Jsou profese, kde zazvonění mobilu je jednoznačnou spásou, požehnáním. Kde by bez zvonění mobilů či pevných linek dané pracoviště zrušili coby nepotřebné. Mám na mysli třeba záchrannou lékařskou službu nebo hasiče.
Kde a kdy se objeví?
A u nás ostatních? Časy se mění - a bez černého nebo barevného mobilu po ruce už si drtivá většina lidí nedovede představit den. Moci kdykoliv z kteréhokoliv místa hlasem či krátkým textem sdělit komukoliv cokoliv, to je velká pracovní výhoda, ale i nevýhoda mobilů. Co je kdykoliv při ruce, to může být nadužíváno, zneužíváno. Člověk najednou není ani chvíli sám.
Nachází se stále jakoby ve veliké kanceláři, kde jsou neviditelní, jakoby zalezlí pod stoly všichni kolegové, podřízení, šéfové, dodavatelé, klienti, nabízitelé jakéhokoliv zboží či služby. Kdokoliv z nich se však může v jakýkoliv okamžik hlasově vynořit a zviditelnit - a už něco chce.
Nevidí vás a netuší, že třeba zrovna provádíte činnost, u níž musíte být nutně zvukově sami - tedy jen se svou myslí, plně koncentrovanou na dokončení písemné zprávy, na klíčový bod důležitého jednání, na veřejný projev před masami posluchačů, na nějaký pohybový úkon celého těla (třeba sportovec nebo umělec).
Ano, můžete na chvíli ztišit zvonění, nebo mobil dokonce vypnout. Ale někteří potenciální zákazníci nebo obchodní partneři už víckrát nezavolají. Možná hned vytočí číslo konkurence, a vy o ně navždy přijdete, i když na zmeškané číslo hned zavoláte. Kdo chce dnes byť jen pár minut čekat, zvláště když platí?
Kolega vás omluví
Rady o mobilové taktice i etice by vydaly na celou knížku. Uveďme alespoň ty základní.
Zkuste metodu "kolega“. Jste-li v kanceláři aspoň dva, po klíčovou dobu ať bere vaše pracovní hovory kolega. Odlište třeba typem zvonění, co kolega brát smí a co ne. Kolega pak volajícímu může slušně vysvětlit, že za x minut se mu budete plně věnovat, protože jeho záležitost je jistě důležitá a vy chcete mít právě na něj čistou hlavu.
Odklad hovoru musí volajícímu pohladit jeho ego, jeho pocit důležitosti, nikoliv pohanět. Nesmí tedy vyznít ve stylu "vy jste pro nás nevýznamný, jen si počkejte".
Není-li poblíž kolega, vždy pohledem na displej pečlivě zvažte, zda právě tohoto volajícího přijmout. Je to často těžké rozhodování - a samozřejmě se můžete i pěkně seknout. Například nepřijmout někoho důležitého nebo naopak ztrácet drahocenný čas s někým nevýznamným. Univerzální rada zde neexistuje. Umění rozlišit správně případ "beru ihned“ a případ "zavolám zpět později“ - to vám dá hlavně letitá praxe, zkušenosti, poučení z chyb.
Když to tedy vypadá méně urgentně, méně závažně a vy hovor nepřijmete hned, volejte dotyčným zpět při první vhodné příležitosti. Když displej a situace nasvědčují tomu, že je to typ hovoru "volá šéf a asi hoří“, přijměte jej ihned. A přitom použijte metodu "pomalu, ale jistě“. Nechte mobil chvilku vyzvánět a na papír si poznamenejte klíčové slovo nebo frázi. Třeba: "Zodpovídá Franta.“ Nebo: "Slíbená provize 10 procent.“ Tedy heslo, s jehož pomocí si po skončení hovoru vzpomenete, kde přesně v práci navázat.
Pak se během dvou tří vteřin odpoutejte od dosavadní činnosti a pozitivně nalaďte na volajícího. Právě v těch pár vteřinách tkví kouzlo, že ve vaší mysli nezůstanou rušivé zbytky dosavadní činnosti, že nebudete myslet napůl na záležitost volajícího a napůl na to, co bylo přerušeno. To totiž účinně nejde, to hatí a ničí jedno i druhé.
Shrnuto: Slyšíte mobil, naškrábnete na kus papíru nápovědu, usmějete se, nadechněte a vydechněte - a přijměte hovor. Bez té nápovědy zapomenete po skončení mobilového hovoru, že "zodpovědný je Franta“, a zodpovědnost zůstane zbytečně třeba na vás.
Obdobně si dopřejte po skončení mobilového hovoru pozvolný komfortní návrat k původní činnosti. Mrkněte klidně na klíčové slovo - aha - už víte, kde jste předtím přestali. Tak budete telefonovat rychleji, přesněji, s menší únavou, s menším počtem chyb. A s menší nutností napravovat ty chyby dalšími hovory. Ziskem je váš čas!
