Regiony přicházejí o podnikatele a tím i o peníze z daní. Kvůli častým kontrolám ze strany například finančních úřadů, se totiž mnozí podnikatelé stěhují do hlavního města, kde je šance na to, že je finanční úřad bude kontrolovat téměř nulová. Jak před časem upozornili Deníky Bohemia, jen v loňském roce se takto do Prahy přestěhovalo z regionů 1250 společností. Oproti roku 2005 je to nárůst přibližně o třináct procent. Nejvíce firem do velkých měst přesídlilo z Vysočiny a Jihomoravského kraje.
Lepší adresa a anonymita lákají
Podnikatelé pro tyto účely velmi často využívají specializované firmy, které nabízejí možnost umístit si na jimi poskytnuté adrese administrativní sídlo společnosti. Příchozí poštu jim na poskytnutém sídle přebírá profesionální sekretariát a místo trvalého pronájmu kanceláří si jen nárazově pronajímají zasedací místnost za účelem obchodních jednání. Na jedné adrese tak může být registrováno sídlo mnoha společností, které za výše uvedené služby platí paušální poplatky.
„Klienty láká do velkých měst nejen možnost získat prestižní adresu a lepší image, ale i anonymita prostředí. U některých podnikatelů z menších obcí se realitou všedních dnů staly časté kontroly finančního úřadu – často vyvolané jen v důsledku maloměstské závisti,“ popsal Tomáš Chrobák ze společnosti OFFICE HOUSE, která službu poskytnutí sídla nabízí hned na pěti adresách v Praze a v dalších sedmi městech České republiky a Slovenska. Na příkladu svého klienta popsal, co firmy do velkých měst přitahuje:
„Podnikatel poskytující poradenské služby si koupil nové auto, někdo v okolí, konkurence nebo závistivý soused, mu ho záviděl a dal podnět na finanční úřad a Českou obchodní inspekci. A kontroly pak na základě opakovaných podnětů a opakovaného zájmu pokračovaly s železnou pravidelností několikrát ročně,“ dodává Chrobák. Podle něj tak mnozí jeho klienti tak raději volí řešení, díky němuž oficiálně přestěhují sídlo své firmy a tím změní i finanční úřad, pod který spadají. „Výhoda je v tom, že veškeré papírování klientům zajistíme sami, takže stačí se s námi jen dohodnout. Podnikatel tak nemusí nic dlouze řešit a může se věnovat podnikání a rozvoji své firmy,“ vysvětluje Chrobák.
Podnikatelé si navíc často stěžují, že někteří úředníci finančních úřadů v regionech jsou závistiví. „Dost často se setkáváme s tím, že našim klienti, kteří podnikají na malém městě, hází finanční úřad klacky pod nohy,“ říká účetní poradkyně, která si z obav právě před úředníky nepřála být jmenována. „Jsme přesvědčena, že to je hlavně kvůli tomu, že ty úřednice, které tam pracují, mají mnohem nižší příjmy, než právě naši klienti a tak jim prostě závidí. Pak stačí i drobná chybička v účetnictví, nebo prostě jen jinak vyložený zákon a hned létají pokuty,“ dodává.
Podobné zkušenosti mají podle Deníků Bohemia i majitelé okenářské společnosti Kobla. Tak dlouho po firmě šlapali inspektoři Finančního úřadu v Hradci Králové, až jím došla trpělivost a přestěhovali se radši do jiného kraje, pod pražské ředitelství. A teď prý mají klid.
„Kontroloři u nás zjistili třeba sebemenší nedostatek, nějakou formální chybičku v účetnictví, ale jejich sankce byly i přesto hned na horních limitech. V jednu chvíli to vypadalo, že nás hradecký finanční úřad úplně zničí,“ vzpomíná majitel Kobly Jan Bláha.
Při jedné z inspekcí firmě hrozila dokonce milionová pokuta. Firma přitom v té době měla sotva třímilionový obrat ročně. „Byly to opravdu nervy. Připadal jsem si jako zloděj, přitom šlo vždycky o formální prohřešky v účetnictví, kterými jsme nikoho neokradli a ani stát nepřišel o jedinou korunu. Byly to všechno chyby z neznalosti. Daňová legislativa se tehdy měnila každý rok, ale pouze finanční úřady dokázaly mít hned všechno nastudované,“ posteskl si Bláha.
Po poslední, tentokrát stotisícové pokutě mu trpělivost došla. Využil toho, že krátce předtím koupil továrnu ve středočeských Pečkách na Kolínsku, a vedle vlastní výroby oken tam přestěhoval z Hradce i sídlo firmy. „Udělali jsme to i svědomím, že sídlo v Pečkách není zdaleka tak prestižní adresa jako Hradec Králové. Ale nedalo se nic dělat,“ vzpomíná Bláha.
Pražské finanční ředitelství, pod které Pečky spadají, je podle Bláhy přitom stejně precizní jako východočeské. „Při kontrolách se nás ale nesnažili nikdy potopit. Viděli, že naše prohřešky nebyly úmyslné, takže sankce drželi spíše při spodních hranicích. A při jejich kontrolách máte navíc jasno, kde jste udělali chybu, takže příště se jí už dokážete vyvarovat.“
Obavy před kontrolami mohou být v Praze podstatně nižší. Ze statistik vyplývá, že na jednoho pracovníka finančního úřadu v Praze připadá 190 firem. Pravděpodobnost, že do firmy přijde kontrola, je tak mnohem nižší, než na menších městech. Například v Praze 8 je průměrná četnost kontrol z Finančního úřadu 139 let. Oproti tomu v Bruntálu jsou to čtyři roky.
Finanční úřady firmy od stěhování odrazují
Pracovníci Finančních úřadů ale firmy od stěhování odrazují: „Rozhodně nesouhlasím s tím, že by se dalo v Praze před kontrolou schovat. Úroveň daňového systému je vysoce automatizována. Přesuny firem jsou tak naprosto zbytečné,“ tvrdí mluvčí pražského finančního úřadu Miroslava Bardonková.
Ani průměrný počet kontrol v jedné firmě podle ní o ničem nevypovídá: „Daňové subjekty si vybíráme cíleně a pečlivě. Jsou takové společnosti, které platí poctivě a poctivě se přiznávají, takže je nekontrolujeme třeba deset let. Pak jsou další, u kterých máme jistá podezření, takže za deset let tam přijde kontrola několikrát,“ popsala systém úřadu Bardonková.
