Celé nadšení pro biotechnologii pak vychází ze zdánlivě velmi logických faktů. Zkusme si je vyjmenovat:
-
Populace stárne
-
Lidé budou čím dál tím více nuceni investovat do svého zdraví
-
Věda postupuje stále rychlejším tempem, známe stále více léků na stále více nemocí
Tyto tři předpoklady vytváří velmi logický cyklus, který se zdá generovat nekonečné množství zisků biotechnologickým společnostem, potažmo investorům, ať už přímo akcionářům nebo podílníkům sektorových fondů.
Je tomu ale opravdu tak? Nevzniká pouze další spirála falešných očekávání ? Podívejme se proto podrobně na jednotlivé body:
1/ Toto tvrzení je fakt a nemá cenu zde rozebírat notoricky známá čísla. Nemá ani smysl se přít o to, že s vyšším věkem jsou spojeny vyšší náklady na zdravotní péči. Je ale nutné si uvědomit, že se stárnoucí populací se objektivně zmenšuje i kupní síla. Systémy zdravotní péče jsou různé, ale v naprosté většině je jejich podstatou silná participace výdělečně činné a zároveň i zdravější části subpopulace na zdravotní péči ekonomicky neaktivní a nemocnější. V době, kdy tato stárnoucí většina přispívala na zdravotní pojištění, byly ceny lékařského ošetření zcela jiné. Nejen že tedy přibývá těch, kteří budou péči vyžadovat, ale zejména ubývá těch, kteří na ni budou přispívat.
2/ I toto tvrzení je pravdivé. Nikdo ale nedokáže zodpovědět, jestli na to populace bude mít. Pokud konzervativním švýcarským pacientům u zubařů vadí bolest až na sedmém místě a cena pravidelné prohlídky na místě prvním, je otázkou, jestli si budou moci dovolit i stále novější a lepší léky. A už vůbec, jestli bude existovat ochota odevzdávat větší a větší kus svých příjmů zdravotním pojišťovnám pro “cizí“ lidi.
3/ Věda skutečně postupuje stále hlouběji, ale efekt je nutné vztáhnout vůči námaze tj. zejména investici do vývoje nového léku. Doby, kdy objev penicilínu snížil úmrtnost u pneumokokové pneumonie 6x a o jeho významu nebylo možné diskutovat, jsou zřejmě dávno pryč. Dnešní efekty se pohybují v nejlepším případě v řádu několika málo desítek procent. Díky velmi přísným kontrolám, které jsou vyžadovány při zavádění nových léků, se pak stamiliony dolarů vynaložené na výzkum mohou rázem ocitnout v koši i pouhou souhrou nešťastných náhod.
Při investici do společností vyvíjejících nové léky je třeba vědět i to, že úhelným kamenem, aby se náklady na výzkum vrátily je cca patnáct let (v závislosti na patentovém zákonu). Během této doby nesmí konkurence produkovat generické léky, které jsou řádově levnější. Drahý lék je špatná zpráva pro pacienta, ale dobrá pro akcionáře.
Ale jak ukazuje skutečnost, existuje jedno, do nedávna zcela neznámé riziko, a sice, že mezinárodní společenství prostě přinutí farmaceutické společnosti de facto vzdát se tohoto práva. To se ukázalo v případě Jihoafrické republiky a léků, které jsou používány ke zbrždění rozvoje AIDS. Společnostem, které neinvestovaly ani cent do výzkumu, je pak umožněno zaplavit trh generickými léky. Náklady na výzkum se pak nemají šanci vrátit a celá podstata investice do kvalitních biotechnologických titulů se stává velmi rizikovou.
Do celé problematiky se pak můžou přidat i zcela nepředpokládané události. Kdo si troufne odhadnout, co se bude dít se zisky společností, které vyrábí cystostatika a jiné protinádorové léky, pokud by se technika podvazování nádorů stala vědecky ověřenou realitou, a místo léků v ceně statisíců by postačil relativně jednoduchý chirurgický zákrok ?
Cílem tohoto článku není od investice do biotechnologií odrazovat. Sám autor je velkým fanouškem tohoto sektoru. Je ale naprosto nezbytné si uvědomit, že spekulativní bublina praskla i zde a je čas pro dlouhodobé investice. Při nich je vždy nutné vidět možná rizika a pamatovat na ně při tvorbě portfólia. A jakýkoliv investiční rádce, ať už náš vnitřní, se kterým se radíme v nespavosti nebo ten placený, by se měl varovně ozvat v okamžiku, kdybychom se chystali sestavit “biotechnologické portfólio.“
Jako memento, jak to může vypadat, nám dobře poslouží tzv. internetová portfólia, jejichž majitelů ještě chodí po světě více než dost.
