Směnka je cenný papír obsahující vztah, že určitá osoba je stanoveným způsobem zavázána zaplatit oprávněnému majiteli směnky směnečnou částku. Z hlediska využitelnosti v jednotlivých situacích je lze zjednodušeně členit na směnky finanční a obchodní. Používání směnek u nás upravuje směnečný a šekový zákon č. 191/1950 Sb.
Finanční směnka je v podstatě pouze výrazem určité finanční transakce, při níž dlužník získává proti vystavené směnce od věřitele finanční prostředky. Obchodní směnka se potom vztahuje k dodání zboží nebo služby a fakticky kryje obchodní úvěr. Její využití v občanskoprávním životě je ovšem pouze teoretické a nebudeme se jí v tomto článku dále zabývat. Naopak směnka jako protiváha poskytnutých peněz se již v lidském životě objevuje nepoměrně častěji a běžný občan může stát v tomto vztahu jako dlužník nebo věřitel.
Směnka vlastní nebo cizí, možné jsou oba typy
Dvacáté století bylo stoletím inflace. Vlády měly sklon pohlížet na úspory obyvatelstva ve formě vkladů a obligací jako na bezedné peněženky schopné financovat jejich potřeby i rozmary.
Jsou dva manažeři. Dělají stejnou práci, i když trochu jinak. Mají i odlišné výsledky. A to diametrálně! Jde o dva skutečné lidi, kterým jsem pouze změnil jméno, abych je nechal v anonymitě.
Káva se pije už stovky let, její příprava, podávání i chutě se však stále vyvíjejí. Branou kávy do Evropy byla Itálie, kde také po staletí zlepšovali její přípravu.
Z hlediska náležitostí je nutné rozlišovat dva základní typy směnek – vlastní a cizí. Vlastní směnka v sobě obsahuje písemný, bezpodmínečný platební příslib výstavce směnky, že zaplatí ve stanovený den splatnosti a na stanoveném místě určitou směnečnou částku ve prospěch určité osoby (remitenta). Jinými slovy tuto směnku v podstatě vystavuje dlužník (výstavce) ve prospěch věřitele (remitenta). Dlužník je takovou směnkou zavázán k vrácení příslušné částky za stanovených podmínek.
Cizí směnka se odlišuje oproti směnce vlastní zejména tím, že majiteli směnky jsou zavázány ve většině případů dvě osoby – výstavce (nepřímý dlužník) a směnečník jako hlavní dlužník. Majitel směnky (oprávněná osoba) se opět nazývá remitent. Cizí směnka v sobě obsahuje platební příkaz výstavce směnky směnečníkovi zaplatit v určitý přesně stanovený den splatnosti dohodnutou směnečnou sumu na dohodnutém místě oprávněné osobě (remitentovi).
Za určitých okolností může být výstavce směnky a směnečník táž osoba. V takovém případě výstavce směnky přikazuje sám sobě zaplatit remitentovi směnečnou částku. Jde o paralelu se směnkou vlastní, kterou vystavuje jediný dlužník zavazující se k úhradě směnečné sumy. V tomto případě ovšem můžeme hovořit o takzvané zastřené směnce vlastní.
Využití směnky? V bance nebo v běžném životě
 |
Bojíte se soudních poplatků? Lze se jim vyhnout! |
Představme si nějakého klienta banky, který na svém běžném účtu disponuje zajímavým zůstatkem. Prostředky přitom přibližně na jeden měsíc nepotřebuje. Banka mu pravděpodobně nabídne možnost uložení prostředků na termínovaný vklad nebo mu nabídne vystavení depozitní směnky. Banka si dohodnutou hodnotu v podstatě půjčuje (výstavce směnky), aby po uplynutí dohodnuté doby klientovi (remitentovi) proti směnce peníze vrátila (samozřejmě s nějakým dohodnutým úrokovým bonusem).
Jak takový obchod vzniká? Banka by měla s klientem nejprve sepsat žádost o vystavení depozitní směnky. Ta by měla obsahovat údaje o výstavci a remitentovi, kupní cenu, směnečnou sumu, datum vystavení směnky, den splatnosti, číslo účtu pro výplatu směnky, způsob převzetí (popřípadě uložení do úschovy). Samotná směnka musí obsahovat následující povinné náležitosti:
-
Označení, že jde o směnku pojaté někde v textu
-
Slib zaplatit (nejčastěji větou „za tuto směnku zaplatím“)
-
Údaj o splatnosti
-
Údaj o místu, kde má být placeno
-
Jméno toho, komu má být placeno
-
Datum a místo vystavení směnky
-
Podpis výstavce
Toto jsou povinné náležitosti a pokud by některý z těchto údajů na směnce chyběl, pak by se nejednalo o směnku a nevyplývaly by z ní příslušná práva. Hlavní výhodou oproti termínovaným vkladům bývá výhodnější úroková sazba.
Naopak v případech, kdy si někdo bere u banky úvěr, pak může banka jako formu zajištění požadovat po dlužníkovi vystavení směnky v její prospěch. Nejčastěji může jít o takzvanou biancosměnku, což je cenný papír s náležitostmi směnky s několika prázdnými místy použitelnými pro případné pozdějšího vyplnění. V této neúplné podobě nejde ještě o směnku se všemi náležitostmi, avšak jde o přípravný dokument s následujícími znaky:
1. musí obsahovat minimálně jeden podpis
2. musí být zřejmé, že se z ní jednou může stát směnka
3. výstavce biancosměnky má úmysl ji vydat
4. nabyvatel biancosměnky má právo vyplnit její chybějící náležitosti
 |
Nevyznáte se v nabídce nových produktů bank či spořitelen? Chcete vědět, které produkty stojí za to? Na pochybách vás nenechá naše rubrika- Vyplatí se? |
V praxi jde o situaci, kdy vám banka půjčuje peníze a jako zajištění vám dá k podpisu biancosměnku. Zpravidla nechá nevyplněnou částku. Takovouto směnku si ponechá v trezoru a v případě, že dlužník neplatí, pak tam dopíše jednoduše dlužnou částku (případně další náležitosti) a v ten okamžik se příslušný dokument směnkou stává. Pokud ani na její výzvu k zaplacení dlužník nezareaguje, pak díky směnce dosáhne velmi rychle soudního rozhodnutí na majetek. Směnka má tedy jednoznačně zajišťovací charakter.
Banka ovšem není výlučně jediným účastníkem směnečných vztahů. Lze jenom doporučit, aby si podobným způsobem zajišťovali občané i vzájemné finanční transakce, neboť existence platné směnky výrazně urychlí a usnadní zaplacení pohledávky.
Pracujete se směnkami? Půjčujete bance peníze prostřednictvím depozitní směnky, nebo jste si naopak peníze půjčili a museli jste podepsat biancosměnku? Těšíme se na vaše názory.
