Odpověď by mohla být prozaičtější než se dá očekávat. Někdo vůbec a druhý trochu. Bylo by ovšem velmi laciné tímto tvrzením zmiňované snížení podpory hypoték shodit ze stolu. Tak tedy hezky popořadě. Podrobnosti poskytování státního příspěvku k hypotečním úvěrům v sobě ukrývá vládní nařízení 244/1995 a pokusme se poodhalit několik pilířů tohoto právního dokumentu.
Únorové snížení státního příspěvku nijak nepocítí ti, kteří prostřednictvím hypotečního úvěrů financují pořízení již existující nemovitosti. Nabývá-li někdo již existující nemovitost, tak podobně jako v minulých letech na státní příspěvek nárok nemá. Dosáhne pouze na státní podporu v podobě možnosti snížení základu daně o zaplacené úroky. To je veřejností méně známá stránka státní podpory, která ovšem hraje ve většině případů důležitější roli než vlastní státní příspěvek. Na rozdíl od státního příspěvku se ovšem poněkud obtížněji vyčísluje a závisí na konkrétním případu.
Čistá úspora prostřednictvím snížení daňové zátěže totiž závisí na daňovém pásmu poplatníka a také fázi splácení hypotéky. V prvních letech splácení hypotéky totiž v anuitě převažují úroky a daňový poplatník má možnost snížit daňový základ o větší částku. S blížícím se koncem splatnosti hypotéky je tomu naopak a s každou splátkou podíl úroku v anuitě klesá. Tím pádem klesá i možnost snížení daňového základu a zároveň i vlastní daňová úspora. To jsem trocho odbočil, nicméně stavebníků financujících hypotékou pořízení již existující nemovitosti se nižší státní podpora nijak nedotkne.
Jinak to je ovšem v případě těch, kteří se rozhodli pro novou nemovitost. Ti skutečně budou muset sáhnout poněkud hlouběji do kapsy, avšak nepůjde o nijak dramatické zdražení. Navíc to, co stát stavebníkům na jedné straně sebere, jim prostřednictvím druhé stránky státní podpory vrátí (prostřednictvím daňového odpočtu). Pravdou ovšem je, že to nebude plná kompenzace a půjde pouze o její částečnou formu. Na druhé straně, kdyby šlo o úplnou kompenzaci, pak by takové opatření pozbývalo jakýkoli smysl a daňový poplatník by měl další důvod pro pochybování o smysluplnosti konání našich legislativců. Pojďme nyní na konkrétní příklad a na něm si demonstrujme, o kolik se hypotéka vlastně snížením státního příspěvku navýší.
Příklad: Stavebník si koupil rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, který zčásti financuje hypotékou ve výši jeden milión korun se splatností 15 let. Hypoteční banka mu nabídla úrokovou sazbu 8 procent p.a.. O kolik zaplatí stavebník více nyní (s jednoprocentní státní podporou) v porovnání s dvouprocentní státní podporou.
Anuita při 8% p.a.
9 579 Kč
Anuita při 7% p.a.
8 973 Kč
Anuita při 6% p.a.
8 462 Kč
Vysvětlivky k tabulce: Před vlastnímu vysvětlení v tabulce uvedených hodnot nejprve přistupme k mechanismu fungování státní podpory. Splňuje-li hypoteční úvěr podmínky poskytnutí státního příspěvku, pak je stavebníkovi vypočtena anuita (výše pravidelné měsíční splátky) při využití bankou nabídnuté úrokové sazby. Následně se vypočte anuita při bankou nabídnuté úrokové sazbě snížená o výši státního příspěvku. V druhém řádku je to hodnota anuity při sedmi procentech (jednoprocentní státní příspěvek) a v druhém při šesti procentech (dvouprocentní státní příspěvek). Výše státní podpory je potom vlastně dána rozdílem anuity v případě bankou nabídnuté úrokové sazby a anuity snížené o státní příspěvek. To nabízí následující tabulka.
| Státní příspěvek při jednoprocentní podpoře | 606 Kč |
| Státní příspěvek při dvouprocentní podpoře | 1 117 Kč |
Tato tabulka nám tedy jasně říká, kolik modelový stavebník obdržel od státu měsíčně při dvouprocentní státní podpoře a kolik obdrží při pouze jednoprocentní podpoře. Řeknete si, že dávat měsíčně o více než pět stovek je dost a ročně to dělá více než šest tisíc. Máte pravdu, avšak částečně se toto navýšení vykompenzuje prostřednictvím daňové úspory. Zde platí pravidlo, že si stavebník může snížit základ daně o zaplacené úroky snížené o vyplacenou státní podporu (maximálně si může snížit daňový základ o 300 tisíc ročně). To je hranice, kterou by však překročili pořizovatelé luxusních vil a ne běžný daňový poplatník.
V našem případě tedy náš stavebník si kvůli nižším státním příspěvkům může snížit daňový základ o vyšší částku a tím pádem realizuje vyšší čistou daňovou úsporu. Její vlastní výše jak již bylo napsáno závisí především na pásmu, ve kterém se poplatník pohybuje. Z logiky věci vyplývá, že sice zaplatí kvůli snížení státní podpory o šest tisíc více než dříve, avšak přibližně třetinu z této částky (pohybuje-li se v nejvyšším daňovém pásmu) ušetří na daních.
Jak je vidět, tak snížení státního příspěvku má na atraktivnost hypoték mnohem menší dopad než by kupříkladu mělo zvyšování sazeb ze strany hypotečních bank. Jinými slovy atraktivita hypoték nadále zůstává.
Odradilo vás snížení státního příspěvku od hypoték nebo si hypotéky zachovaly svoji atraktivitu? Podělte se s námi o vaše zkušenosti.
