Podílové fondy jsou nejčastěji kritizovány za to, že investor prakticky není schopen zjistit, kam jsou prostředky, které vložil do podílového fondu, investovány. Investor, který chce plně rozhodovat o směřování svých prostředků, si určitě fondy nevybere.
Zato ti, kteří nemají dost zkušeností, případně času na to, aby se zabývali investiční strategií a výběrem vhodných cenných papírů, nejspíš právě po podílovém fondu sáhnou. Prakticky si tak vyberou portfolio manažera, který fond řídí a rozhoduje o úspěchu a neúspěchu investice.
Ať už se rozhodneme pro fond akciový nebo dluhopisový, konzervativní nebo dynamičtěji laděný, osoba portfolio manažera (dále jen PM) a jeho schopnosti, dovednosti a priority jsou velmi důležitými faktory, které ovlivňují investiční styl a nakonec i konečný výsledek investice.
. Jak pracuje portfolio manažer
|
Portfolio manažer fondu má na starosti správu aktiv, sledování situace na trhu a provádění analýzy trhu. Na základě získaných údajů pak rozhoduje o směřování peněžních prostředků, o jejich rozdělení do jednotlivých druhů aktiv apod.Na každého portfolio manažera jsou samozřejmě kladeny vysoké nároky a nemůže se jím stát kdokoli. Každý jednotlivec musí splňovat určité předpoklady, zejména co se týče vzdělání, zkušeností v oboru, stabilní výkonnosti v předcházejících působištích nebo dokonce psychologického profilu.
Jak se pozná kvalita
Dobrý portfolio manažer se pozná hlavně podle toho, do jaké míry je schopen překonat index neboli benchmark fondu, který spravuje. Podle mnohých investorů musí dobrý PM prostě za každou cenu vydělat, skutečnost ale může být poněkud jiná. I dobrý manažer (a potažmo podílový fond) může být nějakou dobu v mínusu (dnes to platí pro většinu akciových fondů), ale při jeho hodnocení je velmi důležité ho srovnávat s jeho konkurencí, případně srovnávacím benchmarkem, které může výrazně překonávat.
Sledování konkurence a benchmarku je důležité zejména při investování do fondů s nízkým očekávaným výnosem (dluhopisové, peněžního trhu), kde se projevuje existence poplatků mnohem výrazněji než u fondů s vyšším růstovým potenciálem, a překonat samotný index je tak mnohem těžší.
Právě benchmark, srovnávací index, může být pro manažera velmi často proklínaným omezením, jímž se portfolio manažer musí (v souladu se strategií fondu) více či méně řídit. Je jen málo tzv. freestyle fondů, které srovnávací index (nebo skupinu indexů) vůbec nemají a manažeři investují jen na základě vlastního uvážení.
K tomu, aby manažer dokázal porazit konkurenci a zejména benchmark, může například spekulovat na krátkodobý pohyb jednotlivých titulů, odchýlit se od oborového zaměření (farmacie místo technologií), regionální struktury (EU místo USA), nebo váhy jednotlivých titulů v benchmarku. Může zvyšovat, nebo snižovat podíl různých, na sobě nezávislých (akcie v. dluhopisy) aktiv v portfoliu.
. Hvězdy lákají investory
I když u nás se o samotných portfolio manažerech podílových fondů v médiích mnoho nemluví a jejich jména jsou většině lidí spíše neznámá, v zahraničí se samotná osoba manažera fondu často stává marketingovým lákadlem pro investory. Úspěšní manažeři jsou u některých fondů zmiňováni častěji než strategie fondu a pro mnohé zejména velké institucionální investory jsou zárukou úspěchu jejich investice. |
V dluhopisové části portfolia je možné měnit obligace s různou durací, případně zvyšovat, resp. snižovat kreditní riziko dluhopisů (nákupem firemních dluhopisů, dluhopisů s vysokým výnosem apod.). V případě nákupu aktiv denominovaných v různých měnách je možné zvýšit potenciální výkonnost fondu eliminací zajištění do měny, ve které je podílový fond veden.
Všechny tyto postupy samozřejmě zvyšují jak riziko větších ztrát, tak i náklady, které se projeví na vyšších poplatcích, a proto je u těchto fondů požadavek na kvalitu manažera ještě výraznější než u běžných fondů, které se více či méně drží benchmarku.
Opakem freestyle fondů jsou pak indexové fondy, které se srovnávacího indexu drží co možná nejtěsněji. Zde jsou na schopnosti manažera kladeny mnohem menší nároky, a proto jsou také tyto fondy často mnohem levnější.
Existuje mnoho zastánců tohoto pasivního přístupu k investování, kteří argumentují především nižšími náklady a množstvím aktivně spravovaných fondů, které nikdy svůj benchmark nepřekonaly. V konečném důsledku jsou však tyto argumenty často vyvráceny (nemožnost přesně kopírovat index, dodatečné náklady při výměně akcií v indexu, případně změně váhy jednotlivých titulů a také možnost nedostatečné diverzifikace) a konzervativnějším investorům jsou doporučovány jiné nástroje, které kopírují indexy, jako jsou certifikáty, případně ETF.
Více na Investujeme.cz
