|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Jak dlouho máte divadlo?
To je hezká otázka a skýtá řadu možností, jak na ni odpovědět. Tak například bych mohl říct, že jako rodina máme divadlo asi 150 let od doby, kdy pradědeček Ondřej Červíček získal od Rakousko-Uherských úřadů koncesi k provozování divadelního spolku. Mohl bych taky říct, že od malička mám divadlo ve svých myšlenkách, které mi nenápadně podsouval můj táta a reálně toto divadlo existuje šest let, od chvíle, kdy byla založena Divadelní společnost Jana Hrušínského. Firma Divadlo Na Jezerce vznikla následně o dva roky později.
Co vás vedlo k osamostatnění?
Tato myšlenka ve mně zrála určitě několik let, možná celý život. Předtím jsem byl 28 let ve státních či městských divadlech. Tam čekáte, kdy a jakou dostanete roli, s kým budete muset dělat a v podstatě nemáte šanci nic odmítnout. Nemáte žádný rozumný příjem, a přitom se díváte, jak kolem vás každý rok nesmyslně protékají desítky miliónů korun a všichni se tváří, že je to tak v pořádku. Touha po svobodě v mém rozhodnutí hrála velkou roli.
Když jste začínal, musel jste sáhnout po úvěru na rozjezd? Jak bylo těžké nastartovat firmu, aby plnohodnotně fungovala?
Před deseti lety jsem v jižních Čechách postavil rodinný dům, který jsem s těžkým srdcem prodal a získané peníze jsem použil jako základní kapitál Divadla Na Jezerce. Nelituji toho, zájem diváků je úžasnou odměnou a zároveň potvrzením, že jsem se rozhodl správně.
Z jakého důvodu jste si vybral tuto lokalitu?
To je jen shoda náhod a šťastných okolností. V Praze 4 žiju od narození, na Jezerce jsem v podstatě vyrůstal a je úžasné, že tady teď mohu dělat divadlo s lidmi, které mám rád a kterých si vážím. Když jsme Divadlo Na Jezerce otevírali, tak nad námi mnozí kroutili hlavou a prorokovali brzký konec. Je skvělé, že se tak mýlili.
Jaké problémy vám přinášely začátky?
Když jsme na Jezerce začínali, tak jsem původně neplánoval tak "velké" divadlo, jakým je dnes. To, že zde pracuje více než sto lidí, umožnil zájem diváků. S divadelní společností jsme začali v pěti lidech, hráli jsme po kulturácích, a protože jsme od začátku chtěli dělat náročný repertoár typu Taboriho Mein Kampf, Marceauovo Vajíčko a další, bylo to dost obtížné, ale vydrželi jsme a to bylo důležité.
Není Jezerka jako nemovitost příliš drahá a nákladná? Nevyplatilo by se jít jinam?
Usedlost Jezerka je majetkem Městské části Praha 4, která ji velkoryse a skvěle zrekonstruovala. Já se svým divadlem vyhrál výběrové řízení na dlouhodobý pronájem celého areálu, jehož podmínky řádně plním. Městskou část Praha 4 nežádám o žádné granty ani dotace.
Jak obtížné je být tzv. "v plusu" v této oblasti?
Fakt, že pracujeme s vyrovnaným rozpočtem, tedy bez dluhů, je vysilující, ale jde to. Divadlo Na Jezerce je toho důkazem.
Mluvíte o tom, že jste bez dluhů. Jak jsou herci a celý ansámbl spokojeni s platem? Nebojíte se, že Vám utečou někam za lepším? Jsou mezi platy jednotlivých herců velké rozdíly?
Mám vždy trochu ostych hovořit o penězích , které dostávají druzí, připadá mi to neslušné, ale budiž. Tvůrci samozřejmě nejsou placeni všichni stejně, rozdíly jsou podle velikosti role, významu a zkušeností toho kterého umělce a tak dále. Mnozí z téměř sedmdesátičlenného souboru si na Jezerce vydělají podstatně více než kolik dostávají ve státních a městských divadlech. Nebojím se, že utečou za lepším, naopak, divím se některým, že už dávno neutekli z velkých a bohatých divadel, kde jsou placeni mizerně, kde se s nimi mnohdy zachází neslušně a kde hrají věci, které je nebaví.
Jaké jsou největší náklady divadla kromě pronájmu budovy a platů zaměstnanců?
Když tedy nepočítám vzestupný nájem za celý objekt a mzdy stálých zaměstnanců, za které platím zdravotní a sociální pojištění, jsou tu desítky a stovky položek počínající autorskými honoráři, zahraničními honoráři autorům her i použité hudby, překladatelům, výrobcům dekorací a kostýmů, dodavatelům technického zařízení a vybavení jednotlivých inscenací, ubytování zahraničních umělců, velkou položkou jsou výdaje na propagaci, PR podporu, grafické práce, tiskárny, dopravcům techniky, požární hlídky na každém představení, dále firmu, která má na starosti každodenní úklid celého divadla, platby za plyn, vodu a elektřinu, za telefony, vybavení kanceláří nejen základní, ale každodenní kancelářský materiál, povinné revize vzduchotechniky, elektroinstalací a plynových kotlů, zabezpečení objektu včetně napojení na pult centrální ochrany, nejrůznější druhy povinného i nepovinného pojištění, čistírny kostýmů, běžnou údržbu a opravy celého areálu, odvoz odpadu, údržba travnatých ploch kolem divadla a tak dále. Paní účetní by vám pravděpodobně ještě k tomu dodala další stejně dlouhý seznam plateb, na které jsem v tuto chvíli zapomněl…
Kolik tedy musí měsíčně divadlo vydělat, aby nebylo ve ztrátě? Kolik musíte mít minimálně diváků? Máte stále vyprodáno?
Vzhledem k nízké kapacitě sálu – na Jezerce je pouze 205 sedadel – musíme mít téměř stoprocentní návštěvnost. V posledním roce se stabilně pohybujeme nad devadesáti procenty. Kdybychom měli o tři sta sedadel více, nepotřebovali bychom žádné dotace ani granty.
Na jaké problémy narážíte v praxi, během podnikání?
Za velký problém považuji nerovné podmínky financování pražských divadel. Když vám s vážnou tváří odborníci u kulatých stolů či v novinových článcích sdělují, že jako soukromé divadlo nemáte podle pravidel EU na větší dotace nárok a zároveň jinému soukromému divadlu dají třicet šest milionů korun, tak se můžete jen usmívat. Konkurovat ale takovým bohatým divadlům například na poli propagace je velmi obtížné. Magistrát hlavního města Prahy ale začal usilovat o nápravu tohoto mnohaletého problému, tak nezbývá než doufat, že zdravý rozum nakonec zvítězí.
Do jaké míry vám tedy pomáhá známá tvář?
To nevím. Víte, to je zvláštní. Když jako herec začínáte, toužíte většinou po slávě a chcete, aby vás každý poznal. Od chvíle, kdy vás lidé skutečně začnou poznávat, začnete toužit po větším soukromí. Nic nového pod sluncem, každý touží po tom, čeho se mu nedostává.
Víte, jak zaujmout, abyste byl jako podnikatel úspěšný?
Na to žádný zaručený recept není. Já měl obrovské štěstí, že se mi podařilo dát dohromady tým lidí, kteří mají divadlo rádi a jsou ve svých profesích skvělí. Přijďte se na ně na Jezerku někdy podívat.
Kdybyste neměl divadlo, čemu byste se věnoval?
Čemukoliv smysluplnému, o čem bych byl přesvědčen, že to zvládnu. Ale budu o tom přemýšlet, až to bude aktuální.
Jaké máte zájmy?
Mám kliku, že svoje zaměstnání mohu počítat mezi své záliby, takže divadlo a samozřejmě všechny běžné radosti, které život nabízí.
Je možné pro herce být najednou manažerem?
Snažím se ze všech sil dělat dobré divadlo. Na Jezerce je všechno podřízeno kvalitě večerního představení a všechno ostatní je až na druhém místě, včetně ekonomických otázek, i když s tím pochopitelně úzce souvisejí. Toť vše.
Kde jste získal manažerské schopnosti? Učil jste se od někoho, nebo jste absolvoval nějakou školu, nebo čerpal z literatury?
Jste milá, ale znovu opakuji, nejsem manažer, jsem herec. Divadelník, chcete-li. To stačí.
|
|
Herec Jan Hrušínský vystudoval hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře a divadlu se profesionálně věnuje nepřetržitě od roku 1976. V roce 2002 založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a v roce 2004 Divadlo Na Jezerce. To patří v současnosti k nejvyhledávanějším pražským divadelním scénám. 
