický cent za korunu bez ohledu na typ zboží.

Měnová reforma 1:17 5000 Kč zbytek v poměru 1:50 a 1:200.

Autor tuhle zlodějnu brutálně zjednodušil. Až by ho člověk podezíral.

díky za pěkný článek

co vím o konci vázaných vkladů z naší rodiny:

prababička byla ze 7 sester (tatínek strašně moc chtěl dědice, nevyšlo to ). měli statek, takže hlady nikdy netrpěli, ale s tolika dětmi žili dost skromně a rodiče celý život šetřili, aby měli věna pro všechny dcery. když bylo jasné, že kluk už prostě nebude (v té chvíli byly 3 dcery provdané a jejich věna zaplacená), tak se 4. dcera provdala za druhého syna od sousedů, který přinesl 100 k korun (v té době opravdu velké peníze) a rodiče odešli na výminek, tzn. už nijak žádné další peníze získat nemohli. v podstatě o celé úspory na stáří a věna pro 3 dcery kvůli vázaným vkladům přišli.

přímo prababička už byla tou dobou vdaná na jiném statku, kde při konci vázaných vkladů přišli o peníze naspořené na novou stodolu, prý to taky byla docela rána.

Budu konkrétní. Moje maminka, můj starší bratr a já jsme byli v průběhu války ukrýváni (hiddech child) před koncentrákem. Kolik to stálo mého otce se už nedozvím, ale konec války ho zastihl naprosto vyčerpaného a nemocného. Věděl to, a proto nás (včetně sestry, která se jim narodila z radosti, že válka skončila) zajistil slušným vkladem ve spořitelně a pojistkami. Jenže jeho srdce selhalo v září 1947.

Z vázaných vkladů mamince, která díky třem dětem (1 rok, 5, 10 let) nemohla pracovat, občas "udrolili" nějakou tu stovku, pojistky propadly. A co zbylo, to ztratila v měnové reformě komunistů. Nemluvě o tom, že stejní bolševici nedovolili, aby naši přeživší holocaust dostali tak zvané odškodnění - na rozdíl od nich, kteří 8. 5. 1945 vytáhli z úkrytu rezavou bambitku po dědovi a stali se "revolučními gardami", aby si vše vzápětí potvrdili razítky a dostali t.zv. "dvěstěpětapadesátku" s řadou výhod.

Tož tak. A to vše dovolil oslavovaný president Beneš, který utekl ještě dřív, než začala válka a poté nás prodal SSSR.

A nějakou českou ženu s nákupní taškou z roku 1952 tam nemáte

to je zase trapas, musí tam dát fotku nějaké makrely

Nejlepší mít zakopaný zlato, to ti nikdo jen tak nezestátní.

I to už se párkrát v historii stalo.