Měsíc po tom, co rozjela vlastní firmu na dovoz oděvů, zjistila Romana Novotná, že je těhotná. Vždy chtěla mít rodinu i podnikat. Jenže netušila, že se oboje "narodí" ve stejný čas. "První půlrok jsem si mateřství nevychutnávala, připadala jsem si vyždímaná jako citron, byť to na mně okolí nepoznalo,“ konstatuje.
Nejhorší má však, zdá se, za sebou. Libuje si, že už má čas přečíst si i knihu a dokáže zase vnímat, o čem je. "I když je čtení moje vášeň, byla doba, kdy jsem držela v ruce jen noviny nebo časopisy. Na knihy jsem se nedokázala soustředit nebo u nich usínala," vzpomíná. Dnes je v jejím životě znovu místo i pro koníčky. Jen musí s manželem čas velmi dobře organizovat. Na lednici jim visí z počítače vytištěný barevný harmonogram, co v kterou hodinu musí kdo z rodiny zařídit a stihnout.
Obchodujete s módou, zastupujete v Česku jednu německou značku. Neměla jste obavy, že v roce 2004, kdy firma vznikla, je už pro vstup na zdejší trh trochu pozdě?
Když jsem začínala, ptalo se mě hodně lidí, proč do toho jdu. Že prý je tu už přetlak oděvních značek. Já si ale myslím, že je tu stále velký prostor a rezervy. Nejen pro nové značky, ale i co se týče servisu pro klienty a ochoty jim sloužit. Na tom jsem postavila svoji firmu.
Prodáváme oblečení jako velkoobchod a máme už i svoji první maloobchodní prodejnu. Moji zaměstnanci musí chtít a umět komunikovat s obchodníky. Pro některé firmy je alfou a omegou podnikání sehnat zákazníka a prodat mu co nejvíc. Jakmile dostanou zaplaceno, kontrakt pro ně končí. To je krátkozraké, zákazník se už nemusí vrátit. My nabízíme do roka dvanáct kolekcí. Když například někdo přijde a chce nakoupit najednou za sto tisíc korun, brzdíme ho, nakupte jen za třicet tisíc, ať zboží prodáte. Za měsíc bude nová kolekce. Pomáháme jim tvořit nákupní rozpočty a strategii.
Měla jste už předtím vlastní firmu?
Ne, byla jsem zaměstnanec. Pracovala jsem například pro řetězec K-mart, německou značku Steilmann nebo výrobce klobouků Karpet. Šla jsem od větších společností k menším, a tím se zvyšovala i má odpovědnost. Vždy jsem k práci přistupovala, jako by to byla moje firma. Teď je to stejné. Taky si beru práci domů a věnuju se jí naplno, ale s tím rozdílem, že si nosím "svoji".
. Kariéra a rodina Romany NovotnéVystudovala střední ekonomickou školu a Český institut pro marketing. Před tím, než založila svoji firmu a začala zastupovat oděvní firmu Lerros, pracovala pro řetězec K-mart, německou značku Steilmann nebo výrobce klobouků Karpet. Nyní má 12 zaměstnanců. Spolu se svým manželem vychovává tříletého syna Tobiáše. |
Měnila byste ještě zpátky a stala se zaměstnancem?
Ne, firma už je rozjetý vlak. Mám hodně zodpovědnosti, dvanáct zaměstnanců, ale taky určitou svobodu. A to mi vyhovuje. Dělám nyní věci tak, jak jsem vždycky chtěla, aby je dělali ostatní pro mě. Jsem puntičkář. A cítím se silná jako organizátor.
Jak se dá skloubit mateřství a ředitelování ve firmě, která se teprve rozbíhá?
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, bylo s německou stranou všechno dojednáno, podepsáno. Přesvědčili jsme se navzájem, že to zvládnu. I manžel mi důvěřoval. Před porodem jsem pracovala do posledního dne. A doufala, že porodím mezi kontrakty. Dva dny po porodu jsem řešila účetní závěrku… Začínala jsem z rodinného domku. Takže první dva měsíce se u nás střídaly na výpomoc obě babičky a kmotra. Pak jsem najala na plný úvazek chůvu. Chtěla jsem být vzorná matka, kojila jsem půl roku. Nakrmila jsem, odevzdala syna chůvě a ta s ním šla na procházku.
Když mu byly tři měsíce, našla jsem si sedm kilometrů od domova vzorkovnu a showroom. Nejdřív jsem měla postýlku v kanceláři a chůvu při ruce. Od půl roku už chůva zůstávala u nás doma. Brzy ráno jsem nakojila a odjela do práce třeba na půl sedmou. Manžel v půl osmé předal chlapečka chůvě a odpoledne jsem si ho převzala a byla s ním. Pracovala jsem pak zase večer.
Nemáte pocit, že jste se o něco v souvislosti s rolí matky ochudila?
Hodně jsem nad tím přemýšlela a občas měla i výčitky. Ale teď už takové pocity nemám. A ani si nemyslím, že by syn strádal. Od sedmnácti měsíců chodí do soukromé mezinárodní školky, kde je velmi spokojený. Ráno ho tam vozí manžel, v půl čtvrté ho vyzvedávám já. A pak jsme intenzivně s ním. Protože se mu odpoledne věnujeme opravdu naplno, má možná víc péče než některé děti, s kterými jsou matky celý den doma. A školka mu prospívá a už začíná i mluvit anglicky. A kdy stíháte ostatní?
Domácnost, koníčky?
Využívám pomoci paní na úklid a žehlení. Snažím se najít čas na koníčky. Už patnáct let předcvičuji aerobik. Dřív sedm hodin týdně, dnes tři, ale k tomu nutno připočíst intenzivní přípravu. Vyčistím si u něj hlavu. S klubem Puleček jsem navíc začala organizovat pobyty pro rodiny s dětmi s plaváním, výtvarnými dílnami a wellness aktivitami pro rodiče. Na minulém se sešlo osmadvacet dětí a padesát dospělých.
Zbývá nějaký čas, který máte jen pro sebe?
Na kosmetiku a manikúru si zajdu tak jednou měsíčně. Ke kadeřníkovi tak za půl roku. Po čtyřech letech jsem byla s kamarádkou sama bez rodiny týden u moře.
Dokázala jste na dovolené vypnout mobil?
Úplně ne. Neberu si ho sice na pláž, ale ráno a večer ho zapnu. Posílají mi informace o tržbách z obchodu. Snažím se před odjezdem udělat vše, co jde. A vybírám si týden, kdy jsou třeba státní svátky.
