1) Chvalte, lichoťte šéfovi, až se hory zelenají. Nebojte se přehánět,nebo být poněkud i mimo realitu. Právě drsný a nerudný šéf chce nejvíce slyšet zněčích úst, jak je veselý a jemný.
2) Jste-li aspoň trochu atraktivního vzhledu, mladší než šéf a opačného pohlaví, vlezte mu (jí) do postele. Své milence nebo svému milenci šéf (šéfka) vše prozradí, vše toleruje, všude ho protěžuje.
3) Držte šéfa v šachu. Pamatujte na platnost tohoto moravského přísloví: "Nevíš-li v Praze na někoho důležitého aspoň vraždu, nemůžeš tam dělat kariéru." V Bratislavě tomu zase říkají "systém pravé horní zásuvky psacího stolu".
Tam si prý totiž každý chytrý ctižádostivý pracovník od prvního dne nástupu do funkce ukládá na co nejvíce lidí kompromitující materiály. A v pravé chvíli nadřízenému připomene medovým hlasem mafiána, že když nevyhoví, tak bohužel, velmi nerad, ale budu muset zveřejnit....
Možná vás tyto rady šokují, ale přece jste nečekali, že nastíníme školní výčet typu "získávejte šéfa jedině poctivou prací", naprosto odtržený od života a spíše k uchechtnutí než k praktickému použití. Pravda však je někde uprostřed. Tři divoké rady platí tím více, čím je šéf horším člověkem.
Za solidních okolností skutečně zabírá spolehlivé plnění povinností. Každý šéf chce mít s vaším postem či úsekem co nejméně starostí. Pocit, že se může spolehnout, že nemusí kontrolovat každý váš krůček. Poskytněte mu tento pocit. Buďte co nejvíce samostatní.
Choďte za šéfem s žádostí o radu a pomoc jen tehdy, pokud hrozící škoda z vaší neznalosti je větší než škoda z okrádání šéfa o jeho čas a energii.
