Pro tento cíl existovalo několik základních podmínek:
1. Většina klientů bank již používala bankomatové karty (MasterTeller, Cirrus, ec).
2. Rychle se rozvíjel počet obchodů vybavených platebními terminály, i když celkově jich byl zatím malý počet.
3. Klienti a obchodníci byli u šeků v USA a eurošeků v Evropě zvyklí používat k ověření transakce podpis.
4. MasterCard koupil v roce 1988 globální síť bankomatů Cirrus, které měly držitelům nové debetní karty zajistit přístup k hotovosti
kdykoli a kdekoli.
Nová debetní platební karta byla zavedena na trh ve Spojených státech v roce 1991 pod názvem Maestro. Na konci roku 1992 založily asociace MasterCard a Europay (vznikl v září 1992 spojením společností Eurocard a eurocheque) společnost Maestro International. Obě společnosti v ní měly podíl po 50 %. U některých evropských bank se ale projevila dlouhodobá závislost na koncepci eurošeku jako evropského platebního nástroje, a proto vznikla „evropská“ varianta – edc (electronic debit card).
Karty edc platily pouze v Evropě a banky mohly údajně lépe diferencovat klienty díky nabídce evropské nebo globální karty. Tato myšlenka se s částečným úspěchem uplatnila pouze v Německu (někdy se karty „edc“ humorně nazývaly „electronic deutsche card“), zatímco většina evropských bank vydávala výhradně karty se značkou Maestro. V případě, že členská banka Europay preferovala systém Maestro, musela uvést logo edc alespoň na zadní straně karty. Karta edc skončila svou krátkou existenci v roce 2000, kdy bylo její logo na kartách nahrazeno logem Maestro.
Debetní karta Maestro se v 90. letech stala nejúspěšnější elektronickou debetní kartou na světě. V roce 1993 byly tyto karty poprvé zavedeny v Evropě (Česká republika), v Asii (Malajsie) a v Latinské Americe. O rok později překročil počet vydavatelů karet 1000 bank (1000. vydavatelem se stala Marine Midland Bank v USA) ve 25 zemích a dále rychle rostl. Také MasterCard podpořil ve Spojených státech zavedení nové debetní karty rozsáhlou reklamní kampaní, největší, jakou kdy bankovní asociace do té doby provedly u debetních karet.
|
|
Myslíte si, že víte o platebních kartách všechno? Otestujte se! |
Díky své technické koncepci a jasnému marketingu se karty Maestro staly nejvýznamnější debetní kartou na světě. V roce 1998 ji používalo 445 milionů klientů a k placení ji přijímalo 2,7 milionu obchodů. V roce 2002 to bylo již 723 mil. karet a 6,3 mil. obchodů s 2,2 miliardami transakcí. Koncem 90. let společnost Maestro International oznámila svůj záměr přejít z bezpečnostních důvodů do roku 2002 od verifikace pomocí podpisu k povinnému použití PIN. Dosud byl PIN používán pouze tam, kde byl obchod vybaven klávesnicí pro jeho zadání, ale jen tehdy, pokud banka pro tento případ zaznamenala na magnetickém proužku instrukci PIN používat. Zavedením povinného používání PIN u karet Maestro se MasterCard výrazně odlišuje od asociace VISA, která u své globální karty VISA Electron používá výhradně podpis.
VISA DEBIT
V 90. letech zavedla VISA tři debetní karty: VISA Debit, Electron a Interlink. Systém Interlink byl založen skupinou kalifornských bank v 80. letech a VISA USA ho od nich koupila v roce 1991 s cílem vybudovat z něj celostátní síť. Interlink je on-line debetní karta s verifikací totožnosti klienta výhradně pomocí PIN. V roce 1993 jich 555 amerických bank ve 48 státech vydalo 25 milionů a přijímalo je asi 30 000 obchodů. O rok později překročily karty Interlink hranice Spojených států a začaly je vydávat také banky v Asii a Tichomoří.
V roce 2001 bylo vydáno již 63 mil. karet Interlink, se kterými klienti provedli 352 mil. plateb v hodnotě 11 mld. USD21. Karta VISA Debit se v 90. letech úspěšně rozšířila ve Spojených státech, kde jich bylo do konce roku 2001 vydáno téměř 115 milionů. Britské banky ji začátkem 90. let zavedly pod vlastní značkou VISA Delta.
Globální debetní kartou VISA se však začátkem 90. let stala karta Electron. Jedná se o on-line debetní kartu, u které se totožnost klienta ověřuje podobně jako u kreditních karet pomocí podpisu, a rozšířila se hlavně mimo Severní Ameriku. V roce 1993 členové VISA vydali přes 220 milionů debetních karet Electron ve 30 zemích včetně pro další rozvoj důležitých zemí, jako je Španělsko, Brazílie a Mexiko, a přijímalo je 300 000 obchodů.
V roce 1996 VISA změnila strategii svých obchodních značek u „vedlejších“ produktů. Síla značky VISA byla vyhodnocena natolik velká, že k ní bylo možné připojit další produktové názvy bez ohrožení image. Vznikly tak nové znaky produktů VISA Plus, VISA Electron a VISA Cash. Spojení slova „Electron“ se znakem VISA bylo jedním z faktorů, které pomohly dalšímu růstu této debetní karty.
|
Ukázky z knihy | ||
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
