Reforma penzijního systému byla ve Švédsku provedena koncem 90. let. Důvody byly stejné jako všude ve světě: rostoucí počet důchodců a nižší porodnost. Předchozí systém byl v principu stejný jako český, s tím rozdílem, že měl rezervní fond, do něhož byly investovány kumulované přebytky. Český průběžný systém žádnou rezervu nemá, za komunistů i za Klause se přebytky "rozpouštěly" ve státním rozpočtu; technicky vzato jde o již zbankrotovaný systém závislý na dotacích rozpočtu.
Švédský penzijní systém má tři základní rysy. Prvním je částečná privatizace. Pracující mohou investovat 13,5 procenta hodnoty své penzijní daně do podílových fondů. (Penzijní daň představuje 18,5 procenta hrubé mzdy; z toho jde 16 procentních bodů do průběžného systému a 2,5 procentního bodu do fondů.) Lidé si mohou vybrat mezi centrálním státním fondem a soukromými podílovými fondy. Žádné specializované penzijní fondy nebyly nově tvořeny. Systém zabezpečuje nízké náklady pro klienty při přiměřeném výnosu pro investiční společnosti. Zajímavý je i mechanismus omezení obchodních nákladů: klienti investují do fondů prostřednictvím centrální penzijní administrativy (Socialförsäkringsadministrationen). Investiční společnosti neznají jména svých klientů a nemohou si je navzájem "přetahovat". Odpadají i nákladné sítě "agentů chodců".
Za druhé, systém počítá s fiktivními účty. Zmíněných 16 procentních bodů z důchodové daně financuje restrukturalizovaný průběžný systém. Zaplacené prostředky se sčítají ve fiktivním účtu, jehož zůstatek při vstupu do penze je rozhodující pro výpočet výše důchodu. Účastník si tedy hypoteticky střádá. Peníze, které se hromadí na fiktivním účtu, mu sice nepatří, ale má přehled, kolik do systému vlastně odvedl, a ví, že jeho budoucí důchod bude počítán ze "zůstatku" na tomto účtu. Jde vlastně o hybrid fondového a průběžného systému.
Za třetí, systém umožňuje pružný věk odchodu do důchodu v rozmezí 61 až 70 let, přičemž výše penzí jsou odstupňovány podle zásad pojistné matematiky. Standardní penze (100 procent hodnoty doživotní anuitní renty odpovídající výši fiktivního účtu) je vyplácena při odchodu do penze ve věku 65 let. Při odchodu v 61 letech činí důchod jen 72 procent standardní hodnoty, naopak při odchodu v 70 letech dostává důchodce 157 procent "normálního" důchodu.
Nový systém má řadu výhod. Faktické snížení penzijní daně zvýší motivaci Švédů pracovat, pročež lze očekávat mírný růst zaměstnanosti. Pružný věk odchodu do důchodu dále vyjde vstříc všem skupinám občanů - zájemcům o předčasný důchod i těm, kdo mají v úmyslu setrvat v zaměstnanecké aktivitě i po dosažení 65 let. Možnost investovat část penzijních daní na soukromý účet má umožnit Švédům využití výhod pravidelného a dlouhodobého investování.
Ačkoli teprve delší praxe prokáže skutečné kvality systému, po teoretické stránce má všechny předpoklady uspět. Odpovídá soudobým poznatkům ekonomie, investiční teorie a pojistné matematiky. Švédsko ukazuje, že dobré fungování penzijního systému je odborná, nepolitická záležitost. Pokud Špidlova vláda provede reformu podle švédského vzoru, podstatně tím přispěje k dlouhodobé stabilitě ekonomiky. Pokud dá přednost místní "lidové tvořivosti", výsledek může dopadnout všelijak.
Autor je ekonom
