Na obědě nebuďte "pushy", jak říkají Angličané. Nechtějte usilovně s někým něco zařídit, něčeho dosáhnout, nechtějte být za každou cenu viděni u stolu s někým důležitým.
Když vás šéf sám pozve ke stolu, klidně si přisedněte. Ale pokud se zdá, že chce mít chvilku nerušeného klidu, nikam se necpěte.
Čím více lidí s vámi u stolu sedí, tím více si hlídejte pravidla slušného stolování. Lidé psychicky malí a závistiví se právě u oběda dokážou neobyčejně svědomitě chytit vašeho sebemenšího prohřešku a s nečekanou kreativitou jej zveličí ve vnitropodnikových drbech.
| Co radí JIŘÍ BOČEK, generální ředitel Budvaru Plně souhlasím, že by člověk měl v průběhu oběda zapomenout na své pracovní problémy. Ovšem jedna věc je teorie a druhá skutečnost. Vzhledem k tomu, že má práce spočívá v duševní činnosti, je občas problém zapomenout na práci v noci, natož u oběda. |
Když na vás nemůžou odborně, uleví si někomu za vašimi zády alespoň na téma, jak nemožně držíte lžíci. Vstát od stolu, když už jste hotoví, spěcháte, ale ostatní mají ještě rozjedeno?
Nejlepší je metoda upřímnosti. Věta ve stylu: "Asi je to neslušné, rád bych ještě poseděl, ale honí mě to a to..." Tím vyrazíte spolustolovníkům z ruky zbraň jejich možné námitky. Kdybyste odešli mlčky, asi by si pomysleli, že váš odchod je neslušný.
Mistři vycházení s lidmi (v jídelně i jinde) skrývají v sobě více různých typů chování - a umějí vytasit vždy typ přiměřený situaci. Podstatou tohoto mistrovství je přizpůsobit se druhým - být jako oni.
S hovorným kolegou buďte hovornější, než je váš průměr, s rychlým rychlejší, s mlčenlivým taky zamlklý. S upjatým upjatější, s veselým žertovnější. Pomáhá to tak kouzelně, že budete příjemně překvapeni, jen co to začnete praktikovat.
