Personalista Petr Pilař z českobudějovické agentury Fides Populi mladým lidem radí, aby při hledání nového místa byli aktivní a dokázali, že takový je i jejich přístup k životu. To ocení každý zaměstnavatel.
Co mají absolventi vysokých škol dělat pro to, aby byli při hledání prvního zaměstnání úspěšní?
Nespoléhat na to, že všechno přijde samo. Měli by být aktivní a obrnit se trpělivostí, nepodléhat neúspěchu, protože málokdo má to štěstí, že je úspěšný na první pokus. Lehce se to řekne, velmi těžko prosazuje. Období, kdy se nedaří najít práci, by měl neúspěšný zájemce o práci využít k osobnímu rozvoji. Pasivní a odevzdané čekání uchazeče „zažene do kouta“. To se bohužel projeví při dalším pohovoru. Na personalisty pak zájemce působí dojmem, že nemá jiskru. Bohužel takové „vyhoření“ je u lidí, kteří nemohou déle najít práci, velmi časté. A čím je hlubší, tím se ještě zmenšuje šance na úspěch.
Jak má uchazeč o práci vystupovat před personalisty?
Může při pohovoru uplatnit různé strategie vyjednávání, ale to si může dovolit jen ten, kdo je v nich zběhlý a jistý sám sebou. Podceňování druhé strany se nevyplácí - tam většinou stojí profesionál, který má za sebou stovky, možná tisíce pohovorů a dokáže uchazeče o práci „přečíst“ i přes jeho snahu o kamufláž. Pro nováčky z toho vyplývá poněkud konzervativní doporučení: Buďte přirození.
Je lepší na začátku přeceňovat, podceňovat nebo jen reálně posuzovat své schopnosti?
Člověk by měl být vždy realistický a upřímný - alespoň sám k sobě. Úspěchu v práci, ale ani v životě moc nepomůže, má-li člověk tendenci se podceňovat, nebo naopak dělat ramena. Nejlepší je vědět, jaké zdroje mám k dispozici a co s nimi mohu dokázat.
Čím může uchazeč zvýšit svoji prestiž?
Aktivním přístupem k životu. Čerstvý absolvent nemá žádné pracovní reference. Měl by tedy případného zaměstnavatele přesvědčit, že se snaží mít svůj život ve svých rukách a něco pro to dělá. Je třeba se chlubit i úspěchy, které nejsou bezprostředně spjaty s prací.
Na co by si měl absolvent ucházející se o místo dávat pozor?
Je toho spousta. Především bych mu doporučoval, aby se choval podle zásad slušného chování. Výběrové pohovory nejsou místem pro výměnu názorů nebo pro povýšené chování. Určitě by neměl lhát. Nemělo by mu být jedno, k jaké firmě jsem přišel žádat o práci. Personalisté nebo manažeři, kteří nové zaměstnance vybírají, očekávají zájem o danou firmu. Ptají se, proč uchazeči chtějí pracovat právě v ní. Čas strávený nad internetovými stránkami dané firmy uchazeči o práci tedy jen prospěje.
Poradil byste ještě něco uchazečům o zaměstnání z řad absolventů?
Svoji radu bych adresoval trochu jinému okruhu uchazečů, než jsou již absolventi. Začít se poohlížet po vhodném a atraktivním zaměstnání až v okamžiku, kdy v ruce držím diplom, považuji totiž za riskantní a poněkud krátkozraké. Má-li student v posledních ročnících studia nějakou vizi svého rozvoje a kariéry, je vhodné vejít v kontakt s okruhem potenciálních zaměstnavatelů ještě během studia.
Počet podniků, které stojí o spolupráci se studenty a takto si hledají budoucí zaměstnance s předstihem, stále narůstá, zvláště v technických oborech. V některých oborech jsou dokonce studenti, kteří hledají místo až z pozice absolventů, „podezřelí“ v tom smyslu, že nepatří mezi špičky a cílevědomé lidi. A o takové většina zaměstnavatelů nestojí.
