Tedy zákonitosti fungování lidského mozku, nejednou velmi vzdálené exaktním vzorečkům a matematickým důkazům. Tato "psycho-logika" jednoznačně přináší šéfovi na mysl při vašem námětu jedinou kardinální otázku: "Co z toho budu mít já, šéf?"
Jakmile přijdete se svým námětem, začnou se mu v hlavě honit téměř jistě tyto otázky: Od čeho nepříjemného budu mít díky tomu námětu svého podřízeného pokoj? Jak se tím posílí moje důležitost, moje odměny a další výhody, moje šance na postup?
| Co radí Peter Urban, generální ředitel Tatry Kopřivnice Co dělat, když šéf odmítá vaše náměty? Zeptat se ho na důvody jeho odmítnutí, a pokud dávají smysl, tak přepracovat svoje návrhy. Pokud nedávají smysl, změnit zaměstnání (a šéfa). |
Zatím je jasné, že mi podřízený nevratně bere čtvrthodinu (nebo více) mého času, nárokuje si řadu minut mé soustředěné pozornosti, a tudíž psychické energie, kterou budu později potřebovat na milion dalších věcí. Vrátí mi ten jeho návrh tu čtvrthodinu času a energie v dohledném budoucnu alespoň trojnásobně?
Pokud je vám tohle jasné, měla by vám být jasná i vaše další taktika. Musíte prostě svého šéfa přesvědčit. Pamatujte, že v atmosféře prezentace vašeho námětu jste vy úplná bezvýznamná nula a váš šéf stoprocentní božstvo. Pak má váš námět šanci.
A bude-li navíc váš šéf přesvědčen, že k jeho splněným přáním je nezbytnou podmínkou, abyste vy byli svěží a měli kvalitní pracovní podmínky, pak se celou vahou své autority bude bít za to, abyste je měli.
Vy se budete mít v práci dobře ne proto, že někdo něco dělá kvůli vám, ale proto, že vaše pohoda a odměna je vedlejším doprovodným efektem něčeho, co dělají jiní čistě sobecky kvůli sobě. Takový je náš svět a nikdo nám jej nevymění.
