Kdo pracuje s lidmi, měl by se připravit na to, že výsledky práce nejsou často příliš viditelné. Navíc jde i o činnosti mála finančně ohodnocené. Jste-li tedy orientováni sociálně, neměli byste spoléhat na to, že vám druzí budou oplácet podobně.
Měli byste být natolik asertivní, abyste uměli sobě i jiným říci: odtud - potud. Nesmíte také prožívat záležitosti jiných stejně intenzívně, jako své vlastní. Zaměřte se proto na racionální interpretace a snažte se realitu nevidět jako soubor problémů, ale jako množinu příležitostí. Nepřešlapujte tam, kde "věci" stagnují, hledejte nové možnosti, třeba i někde jinde, než jste původně mínili nejít. Buďte ve svém myšlení i jednání samostatní a naučte se přitom nést přiměřenou míru odpovědnosti.
Važte každé své jednání i z hlediska možných důsledků a včas odmítněte to, co jen těžko zvládnete, i kdyby vás to "zvenku" lákalo sebevíc. Důležité je i přiměřeně nabízet své služby a svou pomoc. Poskytujete-li něco, oč lidé nestojí, pak vás nemine vlažná nebo žádná odezva Podobně to může dopadnout i v případě, kdy děláte druhým pomyšlení. Postupně to začnou brát jako samozřejmost, a ještě vám třeba vynadají, že by toho mělo být mnohem více nebo úplně jinak.
Nezapomínejte na kompenzační aktivity a rozvíjení svých koníčků. Naučte se myslet i na sebe, a to nejen proto, abyste stále zhodnocovali svůj potenciál pro kvalifikovanější pomoc jiným, ale také pro preventivní ochranu vlastní svébytnosti a pro předcházení pocitům psychické i fyzické vyčerpanosti či naprosté citové vyprahlosti.
